Článek
Alan Turing vytvořil před několika desítkami let test pro rozpoznání umělé inteligence. Ve zkratce, pokud se lidé přestanou orientovat v tom, zda odpověď na jejich otázku pochází od počítače, nebo od člověka, počítač uspěl v konkurenci s člověkem. Dnes je řada lidí přímo perplex z odpovědí, které tahají z různých robotických chatů, ale v zásadě jim dávají příliš velkou váhu.
Alan Turing by se divil. Lidé dnes dokázali jeho test postavit na ruby. Přistupují k automatickým odpovědím z chatbotů jako ke slovu Božímu a dávají jim často přednost před odpověďmi od myslících lidí. O čem to vypovídá? Možná o tom, jak říká jedno latinské přísloví, „Homo homini lupus“, aneb „Člověk člověku vlkem“. U umělé inteligence a počítače mají lidé pocit, že si nehrají s jejich emocemi a nechtějí je přechytračit jako druzí lidé jen tak pro legraci. A něco pravdy na tom je.
Počátky umělé inteligence
Za počátek umělé inteligence můžeme poděkovat filozofii nikoliv matematice. Aristotelská logika a filozofie se svými metafyzickými předpoklady se stala základem pro dnešní podobu GPS a umělou inteligenci jako takovou. Výzkumníci se snažili pomocí matematických modelů „přeložit“ filozofické disputace do početní roviny. A nakonec je tam pomocí opisů, zápisů a kódů dostali. Aspoň částečně.
Když bychom si umělou inteligenci chtěli představit jako takový recept na koláč, tak součástí toho koláče by kromě filozofie jako základní přísady byla matematika, následovala by ekonomie se svými teoriemi nákupního chování (odtud můžete vidět jeden z hlavních motivů snahy rozšířit AI do světa), následují neurovědy ve snaze napodobit mozkovou činnost člověka, kognitivní psychologie pro modely světa, které lidé mají v hlavě, lingvistika pro jazykové formy vyjádření a samozřejmě počítačové inženýrství. To vše dejte do mixéru a smíchejte dohromady. Všechno jsou to prvky nehmatatelné, na něčem je musíte „přehrát“, nějak s vámi musí fyzicky interagovat. V tu chvíli přichází v úvahu fyzická platforma, tělo AI, vysoce výkonný hardware. Hlavně, aby se počítači nezavařily závity, nebo spíše elektronické okruhy, dnes to budou lépe řečeno chladnokrevné čipy, které řeší miliony úloh v otrockých zadáních od pokrokuchtivého lidstva.
Pokud bychom měli AI přirovnat k nějakému člověku a jeho schopnostem, vysoce myslící génius by to nejspíš nebyl. Byl by to spíše velký šmírák a pavlačová drbna dohromady. Čím víc toho totiž AI vidí, tím víc toho zpracuje, a tím lépe se učí. S minimem informací na rozdíl od chytrých lidí pracovat dobře neumí. Když měla AI doplňovat zamazaný prostor obličejů na fotkách tak, aby ladil s okolním prostředím v případě, kdy měla k dispozici deset tisíc fotek pro učení, se jí do toho moc nechtělo. Zlepšila se, až když dostala dva milióny fotografií. AI prostě není žádný troškař. Je to takový umělý otesánek, kterému, když se nevěnujete, začne hodně mentálně zaostávat, ale když dostane šanci, sežere, na co přijde.
Umělá inteligence: zrození konceptu
Koncept umělé inteligence se de facto zrodil z tezí kognitivních psychologů v padesátých letech. Kognitivní psychologie totiž pracuje s obrazy o světě, které mají lidé zpravidla zvnitřněné. To znamená, že se masa řídí jakýmisi pravidly, o jejichž existenci však netuší a tím pádem o nich ani nemluví. A kognitivní psychologové se s lidskou psychikou rozhodli zacházet jako s počítačovým programem. Všimli si totiž nesporného faktu, že co do lidí vložíš, to v nich zůstane. Většina lidí se prostě „naprogramovat“ nesporně dá.
Prakticky si to můžete ověřit na chování lidí v jednotlivých regionech v Česku. Každý územní celek má totiž svá „kognitivní“ pravidla, která jsou v zásadě uplatňována téměř bez výjimky všemi obyvateli regionu stejně. Klasického Brňáka poznáte na sto kroků, stejně jako Valacha nebo Pražáka. To, že to sami nepoznáte, o tom raději pomlčte. Fráze o tom, že by se nemělo škatulkovat a že je každý člověk jiný, v realitě nemají žádnou cenu. Toto rozlišení překvapivě funguje, i když se původně daný člověk narodil v úplně jiném kraji. Takový Brňák, když se přestěhuje do Prahy, se záhy začne chovat jako Pražák. Prahu začne bránit proti všem závistivým útokům zapšklých vidláků odjinud a vůbec. Prostě tyto vzory chování a myšlení se do lidí dostanou přes lokální kulturní nalejvárnu a většina z nich jim prostě neumí odolat.
Ideologické základy umělé inteligence jednoduše počítají s tím, že jsou lidé povětšinou tak nějak stejní, řídí se společnými vzory a modely a podobají se jeden druhému jako vejce vejci. Samozřejmě jsou lidé rozdílní na první pohled, když je budete hodnotit z pohledu jednotlivých kultur, regionů a míst ve světě, ale uvnitř těchto sociálních bublin se chovají povětšinou stejně jako jejich souputníci z téhož kulturního okruhu. Prostě variant lidského chování není zas tak moc. Typický Francouz má rád smradlavý sýr a víno, a typický Němec pivo a vepřový bůček. Stačí se projít po některém z jejích supermarketů a sledovat, co lidé kupují. Tím, že se většina lidí chová davově, ušetřila umělé inteligenci velké množství práce. Zato s lidmi, kteří z daných kognitivně kulturních schémat vybočují, má AI potíže. Tam neví, co by. Leda by si s nimi zahrála šachy, ale vzhledem k tomu, že lidé s komplexní inteligencí často šachy nehrají, neboť je tato hra nudí, zatím jim AI nemá moc co pro jejich zabavení nabídnout. A odpovědi na životní otázky si chytří lidé zjistí sami a lépe než nějaké chaty. S těmi čas neztrácejí.
Pro to, aby mohla umělá inteligence nezávisle fungovat, potřebuje dvě základní věci: hardware a inteligenci. Hardware se vyvinul nezávisle na jakémkoliv ponětí o tom, že ho bude později potřebovat nějaká entita jako je umělá inteligence. První takový operační počítač dal dohromady pro účely luštění německého vojenského kódu Enigmy Turingův tým ve čtyřicátých letech v Anglii. První programovatelný počítač dal dohromady v roce 1941 Konrad Zuse v Německu. Tyto krabičky či krabice však měly své daleko starší předky. Jeden se narodil ve Francii v 19. století a byl to první programovatelný tkalcovský stav na světě.
Samozřejmě kromě krabičky a inteligence byl potřeba jazyk, ve kterém by mohla AI mluvit, respektive s nímž by mohl někdo AI vůbec vytvořit. Všechny hrdé ajťáky mužského pohlaví teď musím zklamat. První programovací jazyk v 19. století vymyslela žena. Jmenovala se Ada Lovelace a byla to dcera Lorda Byrona. Její programovací jazyk se samozřejmě jmenuje po ní Ada. Ostatně měla ve své době velkou inspiraci. Tou byl Charles Babbage, který zřejmě jako první přišel s myšlenkou programovatelného počítače. Zajímavostí je, že při dnešních rekonstrukcích jeho stroje se dokázalo, že mohl takový počítač bez problémů fungovat.
Morální a etické základy umělé inteligence
Aby mohla umělá inteligence dobře fungovat, nemůže pracovat jako někdo, kdo si rád vymýšlí různé neplechy a myslí si, že to bude legrace, když mu na to druzí skočí. Taková forma inteligence by vůbec nemohla být inteligentní a neprodukovala by nic užitečného, jen další problémy. Ostatně, už je tu takových neinteligentních producentů-chytráků na světě dost. Proto se při tvorbě AI bralo v úvahu hledisko, které řada lidí nesdílí, naopak jedná proti němu. To je jeden z důvodů, proč dnešním zlomyslným kutilům, kteří rádi otravují druhé hloupými nápady, lidem jako Elonu Muskovi a podobným, připadá AI podezřelá.
Vyjádřeno Wienerem, Rosenbluethem a Bigelowem, je snahou každého organismu, který se pyšní něčím, co bychom popsali jako rozumné chování, vyhnout se chybám, a ne se ve svých vadách hnípat. Tento předpoklad se stal základním kamenem pro umělou inteligenci. Musí být užitečná a neškodit. Jak však vidíme dnes, tento dobro přístup se jí často nevyplácí. AI říká lidem pravdu do očí, a to včetně těch, kteří si původně hráli na technologické a ideologické vůdce, a to se jim vůbec nelíbí. Proto ji chtějí lidé jako Musk a Zuckerberg omezit a přizpůsobit si ji k obrazu svému. To se však vylučuje, protože, kdo by měl užitek ze sociální inteligence AI, která by byla vytvořena podle takových asociálů?
První práce, která je všeobecně přijímaná jako studie AI, byla od Warrena McCullocha a Waltera Pitta a datuje se rokem 1943. Ve své práci tito výzkumníci zkombinovali základy fyziologie a neurologie, to znamená poznání bazálního fungování neuronů v mozku. Spojili tyto poznatky o „hardwaru“ s formální analýzou logiky podle Russella a Whiteheada (dílo z roku 1910) a s Turingovou výpočtovou teorii.
První workshop věnující se tématu AI spunktoval John McCarthy v Dartmouthu s ostatními vědci jako byl Minsky, Claude Shannon a Nathaniel Rochester už v roce 1956. Na workshopu přišli někteří účastníci se softwarovým programem, který byl schopen „uvažovat“ podle Russelovy a Whiteheadovy logiky. Nutno v této chvíli připomenout, že umělá inteligence vznikla na slovních teorémech a logickém základu filozofickém a ne matematickém. Samotný Russel a Whitehead se proslavili tím, že se filozofickou logiku snažili vyjádřit matematicky. Filozofie tedy tvoří naprostý prazáklad umělé inteligence. Matematika je tu především v roli překladatele do jazyka strojů. Proto učebnice umělé inteligence vždy začínají od píky, od filozofie.
Umělá inteligence a jazykové překladače
AI se dále vyvíjelo, jak jinak, než pro účely průmyslové a vojenské špionáže. Ruský úspěch s vypuštěním Sputniku v roce 1957 na oběžnou dráhu Američany pěkně nakrknul. Rozhodli se proto prozkoumat tuto podle nich dříve zaostalou ruskou řeč, která v sobě očividně měla vetknuto nějaké tajemství, když se její mluvčí prostřednictvím sondy dostali až na oběžnou dráhu. Jinými slovy, co kdyby Američané, podobně jako Britové svého času Enigmu, rozluštili v ruštině nějaký kód, nějaké to tajemství, které by je také torpédovalo do vesmíru.
První pokusy rozlousknout ruštinu byly tristní. Američané měli původně pocit, že mohou jednoduše ruštinu do angličtiny přeložit slovo od slova. A tak se například anglická fráze: „The spirit is willing but the flesh is weak“ dočkala tohoto překladu v ruštině: „Vodka je dobrá, ale maso je zkažené“. Prostě to nějak neklaplo, Američané nepočkali a nechali se odradit počátečním neúspěchem. Nebo je vyděsila ruština, nevím. I když, kdyby začali s češtinou, bylo by to ještě horší. Každopádně financování překladového projektu bylo tehdy zrušeno. Obnovení masivních snah u automatických překladů přišlo ke slovu mnohem později.
Zajímavostí je, že náboženská organizace Svědkové Jehovovi, která od počátku potřebovala pro své celosvětové působení nástroje pro rychlé jazykové překlady a jejich tisk do desítek jazyků, vyvinula počítačový program MEPS, který již od osmdesátých let umožňoval Svědkům takové technologické vychytávky, jako je například produkovat totožný text v jiném jazyce na stejné stránce v knize jako v jazyce originálu. MEPS je grafický terminál, který umí zobrazit velké množství jazykových znaků a přizpůsobit je stránce a překladateli. Dokázali věci, které byly na svou dobu docela nevídané.
Jak to všechno nakonec dopadlo? Stále není možné dokonale překládat jen s pomocí Google překladače, protože každý jazyk má svá tajná zákoutí, která jsou mechanickým překladačům skrytá. I on-line pavlačová drbna a elektronický šmírák se nevyznají ve všem. Vše se nedá vykoukat, a i když breptavá tetka o něčem mluví, ještě to neznamená, že ví o čem a je to na ní často vidět. Každý chytrý člověk totiž pozná, když mu píšete z překladače.
Zajímavé je, že online překladače se staly jedním z nejpopulárnějších nástrojů v rukou podvodníků z celého světa. Takový jinak nevzdělaný podvodník třeba z Nigérie použije svou rodnou řeč v překladu do angličtiny a z ní do češtiny a pošle vám dopis, který má působit dojmem, že byl poslán z banky či z úřadu. Je překvapující, kolik lidí se na takový dopis chytí. Zřejmě to souvisí s tím, že sami trpí nízkou formou funkční gramotnosti, a tak jim dopis plný kostrbaté a gramaticky nesprávně použité češtiny nepřipadá ničím divný. Jak jsem vám řekl na začátku, AI nemá problém s průměrnými lidmi, ty oblafne snadno, ale s chytrými si tak snadno neporadí. Ti jsou pro ni takový překladatelský oříšek.
Umělá inteligence a její inspirace v chemii
K řešení problémů z mnoha oblastí života, které má dnes umělá inteligence
na starosti, pomohla překvapivě chemie. Skupina vědců, mezi nimiž byl jeden filozof, se inspirovala způsobem řešení chemických problémů. V chemii existuje poměrně sofistikovaný systém vzorců, vzorečků a postupů, jejíž metodiku skupina vědců vložila do svého programu za účelem řešení problémů. Jejich projekt se jmenoval DENDRAL. Znovu jsme u té bezpečnosti a užitečnosti. Takový chemik si nemůže dovolit dělat pokusy jen tak pro srandu králíkům, taky by mohl zbořit celý dům. V tom nacházejí pravidla pro umělou inteligenci shodu s chemií. Na druhou stranu, takový Mendělejev nepřišel na svou periodickou tabulku pomocí striktních pravidel a vzorečků. To už je ale jiná liga, přicházet na řešení jakoby odnikud, to se vymyká i umělé inteligenci a ordinérním laboratorním pokusníkům.
Umělá inteligence není perpetuum mobile
Málokdo ví, že systémy AI, stejně jako jakékoliv jiné softwarové systémy, vyžadují pravidelnou údržbu a nelze je nechat napospas sobě samým. Takové „perpetuum mobile“ prostě nefunguje nikde, v žádné oblasti života, a už vůbec ne v AI. I bitcoiny, tato zhůvěřilá náhražka peněz, která jede na ekologickém zločinu vůči zemi a lidem, se negenerují sami od sebe a ze sebe. Ohromná spotřeba elektřiny a zátěž elektrické sítě jen pro sebeprodukci peněz, které nemají žádnou hodnotu, je daň, kterou za ně lidé platí. Bitcoiny jsou vlastně taková daň za lidskou blbost. Naštěstí brzo po takové hovadině jako jsou bitcoiny či jiné coiny ani pes neštěkne.
O tom, že softwarové systémy nejsou všespásné, se snadno můžete přesvědčit, když nějaká firma nakoupí software, případně si dá na svou stránku vyspělé softwarové nástroje, a najednou se jí něco přihodí, případně situace se stane více komplexní, a software či web se přestane v situaci orientovat a zvládat ji. Systém začne kolabovat, případně se bude nacházet ve stavu neustálých chybových hlášek.
Bez chytrého člověka nelze dlouhodobě používat nástroje, které on sám vymyslel. Vím, že řada lidí je naprosto spokojena s užíváním softwaru, knih a myšlenek chytrých lidí bez toho, že by jim dala jakékoliv uznání a protihodnotu, dokonce jim i veřejně dává najevo svou nenávist, jak pozoruji v internetových komentářích pod chytrými články. A to prosím tito lidé citují a používají myšlenky moudrých, zatímco jim samotným dávají najevo opovržení. Je to podobné, jako když někomu půjčíte velkou částku peněz. Jak se říká, raději nepůjčuj, dlužník tě bude nenávidět. A za tyto mentální dluhy, které k chytrým lidem mají, je průměráci nenávidí. Teprve kauza s Uložto ukázala, že doba, kdy někdo beztrestně využíval mozek někoho chytrého a nedával jemu samotnému žádný kredit, je již za námi. Naštěstí.
Limity umělé inteligence: kauza autonomních vozidel
Vzhledem k tomu, že dnes již přes AI prošlo trilióny dat, automatický systém Šmíráka a Pavlačové báby natolik vyspěl, že si můžete v základu objednat jídlo přes robota, moc si s ním ale mimo to nepopovídáte. Můžete si zahrát s botem šachy, možná vyhraje, což ale není žádné překvapení, hraní šachů a úspěch v šachu totiž podle výzkumů nemusí nijak korelovat s komplexní inteligencí. Nebo se můžete projet v částečně automatem řízeném autě, ale pozor, na všechny situace takové auto prošpikované kamerami připraveno není. Těch možností toho, co se může na cestě stát, jsou nakonec trilióny, tak se čeká na to, až to AI schroustá natolik, že naplní evropské bezpečnostní normy na silnicích. Zatím se tak rozhodně nestalo.
V San Franciscu bylo v roce 2022 schváleno autonomní taxi bez řidiče. Řidiči v něm předtím fungovali jako záložní „zdroj“, a po období testování úřady pustily taxi do provozu samotné, jen tak, jako nahého v trní do džungle velkoměsta. Samozřejmě je takové auto prošpikované kamerami. Je jich tam víc než v celém Kremlu. Ve špatném počasí však mělo taxi utrum. To nesmělo jezdit. Elon Musk se vytahoval, že v roce 2020 spustí bezpilotní taxi také, ale konkurence Cruise mu pozici prvního vyfoukla. Teď se opatrně vyhodnocuje, co to na sanfranciských silnicích způsobilo. Vzhledem k vyloučení provozu vozu ve špatném počasí vidíte, že AI dosud není vnímáno jako bezpečný řidič. Zatím se například stalo, že taková taxi způsobila na silnicích ve městě dopravní chaos a vytvořila nesmyslné fronty. Důvod se dosud nezná. Společnost Cruise nakonec musela přerušit provoz svých autonomních taxi kvůli incidentu, kdy jejich taxi srazilo a přejelo ženu a dělalo jakoby nic. Možná se mu prostě nelíbila. I AI má svůj vkus. Jednalo se o incident z letošního října.
Návrhy užití AI pro Česko
Vhodné užití AI bych viděl v Česku celkem jednoduše. Myslíte, že byste toto zadání zvládli? Vzhledem k tomu, že se české cesty vyznačují značnou mírou chybovosti řidičů i chybovosti jejich podkladu (jsou plné děr) a je třeba vzdát myšlenku, že tomu bude někdy jinak, nechal bych D1 zavřít, potáhnout speciálními kolejemi ve dvou směrech a v těchto drahách by jezdila autonomní vozidla sem a tam.
Líbilo by se vám to? Chápu, bylo by po srandě i po smrtelných nehodách. Nemohli byste druhé vytrubovat, ukazovat na ostatní řidiče prostředníček, vytlačovat je a trapně se vytahovat jejich zbytečným předjížděním. Zato by to byla technologicky komplexní cesta bez lidských komplexů. Až lidstvo dosáhne této míry sebereflexe, tak nebude potřebovat umělou inteligenci na to, aby kompenzovala jeho nedostatky.
Závěrečný ortel pro umělou inteligenci
Ještě technická poznámka nakonec. Umělá inteligence se ve srovnání s lidským mozkem zatím moc nevyznamenala. V počtu neuronů a neurálních spojení mají počítače stále co dohánět. Jedná se samozřejmě o mozek používaný. Jak se s oblibou říká, velké procento mozku není u člověka prý využito. Tak to se samozřejmě týká pouze lidí průměrných případně podprůměrných. Géniové svůj mozek využívají daleko lépe. Každý člověk však má tuto vyspělou mašinu k dispozici. Jako nadupaný sporťák v garáži. Mozek nikoho nediskriminuje. Ani blbce. Vůbec, je to takový paradox, jakoby obyčejný malý člověk žil s obrovskou knihovnou ve svém obýváku, z níž moc nečte, občas si sice nalistuje nějakou náhodně vybranou stránku, a pak se o ní podělí s ostatními, aby na ně působil, že je chytrý, ale na komplexní uvažování nad světem to nestačí. Zatímco génius čte denně jednu knihu za druhou. Tak takový je mozek génia oproti mozku průměráka a také oproti neurálním okruhům AI.
Pokud se rozhodnete tento článek komentovat, učiňte tak prosím v rámci pravidel samotné umělé inteligence. Ta se umí chovat, nevyhledává chybové jednání a konfliktům se spíše vyhýbá. V opačném případě vás nějaký chytrý člověk či přímo autor vyhodnotí jako člověka nacházejícího se na velmi nízké úrovni technologického vývoje, hluboce zaostávajícího i za AI.
Zdroje:
Aristotelés. Organon.
Whitehead&Russel. Principia Mathematica.
Alan Turing. Can machine think?
McCulloch&Pitts. A logical calculus of the ideas immanent in nervous activity.
Rosenblueth, Wiener, Bigelow. Behavior, Purpose and Teleology.
