Článek
Jak se holubi dostali do umělecké laboratoře
Když se řekne „vnímání umění“, většina lidí si představí zasněné postávání před obrazem v galerii, zamyšlený pohled na tahy štětce nebo hádku o tom, jestli to „něco modrého“ je skutečně umění. Jen málokomu ale napadne zapojit do této debaty… holuby.
V roce 1995 přišli vědci z Keio University v Japonsku s nápadem, který by dnes bez nadsázky mohl vzniknout i jako tweet z parodického účtu JustWeirdScience: „Co kdybychom naučili holuby rozlišovat mezi obrazy Moneta a Picassa?“
Zní to jako vědecký vtip? Ano.
Byl to ale vědecký vtip? Rozhodně ne.
Japonští výzkumníci chtěli otestovat limity zvířecího vnímání. Ptáci, konkrétně holubi, se v minulosti osvědčili jako inteligentní experimentální subjekt – zvládají rozpoznávat tvary, barvy, dokonce i základní koncepty jako „stejné“ a „různé“. Ale rozlišit styl dvou ikon výtvarného umění?
To už je jiná liga.
Nešlo jen o zrní: Úvod do výzkumu
Ve studii publikované v prestižním žurnálu Journal of the Experimental Analysis of Behavior se vědci rozhodli použít reprodukce obrazů Moneta (impresionismus) a Picassa (kubismus) jako stimuly pro testování. Holubi byli odměňováni zrním, pokud správně rozlišili mezi těmito dvěma autory. Aby nedošlo k prostému „učení zpaměti“, experimentátoři neustále měnili sady obrazů – holubi tak museli identifikovat celkový styl, ne konkrétní malbu. A teď přichází to nejzajímavější…
Holuby a umění? Kombinace, která zdánlivě nejde dohromady, byla v roce 1995 samozřejmostí.
Výsledky, které zvedly obočí: Umí holubi skutečně rozpoznat styl?
Vědecký tým vedl profesor Shigeru Watanabe a jeho kolegové, kteří se rozhodli dát holubům čas, prostor – a samozřejmě motivaci ve formě potravy. Každý pták měl před sebou obrazovku s dvěma reprodukcemi – jednou od Moneta, druhou od Picassa. Když zobákem ťukl do „správného“ obrazu, dostal odměnu. Když se spletl, nezískal nic.
Postupně bylo zřejmé, že to není náhoda. Holubi se naučili s vysokou přesností rozpoznávat impresionismus od kubismu. A pozor – jakmile se jim ukázaly zcela nové obrazy od obou autorů, které předtím nikdy neviděli, dokázali správně zařadit i tyto. Jinými slovy – nešlo o to, že by si pamatovali konkrétní malby. Holubi si vytvořili mentální model stylu – jakési ptačí estetické cítění, chcete-li.
Překvapivé nuance v ptačí percepci výtvarného umění
Vědce fascinovalo, že ptáci vnímali hlubší vizuální znaky. Picasso se svými ostrými hranami a abstraktními tvary působil na holuby jinak než Monet, jehož impresionistickou měkkost zřejmě jejich mozek zpracoval odlišně.
Výzkum šel dokonce dál: když holubům ukázali obrazy Cézanna nebo Braqua, začali je automaticky řadit do „správného“ tábora – tedy podle podobnosti stylu s Monetem nebo s Picassovým kubismem. A to už není jen hra – to je klasifikace podle stylových rysů.
Dovedete si to představit? Pták, který bez znalosti dějin umění (a lidských předsudků) přiřadí Braqua k Picassovi přesně tak, jak to děláme my.
Tohle už není žádná „ptákovina“. To je kognitivní schopnost.
Shigeru Watanabe, který vedl vědecký tým.
Co s tím má společného umělá inteligence
Holubi jako inspirace pro neuronové sítě
Zní to absurdně, ale právě tato studie se stala inspirací pro výzkumníky v oblasti umělé inteligence. Jak je to možné?
Zvídavý mozek holuba při rozpoznávání stylů poskytl vědcům analogii toho, jak by mohly fungovat jednoduché neuronové sítě. Holubi totiž – podobně jako AI – neznají kontext, ale učí se ze vzorců a podobností. Jejich „trénovací data“ tvořily obrazy a „feedback“ byl ve formě potravy. Přesně jako u umělé inteligence, kde se používají datasety a odměňovací mechanismy k posilování správných rozhodnutí.
Tahle neobvyklá paralela vedla k otázce: Pokud holub zvládne rozpoznat vizuální styl, aniž by věděl, co je to umění, proč by to nezvládla i AI?
Co si z toho vzali vývojáři strojového učení
Studie se stala předobrazem jednoduchých experimentů s tzv. vizuální klasifikací – oblastí, která dnes umožňuje AI rozlišovat mezi obrazy, fotografiemi, a dokonce malířskými styly. Základní princip? Najít opakující se vizuální znaky a podle nich zařazovat nové prvky.
Představte si AI, která pozná Van Gogha podle štětcového šrafování nebo Klimta podle zlatých ornamentů. Právě podobným způsobem se „učili“ i slavní holubi. Bez slov, bez emocí, bez kulturního rámce – čistě vizuálně.
Vývojáři neuronových sítí tak dostali potvrzení, že i velmi jednoduchý biologický mozek dokáže vytvářet funkční vizuální klasifikátory. A odtud už byl jen krůček k vytvoření prvních generativních sítí, schopných rozpoznat styl, napodobit ho, a nakonec i tvořit vlastní.
Tedy: holubi nebyli jen vtipným výzkumným předmětem. Byli testovacím zrcadlem pro digitální budoucnost.
Studie s holuby ukázala, jak moc jsou tihle ptáci podceňovaní.
Bizarní, ale smysluplné: Co nám tahle studie vlastně ukázala
Na první pohled působí celá studie jako kuriózní poznámka na okraji vědeckých dějin. Ale při bližším pohledu odhaluje mnohem víc: schopnosti zvířat bývají často podceňované. Holubi nejsou jen „létající krysy“, jak se jim někdy přezíravě říká. Jsou to rychlí, vizuálně orientovaní živočichové, kteří se dovedou učit, třídit informace a aplikovat naučené vzorce na nové situace.
To, co si běžně spojujeme s lidským „vnímáním krásy“, má zjevně hlubší kořeny v přírodě. Holubi sice nepsali kritiky do Art Review, ale jejich mozek vnímal rytmus, strukturu, barvu a styl. Jinými slovy: reagovali na umění způsobem, který se nám až nebezpečně podobá.
Věda někdy potřebuje právě takové podivnosti
Právě podobné výzkumy – na hranici bizarnosti – často přinášejí nečekané vhledy. Zatímco se „seriózní“ experimenty drží vyjetých kolejí, právě neortodoxní pokusy rozšiřují chápání toho, co znamená inteligence, percepce nebo učení.
Studie s holuby ukazuje, že poznání se někdy ukrývá v těch nejnepravděpodobnějších otázkách. Co začalo jako (možná) bláznivý nápad v laboratoři, skončilo jako citovaný výzkum, který ovlivnil přístup ke strojovému učení a zpochybnil lidskou výjimečnost v oblasti estetického vnímání.
A o to přece ve vědě jde: klást si otázky, které na první pohled nedávají smysl – a pak zjistit, že dávají smysl víc, než jsme čekali.
Když holub napoví víc než kritik
Vidí umění jinak – a možná právě proto přesněji
Holubi v laboratoři nikdy neslyšeli o impresionismu. Neví, kdo byl Claude Monet, co znamená kubismus ani proč se Picasso rozhodl rozkládat tváře do geometrických tvarů. A přesto – nebo právě proto – dokázali jejich obrazy rozpoznat.
Možná právě absence kulturního kontextu dává jejich pohledu na umění výjimečnou čistotu. Žádné předsudky, žádná „přednastavená“ hodnota, žádné dějiny umění. Jen reakce na barvu, tvar a kompozici.
Co nám to říká? Že vnímání stylu není výsada člověka. A že v jistém smyslu může být ptačí přístup k umění „čistší“ než ten náš. Zatímco my interpretujeme, holub prostě třídí. A trefuje se překvapivě přesně.
A co si z toho máme odnést my lidé?
Závěr není jen v tom, že holubi zvládli něco nečekaného. Je to připomínka, že i zdánlivě bláznivá vědecká otázka může vést k převratným zjištěním. Studie, která začala jako podivný experiment, se stala zdrojem inspirace pro AI, otřásla antropocentrickým pohledem na estetiku a připomněla, že k poznání často vede cesta lemovaná absurditou.
Takže až se příště budete dívat na obraz a nebudete si jistí, co si o něm myslet, zkuste se na něj podívat jinak. Třeba jako holub.
Zdroje:
https://listverse.com/2024/12/06/10-hilariously-specific-studies-that-were-surprisingly-useful/
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC1334394/
https://www.dailyartmagazine.com/monet-and-pigeons
https://www.nippon.com/en/japan-topics/c12401/
https://www.dailyartmagazine.com/monet-and-pigeons/
https://www.researchgate.net/publication/6971544_Pigeons'_discrimination_of_painting_by_Monet_and_Picasso
