Článek
Ondřej Vetchý o otci věděl jen málo. Útržky vzpomínek, střípky historek, nic, z čeho by se dal složit celý člověk. A tak se v něm usadil zvláštní pocit, že musí něco odčinit. V rozhovoru pro server Neovlivní v roce 2025 to popsal slovy: „Jak jsem si fakt skoro celý život myslel, že se pokusím jeho eventuální selhání napravit tím, že to sám odpracuju.“ Pravdu se nakonec nedozvěděl od rodiny, ale od historiků, kteří o jeho otci začali psát knihu.
„Mě do té části jeho života, kterou jsem neznal, vtáhli až badatelé,“ přiznal. Ukázalo se, že jeho otec byl za druhé světové války partyzánem, který bojoval proti nacistům. „Jenže já o jeho životě věděl jen takové fragmenty, střípky. No a naopak jsem se od nich dozvěděl, jaký můj táta byl. A že zabil za války hodně lidí,“ řekl Vetchý.
Vetchý o tom už dřív mluvil i se slovenským týdeníkem Plus 7 dní a jeho slova pak převzala česká média: „Můj otec bojoval proti nacismu a zabil dvanáct lidí, Němců a Čechů.“ Otec působil v partyzánském odboji na Třebíčsku. Pro herce, který se v posledních letech sám stal jednou z nejviditelnějších tváří české pomoci Ukrajině, to byl nečekaný klíč k vlastnímu příběhu. Najednou chápal, proč ho to tak táhne bojovat za věci, které považuje za správné. Než se ale dostaneme k dronům, výhrůžkám a vyšetřování, vraťme se na začátek. Do Jihlavy, kde to celé začalo.
Kluk z Jihlavy s italskými kořeny
Ondřej Vetchý se narodil 16. května 1962 v Jihlavě. Jeho rodina ale na Vysočině nežila odjakživa. „My jsme do Jihlavy přišli jako náplava,“ řekl a vysvětlil, že předkové rodu podle všeho přišli do Čech z Itálie po bitvě na Bílé hoře v době rekatolizace. Odtud má pocházet i jeho příjmení. „Vecchio je italsky starý,“ poznamenal herec. Jako kluk byl spíš sportovec než budoucí umělec. Hrál fotbal, věnoval se bojovým uměním a v judu dosáhl prvního danu. Hokej si rekreačně rád zahraje i dnes a podle Jihlavského deníku se pravidelně vrací na stadion v rodném městě.
K herectví se dostal nečekaně brzy. Ještě jako dospívající se na konci sedmdesátých let objevil ve filmu Leť, ptáku, leť! a o dva roky později v komedii Neříkej mi majore! Pak vystudoval Pražskou konzervatoř. Po škole nastoupil v roce 1984 do Činoherního studia v Ústí nad Labem, které tehdy patřilo k nejodvážnějším scénám v Československu.
Odtud zamířil do pražského Divadla E. F. Buriana a v roce 1989 do Činoherního klubu, slavné pražské scény založené v polovině šedesátých let, které zůstal věrný přes třicet let. Hostoval i v Divadle Járy Cimrmana a dnes učí herectví na pražské DAMU, kde si podle CNN Prima News umí své studenty pořádně srovnat. Divadlo pro něj vždycky zůstalo základem, i když ho většina diváků zná hlavně z filmu a televize.
Filmová kariéra se mu rozjela v osmdesátých letech. V roce 1984 hrál v Sestřičkách Karla Kachyni a o rok později přišla role, kterou si pamatují celé generace dětí. V pohádce Hynka Bočana S čerty nejsou žerty ztvárnil čerta Janka, přičemž pohádka se dodnes každé Vánoce objevuje v televizi. Ve stejném roce si zahrál Karabce v komedii Jak básníci přicházejí o iluze a v roce 1988 Dana ve filmu Dům pro dva. Po revoluci následovaly další výrazné role: tramvaják v na Oscara nominované Obecné škole Jana Svěráka, starší Emil v Martě a já a hlavně vojín Kefalín v Černých baronech z roku 1992, filmové adaptaci slavného románu Miloslava Švandrlíka, kterou natočil režisér Zdeněk Sirový.
Devadesátá léta mu přinesla i nominaci na Českého lva, za roli Bajnyše Zisoviče ve filmu Golet v údolí z roku 1995. O rok později se mihl v Koljovi Jana Svěráka, který získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film, a v roce 1997 si zahrál inženýra Aleše Vítka v Báječných letech pod psa. Další byla role Františka Slámy ve Svěrákově válečném dramatu Tmavomodrý svět z roku 2001. Film podle scénáře Zdeňka Svěráka vypráví o československých pilotech v britském Královském letectvu, kteří byli po válce komunisty pronásledováni a vězněni, patřil k nejnákladnějším českým filmům své doby. Vetchý za roli pilota, který se kvůli ženě dostane do sporu s nejlepším přítelem, získal další nominaci na Českého lva. Celkem jich má devět.
Nejpopulárnější roli posledních let mu ale přinesla televize. V seriálu Okresní přebor z roku 2010, který si diváci zamilovali pro jeho syrový humor a postavičky z vesnických hospod, hrál Jirku Luňáka, kapitána a trenéra zoufalého vesnického fotbalového mužstva, a za seriál získal v roce 2010 i diváckou cenu TýTý pro nejoblíbenějšího herce. Filmové pokračování Okresní přebor: Poslední zápas Pepika Hnátka mu pak v březnu 2013 vyneslo Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.
Na stejném ceremoniálu byl nominován i za hlavní roli ve filmu 7 dní hříchů, drsném dramatu z poválečného pohraničí. Rok předtím na sebe upozornil v psychologickém thrilleru Vendeta, kde hrál otce, který se rozhodne pomstít ublížení své dcery, protože pachatelé jsou mladší patnácti let a de facto beztrestní. Pro Radiožurnál tehdy řekl: „V případě Vendety jsem se jako herec několikrát dostal do situací, které jsem si neuměl intelektuálně představit. Byl jsem vyděšen, jak daleko dokáže člověk zajít.“ I za tuto roli byl nominován na Českého lva, další nominace mu později přinesly filmy Jak jsme hráli čáru a Po strništi bos. Diváci ho poté znali jako majora Tomáše Kozáka ze seriálu Případy 1. oddělení, jako otce ve Svěrákově filmu Po strništi bos nebo jako kmotra Františka Vedrala v Příběhu kmotra.
V roce 2018 se Vetchý po více než třiceti letech vrátil do pekla. Ve vánoční pohádce Čertí brko hrál samotného Lucifera.bNásledovaly komedie Ženy v běhu a Bábovky, seriál Docent nebo role válečného reportéra ve filmu Výjimečný stav. Vetchý patří k hercům, kteří umějí být stejně přesvědčiví v komedii jako v dramatu, a režiséři ho obsazují do rolí obyčejných chlapů, kterým život hází klacky pod nohy.
Drony místo kamer
Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se Vetchý veřejně postavil na stranu napadené země. Spolu s bezpečnostním analytikem Milanem Mikuleckým založil iniciativu Skupina D a sbírku, ze které se nakupují drony pro ukrajinskou armádu. Jejím cílem bylo sehnat deset tisíc dronů. Čestným předsedou spolku se stal náčelník Generálního štábu Armády ČR Karel Řehka. Sbírka dostala název Drony Nemesis. Na besedě v Nymburce v dubnu 2024 to shrnul jednoduše: „Dokud budou Ukrajinci chtít bojovat proti tomu, kdo je napadl, je naší povinností jim pomáhat.“ Drony podle něj nejsou jen zbraň: „Dron je sofistikovaná věc. Není primárně určena k tomu, aby zabíjela, ale může donést třeba i lékárničku.“ Sbírka se ale soustředila na takzvané FPV drony, které ukrajinská armáda používá proti ruské technice. A v rozhovoru dodal: „Zavíráme oči a máme pocit, že nás to ochrání. Tak to ale není.“
Podpora Ukrajiny mu přinesla nejen obdiv, ale i nenávist. Na začátku roku 2024 začala na Facebooku kolovat jeho upravená fotografie. Originál pocházel z roku 2022 z návštěvy spolku D.R.A.K., který pomáhá lidem s postižením, a Vetchý na něm měl khaki tričko s logem speciální jednotky. Autoři fotomontáže logo nahradili znakem ukrajinského pluku Azov, přidali ukrajinskou vlajku a do pozadí sochu ukrajinského nacionalisty Stepana Bandery. Obrázek se během několika dní sdílel extrémně často a pod ním se hromadily nenávistné komentáře.
„Ondřej se stal obětí cílené manipulace,“ uvedl jeho spoluzakladatel Mikulecký. Vetchý začal dostávat výhrůžky, včetně výhrůžek, že zabijí jeho děti. Případem se začalo zabývat oddělení extremismu pražské policie, které se o něm podle svého mluvčího dozvědělo z médií. Sám herec v rozhovoru přiznal, že se kvůli Ukrajině dokonce i porval.
Bojovnost ale Vetchému nikdy nechyběla. Vzpomínal, jak v devadesátých letech učil policisty sebeobranu: „Když jsem policisty v devadesátých letech učil prát se, říkali mi, že lidi se dělí na vlky, ovce a hlídací psy. Já jsem i podle nich typický hlídací pes.“ Za svou nejvyšší hodnotu označil svobodu a mluvil i o přátelství s kriminalistou Josefem Marešem nebo s olympijským vítězem v judu Lukášem Krpálkem.
Odvahu prý měl i za komunismu. Přiznal, že jako mladý muž dokonce vážně uvažoval o atentátu na prezidenta Gustáva Husáka, který stál v čele státu v letech 1975 až 1989. Rozmyslel si to, když ho uviděl naživo. „Ó bože, on je úplně dezorientovaný! Toho přece nemůžu zabít,“ vzpomínal. Došel k tomu, že odstranění jednoho starého muže by systém nezměnilo.
V soukromí je Vetchý dvakrát ženatý a má tři děti. Z prvního manželství dceru Veroniku, ze současného s psycholožkou Irenou dceru Rebeku a syna Árona. Je člověkem, který se nebojí riskovat pověst ani bezpečí kvůli tomu, čemu věří. Celý život chtěl odčinit otcovo domnělé selhání. Nakonec zjistil, že táta za svobodu bojoval stejně jako on. Jen jinými zbraněmi.
https://neovlivni.cz/ondrej-vetchy-proc-to-vsechno-delam/
https://cnn.iprima.cz/show-time/ondrej-vetchy-oslavil-sedesatku-z-jeho-deti-rostou-herci-jak-to-ma-v-manzelstvi-108189
https://jihlavsky.denik.cz/zpravy_region/rodak-z-jihlavy-herec-ondrej-vetchy-dnes-slavi-sedesate-narozeniny-20220516.html
https://zeny.iprima.cz/celebrity/ondrej-vetchy-ma-bojovnost-v-krvi-pred-lety-chtel-zastrelit-prezidenta
https://www.kinobox.cz/osobnosti/22421-ondrej-vetchy
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vyhruzkami-vetchemu-se-zabyva-policie-herec-se-angazuje-ve-sbirce-penez-na-pomoc_2401151534_mst
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/spotlight-rozhovor-ondrej-vetchy2-zpravy/r~c9d628e8bb8411ee8b4e0cc47ab5f122/
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/specialni-sily-nelegalne-vozily-drony-z-vetcheho-sbirky-az-n/r~b06163d0e3c611ef80bfac1f6b220ee8/
https://www.denik.cz/z_domova/lez-dezinformace-ondrej-vetchy-podpora-ukrajiny-tricko-azov-manipulace.html
https://radiozurnal.rozhlas.cz/ondrej-vetchy-6218397
