Článek
S Monikou jsme se poznali v práci, seděla přes chodbu a nejdřív jsme si říkali jen takové ty běžné zdvořilosti. Postupně jsme spolu začali trávit víc pauz, nejdřív v kuchyňce, pak občas venku před budovou. Od začátku mluvila o manželovi docela často, působilo to, že doma to má v zásadě v pohodě. Zároveň mi ale po večerech začala psát, nejdřív k věci, postupně čím dál víc osobně a s nádechem flirtu. Mně po čerstvém rozchodu hodně lichotilo, že o mě má někdo zájem, a tak jsem to neřešil. V hlavě jsem měl nastavené, že nic vážného hledat nechci, a tak jsem si to pro sebe označil jako „bezpečnou“ věc – trochu si zvednout ego a moc nepřemýšlet, kam to vede.
Večer, kdy se všechno zlomilo
Zlom přišel po jedné firemní akci. Pili jsme tam spolu víno, bavili se víc než s ostatními, a když se večer rozpadal, bylo tak nějak samozřejmé, že půjdeme ještě „na skleničku“ ke mně. Byli jsme trochu přiopilí, ale oba jsme přesně věděli, co děláme. U mě doma to šlo rychle, pustil jsem hudbu, otevřel další láhev, sedli jsme si na gauč a začali se líbat. Všechno to působilo jako logické pokračování toho, co se mezi námi poslední týdny dělo. Když jsme se přesunuli do ložnice a došlo na to, automaticky jsem sáhl do šuplíku pro kondom a zjistil, že je prázdný. Zasmál jsem se tomu a napůl v žertu jsem prohodil něco v tom smyslu, že bychom to jednou mohli nechat být.
Jedna věta, která změnila můj pohled
V tu chvíli Monika úplně zvážněla, jako když někdo vypne hudbu. Podívala se na mě a řekla: „Bez kondomu spím jen s manželem, tak si vyber.“ Ta věta mě úplně rozhodila. Jako by se mi v hlavě najednou seplo několik věcí, které jsem do té doby ignoroval. Byl jsem to v té chvíli já, kdo navrhl, že by to šlo bez ochrany, ale stejně mě to urazilo. Měl jsem pocit, že jsem se ocitl v nějaké druhé kategorii. On je ten, se kterým je všechno „bez bariér“, a já ten, na koho platí jiné podmínky. Zároveň mi blesklo hlavou, že automaticky předpokládá, že jsem ochotný kvůli jedné noci riskovat své zdraví, a to mi přišlo dost nepříjemné.
Sedli jsme si zpátky na postel a já se jí zeptal, jak to celé má nastavené. Začala mi vysvětlovat, že manžela „má ráda“, že s ním je to něco jiného, že ho nechce ohrozit, a právě proto má pravidlo, že s kýmkoli jiným spí jen s ochranou. Mluvila o tom strašně racionálně, skoro jako by popisovala nějaký provozní režim. Všechno jí dávalo smysl, měla to očividně promyšlené. Ve mně se ale s každou další větou zvedal zvláštní odpor. Uvědomil jsem si, že jsem si pro sebe nastavil nějakou laťku a teď ji sám podlézám. Že mi to není jen morálně nepříjemné kvůli jejímu manželovi, ale že mě štve i to, jak jsem sám sebe do toho celého dobrovolně zasadil.
Moje hranice a rozhodnutí couvnout
Nakonec jsem jí řekl, že i kdyby to bylo obráceně a ona mi nabízela sex bez kondomu, stejně bych do toho nešel, protože tohle je moje hranice, i když jsem ji před chvílí přehodil do vtipu. A že mě hlavně štve ten pocit, do kterého mě to celé hodilo – že jsem něco, co se vejde mezi práci a rodinu. Snažil jsem se nemluvit vyčítavě, spíš popsat, jak mi v tom je. Měl jsem dojem, že ji to trochu zaskočilo, ale zároveň ze mě cítila, že jsem se rozhodl. Navrhl jsem, že dnešek ukončíme, že jí zavolám taxi a že bude lepší, když se oba trochu vyspíme z emocí i alkoholu. Řekl jsem to v klidu, bez scén, a ona na to kývla.
Když odjela, uvařil jsem si čaj a seděl v kuchyni déle, než bylo potřeba. V hlavě se mi promítaly všechny ty naše večerní zprávy, drobné narážky na manžela, zmínky typu „on teď něco řeší, tak jsem radši tady“. Došlo mi, že mi už od začátku nebylo úplně dobře z toho, že se motám kolem něčího manželství. Jen jsem to nechtěl moc poslouchat, protože mi to vyhovovalo. Druhý den mi psala, že jí je trapně, že doufá, že se mezi námi v práci nic nemění a že „to byl jen úlet“. Napsal jsem jí, že si myslím, že bude lepší zůstat jen kolegové, a od té doby jsem se toho držel. V práci jsme spolu normálně fungovali, ale ty večerní zprávy skončily.
S odstupem času to celé beru jako lekci, kterou jsem asi potřeboval. Donutilo mě to zamyslet se nad tím, co jsem ochotný tolerovat sám u sebe. Uvědomil jsem si, že nechci být „někdo navíc“, ani v posteli, ani v životě obecně. A že jakmile mě někdo postaví před hotovou věc stylem „takhle to mám, přizpůsob se“, je to pro mě signál spíš brzdit než hledat, jak se do toho vejít. Od té doby jsem v podobných situacích mnohem otevřenější hned na začátku, i když to někdy znamená, že se nic nestane. Ale mám z toho lepší pocit, než když si zpětně uvědomím, že jsem sám sebe schválně shodil o pár pater níž.
