Článek
Narazili jste na podobný „výkřik do tmy“ někde na sociálních sítích? Já ano – a ne jednou. Člověku u toho trochu vyskočí tlak, ale přesto si to přečte. Možná i rozklikne komentáře. Možná odpoví. A právě v tu chvíli už algoritmus tleská a vítězoslavně si mne ruce.
Škodlivé, přesto slovo roku
Pojem „rage bait“ zní trochu jako něco, co byste našli v temném koutě internetu vedle konspiračních fór a zapomenutých memů z roku 2011. Jenže letos se vyšplhal až na samotný vrchol. Oxfordský slovník ho totiž vyhlásil slovem roku 2025. A popravdě? Těžko bychom hledali výstižnější termín pro to, jak dneska vypadá online svět.
Rage bait je obsah navržený tak, aby nás naštval. Vytočil. Zneklidnil. Emoce, které v nás vyvolá, totiž zůstávají i poté, co aplikaci zavřeme. A právě díky tomu tenhle typ obsahu exceluje.
Zatímco vtipný nebo informativní příspěvek často zapadne v záplavě dalších, rage bait funguje jako rozbuška. Čím víc nás vytočí, tím víc se šíří. Ať už jde o přehnaný názor, záměrně urážlivý post nebo video, které dráždí na první dobrou, všechno je to součást promyšlené strategie. Strategie, která počítá s tím, že se neudržíme a zareagujeme.
Rage bait je globální fenomén
Online svět už dávno není jen divoká směs náhodných výkřiků. Je to promyšlený a dobře promazaný stroj na pozornost. A emocemi mazat umí opravdu bravurně. Algoritmy dnes nadržují obsahu, který nás vyvede z míry. Proč? Protože vztek, pocit nespravedlnosti nebo touha odpovědět jsou signály, které algoritmy milují. Znamenají zapojení. Znamenají dosah. A tím pádem monetizaci.
Rage bait videa jsou záměrně vytvořena tak, aby pobouřila a vyvolala vztek.
Rage bait navíc funguje napříč jazyky, národnostmi i kulturními rozdíly. Nepotřebujete subtropy ani titulky. Stačí trefit citlivé téma. Je levný, rychlý na výrobu a jeho návratnost je pro mnohé tvůrce až podezřele vysoká. Některé natolik, že si jím opravdu vydělávají na plný úvazek.
Takže místo obsahu, který by nás mohl inspirovat, informovat nebo pobavit, čím dál častěji dostáváme cílenou provokaci. Perfektně vyladěnou pro algoritmy a přímo mířenou na naši amygdalu.
Krmíme bestii, která nás dráždí
Rage bait by sám o sobě neměl šanci. Potřebuje totiž publikum. Nás.
Každý klik, komentář nebo sdílení mu přidává na síle a algoritmy mu za to štědře nadělí větší dosah. Ne proto, že by šlo o pravdu. Ne proto, že by šlo o něco hodnotného. Ale protože nás to udrží online o pár minut (nebo hodin) déle. A vztek? Ten funguje jako lepidlo.
Negativita táhne víc než fakta
Možná si říkáte: „To přece není možné. Lidi přece chtějí pozitivní obsah.“
No, chtějí. Ale jen do chvíle, než jim někdo šlápne na kuří oko.
Studie z posledních let ukazují, že negativní příspěvky vyvolávají víc reakcí než ty pozitivní. Lidé se častěji zapojují, komentují, hádají se. A právě to je voda na mlýn sociálních sítí.
Tvůrci to vědí. Platformy to vědí. A tak se těžiště obsahu pomalu přesouvá od zábavy k provokaci. Výsledek? Algoritmus nerozlišuje, jestli jde o smích, nebo vztek. Nerozezná, jestli reagujeme na pravdu, nebo na lživý stereotyp. Sleduje jen čísla. A pokud něco „jede“, bude se to šířit nehledě na to, zda jde o pravdu nebo klam. Hlavně že to má engagement.
Jak rage bait působí na naši psychiku
Představte si, že každý den sníte kousek dortu, který vám chutná, ale po každém soustu se cítíte trochu hůř. A přesto si druhý den dáte další. Přesně takhle funguje rage bait. Jako digitální kofein. Na chvíli nás nabudí, probere, možná i pobaví. Ale zanechá pachuť. A když ho konzumujeme den za dnem, následky se začnou kupit.
Efekt závislosti na rozhořčení
Psychologové už delší dobu upozorňují, že opakované vystavení provokativnímu obsahu není jen otázkou špatné nálady. Zvyšuje míru naší frustrace, napětí i duševní únavy. A čím víc se rozčilujeme, tím víc se dostáváme do zvláštního stavu, jako bychom čekali, že nás něco zase vytočí.
Rage bait obsah nejvíce funguje na mladé a děti.
Platformy tenhle režim podporují. Rage bait nám servírují s přesností švýcarských hodinek. Vědí, kdy nás chytit, kdy přitlačit a kdy poslat další várku. A na rozdíl od běžné hádky s kamarádem nebo kolegyní tu nemáme jak „vypustit páru“. Chybí uzavření, chybí reálný lidský kontakt. Jen nekonečný proud dalších a dalších podnětů, které v nás kumulují napětí.
Výsledkem je psychická únava, emoční otupění… a v některých případech až apatie. Rage bait totiž není jen o tom, že se na chvíli naštveme. On nás učí, jak být naštvaní trvale.
Objevuje se zmatek a takzvaná kognitivní disonance, tedy pocit vnitřního rozporu nebo nejistoty v tom, jak reagovat, když daný obsah zpochybňuje vaše přesvědčení.
Děti, teenageři a digitální znecitlivění
A pak je tu skupina, která je vůči těmto vlivům nejzranitelnější: děti a dospívající. Jejich mozek se stále vyvíjí. Emoce vnímají intenzivněji, hranice mezi „reálným světem“ a tím digitálním je často nejasná.
Zábava se tu míchá s agresí, vtípky se střídají s manipulativními výkřiky, a algoritmus to celé pečlivě míchá dohromady. Dlouhodobé vystavení takovému obsahu může způsobit, že si mladí lidé začnou plést konfliktní chování s „autentičností“. Emočně vyhrocený projev s důvěryhodností. Drama s realitou.
A co je možná nejděsivější: někteří z nich se začnou chovat stejně. Ne proto, že by chtěli škodit, ale protože vidí, že to funguje. Rage bait totiž není jen konzumován. On je i tvořen. A kdo se zapojí, bývá algoritmem odměněn.
Rage bait má své vzorce
Na první pohled možná vypadá jako obyčejný post. Názor, dotaz, „upřímné sdílení“. Možná si říkáte: „Tohle mohl napsat kdokoli.“ Jenže právě v tom je jeho síla. Rage bait totiž často nekřičí. Naopak – umí se maskovat. A o to je nebezpečnější.
Poznáte ho ale podle několika opakujících se vzorců. Třeba podle záměrně překroucených faktů. Extrémního zjednodušení složitého problému. Nebo podle jazyka, který vás nutí reagovat, protože prostě nejde mlčet.
Cíl je jasný: navodit pocit, že „někdo je úplně mimo“ a že vy to musíte hned napravit. Komentářem. Sdílením. Rozhořčeným duetem.Témata? Vždy citlivá. Gender. Rodičovství. Vztahy. Politika. Tělo. Víra. Výchova.
Formát? Ideálně co nejemočnější: dramatické titulky, teatrální gesta, rozčilený tón, obličej blízko kameře. Náhoda to není. Je to strategie. A často funguje až příliš dobře.
Proč ho algoritmy stále milují?
Krutá pravda je, že algoritmy nepoznají manipulaci. A pokud funguje, tlačí to dál, i když je většina komentářů kritická. I když je obsah manipulativní, zkreslený nebo přímo škodlivý. Na tom nesejde. Důležité je, že to víc si přát? Algoritmus se neptá „proč to funguje“, jen „jestli to funguje“. Je to paradox? Možná. Ale spíš důkaz, že internet zatím neumí (nebo nechce?) rozlišit mezi hodnotou a pozorností.
Proč o rage baitu mluvit (nejen s dětmi)
Tahle konverzace je důležitější, než se zdá. Rage bait totiž není jen digitální šum, co naštve a zmizí. Je to aktivní spouštěč. V každém komentáři, každém naštvaném sdílení, každém „tohle už fakt přehnali!“ roste jeho síla. A co je horší: může inspirovat další.
Často se říká, že „nenávist plodí nenávist“. V online světě to platí dvojnásob. Rage bait motivuje další lidi s podobně agresivním pohledem na svět. A dává jim pocit, že nejsou sami, že mají pravdu. A to už není jen internetová srandička. To je společenský problém.
Proto má smysl o rage baitu mluvit. A to nejen s dětmi, které se teprve učí rozpoznávat manipulaci, ale i mezi dospělými. Protože ani my nejsme imunní. Náš vztek totiž někdy není náš. Někdy ho v nás jen někdo šikovně přiživil. A čím dřív to rozpoznáme, tím líp se s tím naučíme pracovat. Možná to nezastaví algoritmus. Ale může to zastavit nás a naše nejbližší.
Anketa
Zdroj:
https://abcnews.go.com/US/oxford-picks-rage-bait-word-year/story?id=127998763
https://www.bbc.com/news/articles/c4gp555×y5ro
https://en.wikipedia.org/wiki/Rage-baiting
https://www.abc.net.au/news/2025-05-01/understanding-rage-bait-and-how-to-spot-it/105179784
https://www.thesocialswitchproject.org.uk/blogs/impact-of-rage-bait
https://elestoque.org/2025/03/10/opinion/rage-bait-how-purposefully-rage-inducing-content-is-harming-users-mental-health/
https://kidslox.com/guide-to/rage-baiting/
