Článek
Kde byli fanoušci Robbieho Williamse?
O tom, jaký byl pražský koncert Robbieho Williamse, se dočtete desítky článků. A tak jsem se rozhodla, že místo koncertu ohodnotím samotné fanoušky. Jenže to by tam nejdříve museli nějací být.
Že se návštěvníci koncertu rozhodnou pro místa na sezení naprosto chápu. Je to zkrátka pohodlnější a levnější. I já jsem se – hlavně z finančních důvodů – rozhodla pro sektor 417, 8. řadu za cenu 2 900 korun. To ale neznamená, že když si koupím místa na sezení, musím opravdu celý koncert prosedět a promlčet, jako to udělali návštěvníci koncertu.
Robbie byl z té dálky spíš mravenec, a tak jsem většinu dění sledovala na velkých obrazovkách. Nicméně jeho energie, radost ze života a láska k fanouškům dokázaly doputovat až ke mně. Ani vzdálenost mi nezabránila v tom zvednout zadek a trsat, křičet a plakat.
Emoce jen v závěru
Zdálo se, jako kdyby lidi utratili tři tisíce (blíže k podiu i čtyři) jen proto, aby slyšeli naživo Let Me Entertain You, Angels a Feel. To byly jediné chvíle, kdy jsem z publika vycítila zájem a nějaké ty emoce. To samé platilo v momentě, kdy Robbie s kapelou prokládali jeho písničky úryvky jiných známých hitů. Nadšení publika bylo při písních jako YMCA nebo Relight My Fire srovnatelné, ne-li větší.
Když totiž zazněly pecky jako Rock DJ, Candy, Sexed Up nebo Come Undone, člověk snadno nabyl dojmu, že publikum ty písně nezná, nebo hromadně upadlo do kómatu. Na tyhle hity totiž pařilo jen pár stovek nadšenců včetně mě. Ještě větší ostuda ale přišla ve chvílích, kdy Robbie „předal“ divákům mikrofon, ale publikum téměř mlčelo.
Nebýt několika věrných fanoušků, kteří cestují na Robbieho koncerty po celém světě (a které umělec během večera zmínil), měla bych pocit, že O2 arena není zaplněna fanoušky, ale levným komparsem. Výjimkou je samozřejmě úžasná paní Renata, jíž Robbie věnoval píseň She's the One. Na jejím místě bych asi omdlela radostí, ale situaci zvládla jako fanouškovský profík.
Proč lidi vyhazují peníze za něco, z čeho očividně nemají radost?
Uznávám, že od každého návštěvníka nejde očekávat stoprocentní nasazení. Vždyť Robbiemu Williamsovi je 51, takže jeho publikum bude logicky stejně staré nebo starší. Druhá mladší polovina se ale moc nepředvedla, seděla na zadku a jen zírala na podium. A nebylo to poprvé. Stejný dojem jsem si odnesla například z koncertu Lady Gaga či Kylie Minogue. V zahraničí? To je úplně jiná písnička.
A já se ptám: Opravdu jsou Češi tak vlažným publikem? Nebo jen nevíme, co s penězi, takže chodíme na koncerty, na kterých nám vlastně ani nezáleží? Ráda bych to svedla na špatnou akustiku v mém sektoru a chtěla bych věřit, že se ke mně jen nedoneslo skandování publika zepředu. Kéž by to tak skutečně bylo.
Ale ať už to nenatahuji. Hodnocení pražského koncertu Robbieho Williamse: 95 % (pět procent strhávám za chybějící hit Old Before I Die). Hodnocení návštěvníků tohoto koncertu: 60 %. Robbie, mrzí mě to, a snad se ještě někdy vrátíš.
