Článek
Na odborný seminář v Poslanecké sněmovně uskutečnil „Média a role státu v jejich kontrole“, dorazilo hodně lidí. Moderátorem byl Vadim Petrov, svou roli zvládal dobře.
Již tehdy se na semináři o principu a výši koncesionářských poplatků, o regulaci a deregulaci mediálního trhu u nás, mluvilo se fungování mediálních rad a jejich pravomocích. Vlastně o všem, co rezonuje od 4:36 současnými dny, kdykoliv přijde řeč na téma onoho hlasování ve sněmovně. Ten seminář byl sakramentsky dlouhý, rozdělený dokonce na dvě části, asi nezajímavější byla odpolední panelová diskuze a vrcholem bylo vystoupení legendárního otce zakladatele Evropy 2 a pana prezidenta Michela Fleischmana. Již před sedmi lety totiž naprosto jasně pojmenoval a předznamenal to, co se stane a ono se to stalo. Tedy, že pokud se něco nestane, jednou se soukromý mediální trh domluví a vytáhne do zbraně proti veřejnoprávním médiím, rozhlasu a televizi. Protože nejde přece o nic jiného než o prachy.
Základní otázka totiž stojí na tom, proč by veřejnoprávní média měla mít tak obrovské peníze z koncesionářských poplatků, zatímco se soukromníci se musí přetlačovat o to jediné, co je uživí, peníze z reklamy. Pro nás, kteří více či méně sledujeme média, pracovali jsme v nich, nebo dokonce stále pracujeme, není dnešní model, kterým má být přestavěn mediální trh velkým překvapením. Pokud tedy bude mít někdo odvahu přiznat, že za celým tím humbukem ve sněmovně ve skutečnosti stojí představitelé soukromých médií a jejich nástroje, ne moc zdatní rétoři a myslitelé, politici. Koneckonců i Babiš je s touto sférou v souvislosti Mafrou svázán. Babiš měl toto vydavatelství v moci od roku 2015.
Pro mne překvapivě, je ve sněmovních análech dokonce tento seminář pro historii zaznamenán! Mimo mlácení prázdné slámy v podání tehdejšího ministra kultury Zaorálka na zmíněném semináři vystoupil už tehdy poslanci ANO Patrik Nacher a Aleš Juchelka, a dokonce to tenkrát nebyla nějak významně špatná vystoupení, protože to bych si určitě pamatoval. Jak je možné, že tento seminář dosud ještě nikdo nevytáhl z paměti? Možná to bude tím, že já si pamatuji kdejakou pitomost, která mne zaujme, ale co mám koupit podle pokynů ženy, to si většinou musím napsat, protože je zapomenu.
Pro absolventy přednášek profesora Jana Jiráka z FSV UK, nebylo jeho vystoupení ničím převratným a překvapivým, ale rozhodně si, jak jsem zjistil z debat s tehdejšími účastníky, všichni pamatují po Michelově druhé nejsilnější vystoupení v podání Aleše Rozehnala. Uznávám, že toho mlácení prázdné slámy bylo ve vystoupeních tolik, že možná proto ostatní zanikla. Bára, tehdy Kořanová, tvrdila, že chtěla pozvat zástupce napříč názorovým spektrem a dát tak umožnit co největší diskuzi mezi odborníky, politiky a lidmi z mediálních rad. Seminář byl zaměřen na mediální prostředí jako celek, měl tedy pojmout jak problematiku fungování a financování veřejnoprávních médií, ale i soukromých.
Pro dnešek není tolik důležité, že se na semináři ještě okrajově mluvilo i o ČTK. Podstatné ovšem je, co následovalo. O dva roky později se totiž dostala k moci Fialova koaliční vláda, a navzdory tomu, že účastníky a vystupujícími na onom semináři byli například také poslanci Michal Zuna (TOP09) a Ondřej Lochman (STAN), nechali bez povšimnutí spáchat smrtelný hřích svého pozdějšího kolegu z koalice Martina Baxu a světlo světa spatřil jeden z hříchů Fialovy vlády, zákon č. 119/2025 Sb. O změnách v oblasti koncesionářských poplatků s účinností od 1. května 2025. K přijetí tohoto paskvilu bez jakékoliv hodnoty, velmi špatně diskutovaného mezi samotnými politiky, kteří ho schvalovali, došlo ve volebním roce, několik málo měsíců před volbami. Fialova vláda tak dala do ruky tehdejší opozici do ruky bombu se zapáleným velmi krátkým doutnákem a ta ji mrskla do veřejného prostoru jako jeden ze svých předvolebních slibů, „televizní a rozhlasové poplatky zrušíme“!
No, a máme to tu! Přichází 4:36 a na barikády mezi nejhlasitější bojovníky se cpe stínový ministr kultury Baxa, jeden z hlavních viníků současného stavu. Není sice odpovědný za to, že současná vláda chce změnit způsob financování. Odpovědný je za podobu legislativy, kterou prosazoval jako ministr kultury, a kterou posvětila Fialova vláda. Baxa varuje před rizikem „zestátnění“ České televize a Českého rozhlasu a ztrátou jejich nezávislosti, protože jejich rozpočet bude nově závislý na aktuální politické moci. Strávil jsem debatami s Martinem Baxou před zákona o navýšení poplatků hodně času a nedokázal mne přesvědčit o tom, že je to správná cesta. Nepřekvapí mne proto, že Baxa není schopen odpovědět odpůrcům poplatků na jednoduché otázky, například proč by měly poplatky platit firmy podle počtu svých zaměstnanců. Jako by třeba ti současnou vládou tolik oblíbení řidiči dopravních podniků, kteří při přestávce na konečné sledují pár minut Českou televizi na mobilu. A to pomíjím, že soustružník v dílnách nějakého dopravního podniku, nemá ani těch pár minut, aby na mobil mohl koukat.
Nepřestanu nikdy tvrdit, že postup, který zvolila Babišova vláda směrem ke koncesionářským poplatkům je hloupostí přímo úměrnou míře hlouposti všech, kteří hlasovali pro konec koncesionářských poplatků. Nepřestanu tvrdit, že je třeba napřed nastavit pravidla, definovat to, co mají veřejnoprávní média plnit, a až pak je možné říct, kolik na to budou mít peněz a zda lze za takové peníze zadané úkoly splnit. 15. a 17. listopadu určitě budou znovu zaznívat požadavky na zachování veřejnoprávních médií. Opět se stanou součástí protestů proti Babišově vládě. Problém je v tom, že se požadavky začínají vršit a chybí člověk, který by určil priority a další, kteří by definovali trať po které se vlak jménem Česká republika má vydat, aby se dostal ze současného celkového marasmu, nejen ekonomického.
