Článek
Nagoski tvrdí, že tento narativ je nejen nepřesný, ale i škodlivý, protože vede k úzkosti, zbytečnému tlaku a mylné představě, že jakýkoli plánovaný sex je něčím špatným. Navrhuje jiný přístup – zaměřte se na potěšení a postupnou touhu, nikoliv tu spontánní.
Touha pod tlakem „imperativu touhy“
Emily Nagoski upozorňuje, že dnešní kultura často klade obrovský důraz na spontánní vášeň, označovanou jako „jiskra“. Tento imperativ touhy předpokládá, že pokud člověk necítí neustálou a spontánní touhu po partnerovi, znamená to, že se vztahem není něco v pořádku. Lidé tak mají tendenci hodnotit své vztahy podle nerealistického standardu.
Nagoski poukazuje na škodlivé důsledky tohoto tlaku: „Lidé se často ptají sami sebe, zda jsou normální, když spontánní touha ustoupí, což vede k pochybnostem a pocitu selhání.“ Podle ní je třeba tento imperativ přehodnotit a pochopit, že touha nemusí být vždy spontánní, aby byla zdravá a naplňující.
Tlak na neustálou spontánní touhu může paradoxně potlačit přirozené procesy v těle i mysli. Nagoski uvádí, že právě tento tlak způsobuje u mnoha párů úzkost a zbytečné pochybnosti o kvalitě jejich vztahu.
Je na čase přestat vnímat pokles spontánní touhy jako problém. Místo toho se zaměřme na to, jak touha skutečně funguje v dlouhodobých vztazích – zjistíme, že reaktivní touha je zcela normální, zdravá a dokonce žádoucí.
Dvě podoby touhy: spontánní vs. reaktivní
Emily Nagoski vysvětluje, že existují dvě odlišné formy touhy: spontánní a reaktivní.
Spontánní touha je tou, o které často slýcháme a vídáme ji ve filmech a romantických příbězích. Je to náhlý, silný pocit vzrušení, který přichází bez zjevného podnětu. Tato touha je obvykle spojována s počátky vztahů, kdy je vzájemná přitažlivost intenzivní a zdánlivě nevyčerpatelná.
Naopak reaktivní touha vzniká v reakci na stimulaci, například dotyky, objetí nebo emocionální blízkost. Podle Nagoski je právě tato forma touhy běžnější a přirozenější v dlouhodobých vztazích. „Reaktivní touha se objevuje jako odpověď na příjemné zážitky, pocit důvěry, intimity a emocionálního bezpečí,“ vysvětluje.
Spontánní touha není samozřejmost a nejde ji od partnera ani od sebe vyžadovat.
Mnozí lidé se mylně domnívají, že absence spontánní touhy je problém. Nagoski zdůrazňuje opak: „Reaktivní touha není méněcenná než spontánní, ale v dlouhodobých vztazích bývá dokonce stabilnější a trvale uspokojivější.“
Citlivější porozumění tomu, že reaktivní touha není druhořadá, ale naopak může tvořit zdravé jádro dlouhodobých vztahů, může pomoci lidem uvolnit tlak na sebe samé a posílit vztahovou spokojenost.
Důraz na potěšení místo „jiskry“
Emily Nagoski navrhuje zcela změnit optiku, skrze kterou se na touhu díváme: místo toho, abychom se stále ptali „Cítím jiskru?“, bychom se měli ptát „Je mi to příjemné?“. Tento posun od výkonu k potěšení považuje za klíčový nejen pro zdravý sexuální život, ale i pro celkovou kvalitu partnerského vztahu.
Anketa
„Naše kultura je posedlá tím, aby byl sex spontánní a vášnivý, jako ve filmech,“ říká Nagoski. „Ale realita je jiná – většina lidí potřebuje čas, prostor a bezpečí, aby se touha mohla objevit.“
Podle ní je zdravější zaměřit se na smyslové potěšení, nikoliv na výkon nebo náhlé vzrušení. Přistupujte k sexualitě s otevřeností a zvědavostí – bez očekávání, že se něco musí automaticky stát. Místo snahy o naplnění kulturního ideálu jiskřivého sexu radí všímat si toho, co je tělu příjemné, co vzbuzuje blízkost a co probouzí smyslnost.
Skutečný základ touhy není v dramatickém napětí nebo vzplanutí, ale ve vnímání těla, v doteku, ve sdílené pozornosti – v potěšení samotném.
Praktické kroky k podpoře reaktivní touhy
Emily Nagoski nabízí několik konkrétních způsobů, jak v dlouhodobém vztahu pečovat o sexuální touhu – zejména tu reaktivní.
1. Plánování není nepřirozené – je to péče
Jedním z největších omylů je představa, že plánovaný sex je méně autentický. Podle Nagoski je to stejné, jako kdybychom tvrdili, že naplánovaná dovolená je méně zábavná než spontánní výlet. Naopak – plánování času na intimitu může být známkou důvěry a prioritizace vztahu. „Naplánovat si čas na fyzickou blízkost je nejen v pořádku, ale je to známka emocionální dospělosti a zdravé partnerské komunikace,“ říká.
2. Začněte smyslovými zážitky
Namísto tlaku na sexuální výsledek doporučuje zaměřit se na tělesný prožitek – masáž, dotek, sdílení teplé sprchy nebo přitulení při sledování filmu. Takové chvíle mohou být impulsem pro vznik reaktivní touhy, ale i kdyby nevedly k sexu, podporují pocit bezpečí a blízkosti.
Na plánování společných chvil není nic špatně. Právě naopak.
3. Otevřená komunikace
Nagoski doporučuje, aby partneři mluvili o tom, co jim je příjemné – nejen v posteli, ale i mimo ni. Otázky typu „Co by sis přál/a, abych dnes pro tebe udělal/a?“ nebo „Kdy ses naposledy cítil/a opravdu žádoucí?“ mohou otevřít cestu k většímu porozumění i touze.
4. Péče o sebe = základ touhy
Základním předpokladem pro jakoukoliv formu touhy je pocit fyzického i psychického bezpečí. „Pokud jste unavení, přetížení nebo vystresovaní, vaše tělo nebude připravené na vzrušení,“ připomíná Nagoski. Proto je důležité, aby se lidé nebáli klást důraz i na vlastní odpočinek, spánek nebo mentální hygienu.
Touha je cesta, ne cíl
Emily Nagoski ve svém přístupu ukazuje, že zdravý sexuální život není otázkou správné jiskry, ale spíše výsledkem péče, laskavosti a otevřenosti vůči vlastnímu tělu i partnerovi. Odmítá mýtus, že spontánní touha je jedinou správnou formou sexuality – a místo toho učí, že reaktivní touha je nejen normální, ale často mnohem udržitelnější a hlubší.
Sexuální touha není testem kvality vztahu. Je to něco, co může vznikat, růst a proměňovat se – a přesto být krásná a naplňující.
Pro partnery, kteří se cítí ztraceni nebo znejistělí, když spontánní jiskra pohasne, nabízí Nagoski nový způsob myšlení: hledat potěšení, vytvářet bezpečný prostor pro blízkost a vnímat touhu jako součást širšího vztahového kontextu, ne jako náhlý impulz, který musí neustále přicházet sám od sebe.
Zdroj: https://www.theguardian.com/wellness/2024/jan/26/desire-myths-relationships
