Hlavní obsah
Láska, sex a vztahy

Tantrický sex jak ho neznáte

Foto: Libor Šimek

Tantra nerovná se sex. Spíš pravý opak. Zapomeňte na to, co jste kdy o tantře slyšeli.

Článek

Nejlépe je začít s příkladem ze současné reality. Gregorian Bivolaru, šéf jogínského hnutí MISA, jinak touto dobou perverzní důchodce na útěku před policií, zblbnul řadu žen po celém světě, mezi nimi byly i Češky, aby vstoupily do jeho chlípného kruhu neřesti. Pod záminkou duchovního rozvoje tyto dívky přiměl k prostituci a k online sex chatům. Pro ně z toho žádné prachy nekáply, jen ten duchovní rozvoj. Dobře to měl vymyšlené. Duchovním provozem jeho sekty, nebo spíš bordelu, se zabývala česká novinářka Kristina Ciroková, která takovým pseudoguruům jde doslova po krku. Více v jejích článcích.

Proč lidé skáčou na lep falešným guruům

Tento chlípný důchodce není v evropských podmínkách rozhodně sám, po celém evropském a americkém prostoru se prohánějí takoví „guru“, kteří se podobají jeden druhému jako vejce vejci. Slibují duchovní osvícení, a přitom jim jde o sex zdarma nebo slibují duchovní rozvoj a jde jim o vaši peněženku. Může za to evropská povrchnost a otupělost. Na senzitivní signály většinou lidé nereagují, připomínají tak jedince se sníženým prahem bolesti. Musíte je praštit do hlavy, aby se začali cítit osvícení, místo toho, aby se k tomu dopracovali změnou svého smýšlení. Za takovou ránu do hlavy si pak můžou sami. Mohou obviňovat svou natvrdlost a duchovní zabejčenost. Prostě si nechtějí přiznat, kdo ve skutečnosti jsou a co jim jde. Pokud jde mladé ženě o příjemný sexuální zážitek, ať jej prosím hledá jinde než někde v obskurním společenství nebo ve swingers klubu. Problém je, že najít příjemného partnera nejen na sex v tomto společenském prostředí a atmosféře se rovná téměř snaze o dosažení duchovního osvícení.

Řada lidí nemá žádnou zkušenost s tím, vyhodnocovat své vlastní emoční stavy, natož řádně hodnotit informace, které jsou kolem nich. Například Gregorian Bivolaru se sice schovával za cvičení jógy, což dělá kdekdo, a nohu za hlavu si taky umí dát kdekdo, pochybuji, že však tenhle týpek. Jeho pochybná škola tantry spíše připomíná klasické římské bakchanálie a sexuální nevázanost panující v antice, s tantrickými rituály pocházejícími z Indie a Tibetu nemá nic společného. Pochybuji, že tenhle chlapík někdy o tantře, kdy něco četl. Kromě americké příručky, jak dosáhnout orgasmus pomocí Coca cola tantry. Koho to ale zajímá, aby mohl zhodnotit, co je tantra a co není, musel by mít motivaci ji opravdu studovat. A nejen za každou cenu chtít rychle dosáhnout nejlépe zdarma a do pěti minut změněných stavů vědomí.

Suďme tantru v místě vzniku

Evropané nejsou jediní, kteří můžou za tenhle duchovní bordel, který nazývají tantrou. Dostal se sem z Indie a Tibetu. Tamní duchovní mistři taky nejsou svatí. Jinak by kápli božskou, že tantra má se sexuálním stykem nebo vzrušivou masáží společného asi tolik, jako když vás někdo majzne perlíkem po hlavě s vaším duchovním probuzením. V samotné Indii a Tibetu je spousta rozporuplných tradic a vzájemně se hašteřících a prolínajících linií tradic a škol. Nágárdžuna, indický zakladatel školy mahajánového buddhismu, byl také považován za experta v sexuálních technikách. Zakladatel Dalajlámovy sekty žlutých čepic Conghapa kladl velký důraz na celibát, stejně však uznával, že určité formy buddhovství vyžadují praktikovat rituály sexuálního charakteru.

Tady se situace komplikuje, protože pokud si představujete, že tibetští buddhisté praktikují sex k dosažení buddhovství na denní bázi, budete na omylu. Jistý český novinář, který svými nekorektními investigativními praktikami už prolezl kdejakou díru a brloh, jehož nebudu jmenovat, abych mu nedělal reklamu, dokonce svého času napsal knihu, v níž tvrdil, že nejlepší uklízečky v tibetských chrámech jsou vysloužilé prostitutky a naznačoval, že sex je pro tibetské mnichy něčím běžným jako housky na krámě. Dnes se tento pán živí v jednom extrémně zapšklém médiu připomínající antické fórum drben. Faktem je, že sex s prostitutkami je v Tibetu v jisté fázi duchovního rozvoje možný, ale pouze z rituálních důvodů, ne pro povrchní sexuální požitek. Nepředstavujte si to však jako tento bulvární novinář. Po mnoha letech duchovního praktikování jsem o sexu od tibetských mistrů a mnichů ani slovo neslyšel.

Nemělo by vás tedy překvapit, že v knize Jóga Tantra. Cesty k magickým vrcholům samotný tibetský vůdce Dalajláma používá slovo sex v celém pojednání jen dvakrát. V letmé zmínce hovoří o praktikování s něčí sexualitou. Konkrétně není specifikováno a pak cituje jednu tantru, kde se říká: „Vzdáním se zabíjení, krádeží, sexu, lhaní a intoxikantů (alkoholu a drog) docílíte úrovně krále.“

Co znamená tantra

Slovo tantra znamená pokračování nebo provázání a má naznačit, že jde o pokračování linie gurua v jeho žácích a tak dále. Není jí tedy rozuměno jako sexuální cestě. Naopak. Sexuální síla je obětována ve prospěch gurua. Žák ve starých tradicích musel projít komplikovaným tréningem, který v některých případech byl poměrně nechutný. V kapalika tradici, u takzvaných lebkových guruů, se jednalo o sex, který se provozoval na hřbitovech, případně přímo na mrtvolách, jednalo se o pití moče a pojídání exkrementů gurua spolu s jeho spermatem. Bylo to chápáno jako transformace těchto ingrediencí a také špíny ve vyšší formy energie.

Ještě dnes se něčeho takového nechutného chytají různí úchyláci, kteří se snaží zneužívat a mást své okolí. Vydávat své úchylky za nějaký posvátný grál a skrývat svou trapnost pod mystérium. A poznámka k masážním studiím. Tantrické masáže jsou nesmysl. Pokud umíte masírovat a víte, kde přitlačit, dobře, ale nevydávejte to za tantru, nebo jste snad strávili léta v tibetském či indickém klášteře? Dostali jste certifikát od nějakého amerického či evropského mistra joudy doudy? Tak na to zapomeňte.

Problematika sexu v Indii vs. na Západě

Indové již tak svou problematickou sexualitu měli ještě vyhrocenou kontrasty svých mnohých škol a učení. Kamasútra samotná není v indickém systému spojována s hinduistickou mókšou, tedy vysvobozením z pozemské strastiplné existence, ale pouze s technikou sexu, ekonomickou aktivitou (kniha oslovuje prostitutky) a vztahovou manipulací. Indové měli oproti křesťanům, kteří považovali sexualitu mimo hranice plození za hříšnou, jiný problém se sexem. Chápali ho jako ztrátu energie, především pro muže (tak je chápán i v Taoismu), který ji mohl použít jinak, třeba pro duchovní cestu. Duchovní asketi jsou v Indii téměř výhradně muži. Pokud jde o malou část žen, která se jí věnuje, jsou považovány za marginálium a jejich energie by měla sloužit muži a rodině. Zatímco mužští asketi mohou dosáhnout dle indických duchovních zákonů daleko více. Indická společnost je tedy misogynická z pohledu Evropanů.

Sexualita je v buddhismu (viz meditace na nečistoty těla) a hinduismu spojována s nečistotou, zatímco celibát s čistotou. Tak to chápe indická společnost. Rodinný život je proto rozuměn jako nižší forma bytí. Normativní brahmánská tradice chápe takovou čistotu v celibátu jako morálně převyšující jakoukoliv formu rodinného života.

Kdo může za tenhle „tantrický“ duchovní zmatek?

Za něj může podle mého soudu vždy jeho původce. Po zmatku vytvořeném v Tibetu čínskou anexí a úprkem Dalajlámy a ostatních duchovních tibetských vůdců se dostala tibetská elita do nové životní situace. Jedna věc je meditovat na hřbitovech, to může opravdu vyděsit, druhá věc je umět lítat v rámci duchovních meditací, a zcela jiná věc je čelit evropské a americké realitě. Tibetští guru se dostali do kontaktu s Evropany předtím jen velmi zřídka a ve vybraných případech. Tibet byl de facto nepropustnou náhorní planinou, kterou prolomili až Britové s jejich armádou. Ostatně jeden z Dalajlámů prorokoval období dekadence pro své krajany a opravdu přišlo.

Případ Chögyam Trungpa a jeho škola Šambaly

Jedním z příkladů, který v této kauze mohu použít, je život a praktiky tibetského guru Chögyama Trungpy, jeho škola je v Česku známa pod názvem Šambala (Shambhala) buddhismus. Tento guru byl jedním z těch, kteří spolu s Dalajlámou odešli do Indie. Byl velmi duchovně a intelektově talentovaný, a dostal možnosti vystudovat kromě tibetských mnišských škol také školy západního střihu. Odešel do Británie, kde se oženil se svou studentkou, a poté z vlastní vůle do USA. Výpovědi jeho studentů byly velmi pozitivní, až se divili tomu, že i když hodně pil a měl sex se studentkami, že v tom zpětně pochopili původní buddhistické učení, které jen praktikoval s nimi a explicitně jim o tom neřekl. Jinými slovy nevěděli, že jeho sex se studentkou znamená duchovní výcvik či tantru. Chögyam zemřel v osmdesátých letech, nicméně jeho syn je dosud naživu, a školu po něm vedl dále. Sakyong Mipham (autor knihy Běžící Buddha) měl však odstoupit ze svých administrátorských funkcí kvůli sexuálnímu zneužívání studentek. To by se mu v Tibetu nestalo. Tvrdě narazil na jiný duchovní a kulturní kontext, stejně jako jeho otec, akorát dnes to bylo již organizované jako MeToo. Holt, ignorovat možnosti a omezení vašich studentů se nevyplácí.

Co vyplývá z výše popsaného příběhu? Že si Tibeťané a Indové můžou za tenhle evropský zmatek sami. Dalajláma sám dojel na některé své kulturní zvyky, když byl přistižen při poněkud bizarní jazykové praktice na veřejnosti. Ve svých knihách rozumně nabádal lidi z evropského prostředí, ať se drží svých vlastních tradic a nestávají se buddhisty. Evropští muži a ženy, kteří si stěžují na sexuální zneužívání u svých tibetských guruů si měli předem zjistit, do čeho jdou. Ano, v Tibetu je sexualita vnímána oproti té evropské opačně, je vlastně postavená na hlavu. Tak třeba tibetská žena má oficiálně několik manželů. Ano, je to i z určitých praktických důvodů, nicméně to těmto lidem nevadí a chápou to zcela přirozeně. Evropané jsou sexuálně zastydlí a praktikují sex s tím, že veškerá sexuální uvolnění či kombinace mimo běžný standard mohou vést ke skandálu, který na veřejnosti či ve své domácnosti sami neustojí.

Je to chyba guruů, kteří prošli desetiletími tvrdého duchovního tréningu, a když narazili na jiný živočišný druh, Evropany a Američany, situaci neustáli. Byli zvyklí na hrozivá božstva, duchy a démony, a ne na obludnou zabržděnost a tupost evropské a americké civilizace.

Klíčem k duchovnímu probuzení je osobní zodpovědnost

Apeluji na vás ženy, které chcete praktikovat něco pro své duchovní osvícení, vězte, že pokud si sami v sobě omíláte, že se potřebujete sexuálně probudit, nestěžujte si pak ex post na to, že takovou situaci či člověka, který vám to bude slibovat, k sobě přitáhnete. To se však netýká výslovného zneužívání žen či mužů pod pláštíkem duchovna, když se ve skutečnosti jedná o očividnou vějičku typu sex zdarma či zjevné ponižování jako byznys koncept.

Takové podloudné praktiky, kdy si někdo hraje na inženýra lidských duší, a přitom by nebyl schopen opravit ani záchod jako instalatér, nemají v civilizované společnosti své místo a musí být veřejně odhaleny, dehonestovány a rejdy falešných guruů překaženy.

To se týká všech těch, kteří se pohybují nejen v duchovní sféře, ale i v byznysu a politice, prostě ve všech sférách veřejného života je třeba vymést pavučiny, které číhají na své oběti jako černá vdova na svou kořist.

Zdroje:

Crazy Wisdom: The Life and Times of Chogyam Trungpa. Documentary.

Encyclopedia of Yoga and Tantra. Georg Feuerstein.

Olivelle, P. 1992. Samnyasa Upanisads: Hindu Scriptures on Asceticism and Renunciation. New York and Oxford: Oxford University Press.

Mullin, G. H. 2006. The Practice of the Six Yogas of Naropa. Ithaca, NY and Boulder, CO: Snow Lion.

Yokochi, Y. 1999. ‚The Warrior Goddess in the Dev ̄ıma ̄ha ̄tmya‘, in Living with S ́akti: Gender, Sexuality and Religion in South Asia, Tanaka and Tachikawa (eds.), pp. 71–113. Osaka: National Museum of Ethnology. (Senri Ethnological Studies, 50.)

Shakabpa, W. D. 1967. Tibet: A Political History. New Haven: Yale University Press.

Seneviratne, H. L. 1978. Rituals of the Kandyan State. Cambridge and New York: Cambridge University Press.

Saraswati, S. S. 1985. Kundalini Tantra. 1st Australian edn. Gosford, NSW: Satyananda Ashram.

Sanderson, A. 1988. Saivism and the Tantric Traditions’, in The World’s

Religions, Sutherland, Houlden, Clarke and Hardy (eds.), 660–704. London:

Routledge.

České zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz