Článek
Ze starých egyptských kultů se formovaly po staletí okultní skupiny, které si vzájemně předávaly esoterické poznání. Od stavitelů pyramid až po stavitele katedrál. A z nich jsou dnes svobodní zednáři. Tak jsme se pobavili, a můžeme začít od začátku. Střih. Klapka. Začínáme.
Motivy vzniku svobodných zednářů
Představte si skupinku akademiků, lékařů, zkrátka vědátorů 18. století. Manželky vás sice poslouchají na slovo, studenti poslouchají vaše naškrobené řeči, ale vy se nudíte k smrti. Co uděláte? Pokud máte filipa, tak si jednoduše uděláte nějaký humorný spolek, ale musí působit navenek vznešeně, vždyť jste v 18. století a krávy nepásáte. A když jste chytřejší než běžný návštěvník anglického pubu, tak u toho myslíte na víc, než na řeči u pinty piva.
Kulturní zázemí a narativy svobodných zednářů
Všechna ta exotické vyprávění, zvláštní kulturní projevy, které jste někde viděli nebo jste o nich slyšeli od vašich kolegů antropologů nebo jste je sami zažili při cestách po britském impériu, třeba v Egyptě, jste si zapsali do paměti. Budete na ně myslet při tom, když budete vytvářet stanovy vašeho bratrstva (co by tam asi ženy dělaly, chcete se jich tím přeci zbavit).
Takhle nějak vznikli svobodní zednáři. Hlavní postavou tohoto spolku byl John Theophilus Desaguliers, jehož jméno by naznačovalo, že má něco společného spíš s Francií než Anglií. Ale to je prostý detail. Podstatné bylo, že byl asistentem Isaaca Newtona. Většinu původních členů svobodných zednářů tvořili členové Královské společnosti. V té zase měl prsty náš krajan Jan Ámos Komenský, neptejte se jak, ale stejně jako v té berlínské v ní měl své zřejmě rodinné zájmy. Tu britskou iniciovala jeho přítomnost na britské akademické půdě a tu berlínskou zase zplichtil jeho syn. Povedená rodinka učitelů. Netušili, že se z prvního spolku vyklube spolek ještě povedenější.
Zpět k teologickým základům zednářů. Většinu z tehdejší rétoriky tvořila newtonovská naturální filozofie. To byly ty odkazy na „velkého architekta“, který stvořil vesmír přímo s matematickou přesností. Členové společnosti o ní mluvili, že je tvořená „přitažlivostí“ mezi jednotlivými členy. Znovu narážka na Newtonův zákon gravitace.
Isaac Newton vůbec neměl štěstí, lepili se na něho samí dezinformátoři, a to až dodnes, včetně členů vědecké obce. Dokonce i Pierre Plantard (anti-zednář), který založil v 50. letech Převorství Sionské, respektive ho vyfabrikoval, a ve Francouzské národní knihovně o něm založil pseudohistorický spis. Samozřejmě v něm nechyběl ani Newton. Newton měl být totiž jeho prominentním členem. Toto Převorství byla podle Plantarda tajná organizace fungující nepřetržitě od 12. století. Na základě tohoto hoaxu pak americký spisovatel Dan Brown napsal část svého fiktivního příběhu o Ježíšově rodokmenu. Všichni ho asi znáte a viděli jste ve filmu ty psí oči Toma Hankse, jmenoval se Šifra Mistra Leonarda.
Kulturní variace svobodných zednářů dle jednotlivých zemí
Jak se zednářství rozšiřovalo do dalších zemí, bralo na sebe různé regionální varianty tajnosnubných či bizarních nauk. Do Prahy se mimochodem dostalo přes členy francouzské lóže prostřednictvím důstojníků, kteří bojovali ve francouzsko-pruské válce. Německá varianta zednářství absorbovala místní pojetí rosekrucianismu, okultismu a kdoví čeho ještě. Jak jsou Němci prostě Němci, tak někteří němečtí zednáři odmítli mechanistickou fyziku jako rouhání. Zřejmě netušili, že samotné zednářství vzniklo na obrysech vytvořených velkým architektem - mechanistickým fyzikem.
Vtipné byly následující lóže. Třeba pařížská si říkala Devět Sester (podle řeckých múz), zatímco ta vídeňská Pravá Harmonie. Devět Sester založil Jérôme Le Français de Lalande, francouzský astronom a ateista. Benjamin Franklin, americký ambasador v Paříži, byl jedním z členů. Voltaire, tacitní ateista, byl přijat do lóže jen několik týdnů před svou smrtí. Nevím, asi už byl zmatený, ale ateisté žádné nebe přece nemají. Taky asi nepochopil, že to byl vtip. Faktem je, že ne všichni zednáři byli jen vtipálci, ostatně kolik humoru můžete zažít ve Vídni, že. Vídeňský spolek vydával vědecký titul o geologii a mineraologii. I to však starým známým sucharům Habsburkům vadilo, a v rámci jejich razie zaměřené na tajné společnosti spolek v roce 1786 rozpustili.
Ilumináti
To ingolstadský profesor Adam Weishaupt, člen jedné zednářské lóže, užil svého členství k tomu, aby verboval pro svůj vlastní spolek Iluminátů. Byl poněkud radikálnější než svobodní zednáři, znovu dojel na to, že to nebral jako vtip, ale daleko vážněji, až smrtelně vážně, tak byl jeho spolek rychle potlačen, ukončen a on musel z Bavorska utéci.
Kulturní a propagandistické důsledky britských „vtípků“
Vy, kteří máte pocit, že za zmatek ve světě mohou svobodní zednáři, musím vás potěšit i zklamat zároveň. Protože zmatek to fakt je, myslet si, že jsou svobodní zednáři nějaký vážný spolek. Přátelé, je to mužský spolek a vznikl primárně jen pro mužské intelektuální potěšení. To si konečně ujasněte. Ženy v něm nemají žádné místo ani možnost členství.
Nejvíc svobodní zednáři připomínají film Egyptologové, kde se skupina chlápků z takzvaně lepší společnosti, tím míněno, že mají peníze na rozhazování, ale trpí hroznou nudou, domluví, že uniknou od svých žen tím, že založí spolek, který se vážně věnuje historii a kultu ve starověkém Egyptě. Podobnosti s rituály zednářů nejsou náhodné. Ve skutečnosti se scházejí proto, aby od svých manželek unikli a měli vlastní prostor. Jak to skončí, na to se podívejte, jako byste nakukovali do tajných setkání našich milých svobodných zednářů.
Pokud máte pocit, že za politickou a obchodní manipulaci ve světě mohou ilumináti, stejně tak jako za všechny války, hlad a neštovice, tak musím říct ha ha. Adama Weishaupta, zhrzeného zakladatele iluminátů byste tím asi nepobavili. Měl se svým spolkem velké plány, kterých se nedožil, ani on ani jeho spolek. Ještěže žije ve vaší dezinformační scéně. Tak by asi byl aspoň částečně spokojen.
Víte, když je totiž někdo sionista a iluminát k tomu, tak je vlastně iluzionista.
Zdroje:
Jacob, Margaret C. Living the Enlightenment: Freemasonry and Politics in Eighteenth-Century Europe. New York: Oxford University Press, 1991.
McIntosh, Christopher. The Rose Cross and the Age of Reason: Eighteenth-Century Rosicrucianism in Central Europe and Its Relationship to the Enlightenment. Leiden: Brill, 1992.
Weisberger, R. William. Speculative Freemasonry and the Enlightenment: A Study of the Craft in London, Paris, Prague, and Vienna. Boulder, CO: East European Monographs, 1993.
