Článek
„Však oni si ti mladí nějak poradí.“ Opravdu?
Řeknu to naplno: pokud máte děti, ale letos se u voleb rozhodujete jen podle hesla „hlavně, ať se mám dobře teď“, je to sobecké. Raději nemějte děti a život podělejte jen sobě – ne jim.
Chápu, že doba není lehká – ceny energií letí vzhůru, potraviny zdražují a spousta lidí přežívá od výplaty k výplatě. Právě v takových chvílích se ale ukazuje náš charakter. Dokážeme myslet i na někoho jiného než na sebe? Zvládneme se podívat dál než jen na dno vlastního nákupního košíku?
Rozhodovat se stylem „já chci teď“ není nevinné. Je to cynismus v hezkém kabátku. Je to jako říct:
„Nevadí mi, že moje dítě nebude mít šanci na vlastní bydlení. Hlavně že já teď dostanu o pár stovek víc.“
Nebo:
„Nevadí mi, že se budou kvůli škrtům zavírat nemocnice. Já teď zaplatím méně za elektřinu.“
Tohle není starost o rodinu. To je hazard s budoucností těch, které bychom měli chránit.
Když mám děti, nemůžu volit jako sobec
Zkusme si to říct naplno:
Volit podle krátkodobého pohodlí může ten, kdo je na světě sám – kdo nikoho nevychovává, za nikoho neodpovídá.
Ale kdo má děti nebo vnoučata, ten má zodpovědnost – nejen za jejich přítomnost, ale i za jejich budoucnost. A ta nezahrnuje jen nové boty a pusu na dobrou noc. Znamená to taky nezanechat jim stát v troskách.
Protože pokud se dnes rozhodneme špatně, nebudeme to my, kdo to odnese nejvíc. Budou to právě oni.
Budou žít v zemi s rozvrácenými veřejnými financemi.
Budou platit vyšší daně.
Budou splácet naše dluhy.
Budou mít horší zdravotnictví.
Budou čelit ještě vyšším cenám, protože naše touha po „levně a hned“ roztočí inflaci.
A my se na to budeme dívat s rukama v klíně a slovy: „My jsme jen chtěli, aby bylo líp.“
Líp komu? Nám? Na úkor jejich kvality života?
Vám možná bude kvůli pár stovkám navíc líp teď. Vašim dětem o pár let později hůř.
A kdo se pak postará o nás?
Neodpustím si ještě jednu otázku: Kdo se o vás postará na stáří, když kvůli vašim rozhodnutím nebudou mít vaše děti ani na nájem?
Jak vás finančně zajistí, když vy sami z důchodu sotva vyžijete?
Opravdu chceme naše děti dostat do situace, kdy si budou muset vybírat mezi vlastním přežitím a péčí o své rodiče?
Politické sliby nejsou dárky. Jsou to faktury.
Když nám někdo slíbí víc peněz, nižší daně, větší příspěvky a ještě levné energie k tomu, neměli bychom tleskat jako děti, které dostaly zmrzlinu.
Měli bychom se ptát: Kdo to zaplatí? A kdy?
A pokud si na tuhle otázku nedokážeme odpovědět, pak nejsme jen naivní. Jsme nebezpeční. Sobě, ale hlavně těm, kteří tu budou po nás.
Volme jako (budoucí) rodiče. Ne jako konzumenti.
Já jsem máma. A když jdu k volbám, neptám se, co dostanu navíc. Ptám se, co tady nechám svým dětem.
Pokud cítíte to samé – pokud víte, že děti nejsou jen radost, ale i závazek – pak pojďme volit hlavou i srdcem. Ne pro sebe. Ale pro ty, kteří nás jednou budou soudit.
Protože co jim řekneme, až se nás zeptají: „Mami, proč je všechno tak drahé, nedostupné, nefunkční?“
Řekneme snad: „Promiň, já jsem chtěl/a slevu na plyn.“?
