Článek
Podle vojenských zdrojů stojí výcvik špičkového vojáka víc než nákup špičkové techniky. Samé peníze a peníze. Přitom největší motivací pro boj je osobní odhodlání. Bojový duch. Ten, když zmizí, nepomůžou vám ani miliardy dolarů. A zdá se, že ten nyní na Ukrajině kolísá. To je kořen současného problému. Ti, kteří si myslí, že se války řeší penězi, se hluboce zmýlili.
Příklad z historie: válka není o finančních dotacích, pokud máte motivaci
Mohli bychom spekulovat o tom, kolik stály vojenské výpravy mongolského chána Čingischána. Každopádně jejich výsledkem bylo větší území, než měla říše Římská, a to za dobu jednoho jediného života, nikoliv za celá staletí. Čingischánovy hordy dosáhly území, které dnes nemá ani Rusko, a to je největší stát na světě. Máte pocit, že toho dosáhli tím, že na svých koních vezli vaky napěchované zlaťáky? Rozhodně ne. Jeli plni odhodlání a silného vnitřního pocitu poslání. Ostatně po nich mají dnes Britové svůj parlament, respektive vytvořili jej podle vzoru Čingischánovy rady, a celý svět má po tehdejším strategickém plánování války jako mírové dědictví systémy logistiky a pošty. Takže bychom nemohli říci, že tehdejší Čingischánovy bojovníky hnala jen nějaká krvelačná motivace. Snad chtěl samotný Čingischán zkultivovat svět a něco se mu v této věci podařilo.
Rusové nemají žádnou konkurenční výhodu: tajná zbraň se jmenuje odhodlání
Co má tento příklad společného s Ukrajinou? Kupodivu hodně. Jednak Čingischánovy hordy mají své potomky na obou stranách dnešní války a taky existuje v tomto směru jeden krásný příklad. Ruský film o osamělém bojovníkovi, který se svou vojenskou jednotkou vzdoroval právě Mongolům, marně přesvědčoval své okolí k tomu, aby se k němu připojilo. Mongolové ho proto porazili na hlavu, ruský film dále vypráví zčásti fiktivně, že se poté okolní Rusové probrali několik měsíců po tom, co již byla bitva dokonána, a Mongoly porazili. Poučení z filmu spočívalo v tom, že by bylo dobré, kdyby se ruský bohatýr obětoval za svou rodinu = vlast a pak si za něj ta vlast přivlastnila jeho hrdinné výsledky. Tak to Rusové znají, a tak to chápou. Pochybuji, že jsou právě Rusové motivovaní bojovat na Ukrajině nějakým hrdinným odhodláním. V jejich tvářích to rozhodně není vidět. Mnozí byli odvedeni do války nedobrovolně a raději by dál hráli svoje World of Tanks, ale doma v obýváku. Někteří přijeli na Ukrajinu, protože si vydělají víc, než kdyby hákovali v továrně, jiní jsou psychouši, kteří si prostě chtějí zastřílet, a ostatní zdokonalit své bojové schopnosti, ale o motivaci typu odvážného vojáka, který chce vybojovat hrdinnou bitvu, po takovém se ruská země slehla. Obecně řečeno Putin vatuje rodiny vojáků a vojáky velkými děngami, ale ty si mohou strčit akorát tak do pytle na mrtvoly.
Lidé, kteří válku nezažili na vlastní kůži, ji nemohou objektivně posoudit
Problém dnešních politiků je v tom, že většina nikdy nebyla na vojně, měli zřejmě modrou knížku a pokud jedou na Ukrajinu vlakem do Kyjeva, činí tak s velkým napětím, a připadají si, jako by byli v nějakém akčním či vojenském filmu. Oni si při vší úctě hrůzy války ani to, když vás někdo střelí do nohy nebo jak přežít ve špinavém a vlhkém zákopu, byť jeden den, prostě nedovedou představit. A pokud jde o další věci, nechci jimi odrazovat čtenáře, nejsme tady na sledování hororu typu Saw. Oni si totiž myslí, a je jedno, jestli jsou to politici čeští nebo němečtí či francouzští, že se válka prostě vyhrává dotacemi a penězi. Ale pánové a dámy, vojenský příkop prostě není totéž, co dětské hřiště nebo chodník za evropské peníze. V takovém příkopu platíte svou krví, krvavou měnou. Svým krvácejícím srdcem. Ale to byste ho museli mít na pravém místě, a ne ve své peněžence.
Častým argumentem obou stran tábora jak proruských či proukrajinských internetových „bojovníků“ je, ať si jedna nebo druhá strana prostě jde do zákopů a vezme si do ruky pušku. Jeden z nich na otázku, zda si myslí, že se válka vyhrává siláckými řečmi na netu, odpověděl: „Myslím, že jo.“ Připomíná to reakci vojáka Švejka v podání Jaroslava Haška, kdy mu přímo na frontě dal do úst větu: „Lidi nestřílejte, jsou tady lidi.“
Bojové schopnosti a připravenost jednotlivých národů se liší
S prominutím moc lidí v Česku, a to myslím včetně špičkových vojáků, nějak duševně naladěných na to, umět se orientovat ve složitém bojovém konfliktu, jsem nepotkal. I čeští vojáci mi často připomínají spíš takové trempy, kteří se chtějí chytristikou vyhnout přímému střetu. To jiné národy to mají jinak, u Ukrajinců se už dávno říkalo, že na ně pozor. Myslím v bojovém stavu. Při mém tréningu bojových umění mě policejní trenéři mnohokrát upozorňovali, nemysli si, že tu páku nasadíš, a oni se prostě složí. Hlavně Ukrajinci to umí nahrát, abys měl pocit, že je máš na lopatkách, tak bacha na to. Bojové schopnosti mají tedy Ukrajinci víc v krvi než Češi, Rusové taky, a ještě více Kavkazané a dále některé asijské národy na východě Ruska. S těmi se moc vyjednávat nedá, těm koluje bitva a lov v jejich krvi.
Nehodnoťme lidi, v jejichž botách nechodíme
Co se vám tím snažím naznačit? Že je prostě těžké hodnotit situaci, která je diametrálně odlišná od té vaší. Jako příklad bych použil pana Kluse, který se razantně slovy zastává současných Palestinců. V jeho životní situaci možná tak zažil dítě se špinavými plínkami, to je maximum fyzického diskomfortu, které v životě musel řešit. Ale situaci, kdy vám pláčou tisíce dětí, krvácejí stovky lidí, snad to nemůže ani myslet vážně, že se do toho dokáže vžít. To by musel mít srdce a zkušenosti Matky Terezy a to nemá. Tak bych byl rád, kdyby se lidé, kteří v kritických situacích nikdy nebyli a nikdy je neřešili a nedovedou si je ani představit, do nich nemontovali a ani se o nich veřejně nevyjadřovali. A už vůbec aby si jimi nedělali reklamu. To se týká především veřejně známých osob a politiků.
Ukrajina potřebuje odvážné a odhodlané lidi, kteří nepřipustí, aby se tam z lidského ducha stal opuštěný úhor a Rusko potřebuje odhodlané a odvážné lidi, aby řekli dost.
Je to dost jasné?
Ne peníze, ale odhodlání vyhrává válku.
Pokud máte dobré srdce a zdravou mysl, pochopíte mě.
Dovětek o odvaze a odhodlání
Ruský malíř Ilja Repin, který se narodil na Ukrajině v Charkovské oblasti, kde byli v současnosti největší boje mezi Rusy a Ukrajinci, namaloval kolosální dílo s názvem Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi. Mělo se jednat o dopis, kterým se kozáci vysmívají Mehmedovi IV., který opovržlivě žádal jejich kapitulaci. Legenda praví, že poté si jejich hlavy pověsil kdesi na kandelábr. A možná taky ne, kdoví, jak to bylo.
Je potřeba to risknout, a pokud ano, tak za to nést taky zodpovědnost a důsledky na vlastní účet. Takový dopis si ale může dovolit napsat jen ten, který ví, co dělá, a vědí politici válkou nepolíbení a nekřtění, co dělají?
Evropští politici podporující Ukrajinu slovy a penězi připomínají bohaté fotříky, mající syna či dceru, kteří od nich nechtějí peníze, ale chtějí od nich něco jiného. Schopnost s nimi navázat kontakt, porozumět jim, a podpořit je emočně, duševně a duchovně. Jsou toho schopni? Zjevně ne.
Zdroje:
Jack Weatherford. Genghis Khan and the Making of the Modern World.
