Článek
Do Tuniska jsme dorazili pozdě odpoledne, po celém dni cestování. Byli jsme oba unavení, zpocení, taková ta klasika po letu a přesunech. V hlavě jsem měl jen sprchu, čisté tričko a natáhnout se na postel. Hotel na mě na první pohled působil úplně v pohodě, takový ten běžný all inclusive, kde je bar, bazén, plastové náramky a spousta Čechů. Nic extra, ale to jsme ani nehledali. Přítelkyně Lenka byla nadšená, když zjistila, že máme v koupelně vanu. Doma máme jen sprchový kout, takže to pro ni byl malý bonus. Já jsem byl spokojený hlavně s tím, že koupelna nevypadala na první pohled špinavě a že z kohoutku tekla teplá voda.
Po večeři přišla Lenka s tím, že bychom si mohli dát společnou koupel, když jsme konečně sami, nikdo nám nevolá z práce a nemusíme nikam spěchat. Mně se upřímně chtělo spíš natáhnout na postel, pustit televizi a na nic nemyslet. Ale viděl jsem, jak se na to těší, tak jsem kývl, že jo. Řekla mi, ať si zatím klidně lehnu, že mi připraví překvapení do koupelny. Slyšel jsem, jak napouští vodu, otvírá taštičky a něco si tam štrachá. Věděl jsem, že má ráda různé pěny, soli a tyhle věci, takže jsem si říkal, že asi chystá nějakou „wellness chvilku“. V pokoji byla taková tichá, příjemná atmosféra, trochu mě to ukolébalo a skoro se mi začalo chtít spát.
Romantická scéna, kterou zkazilo rozsvícené světlo
Po chvíli na mě zavolala, ale nějak tišeji než normálně, skoro šeptem, ať zhasnu v pokoji a přijdu za ní. Zvedl jsem se, zhasl a otevřel dveře koupelny. Uvnitř byla tma, jen kolem vany hořelo pár čajových svíček. Lenka ležela v napuštěné vaně plné pěny a tvářila se spokojeně, skoro až pyšně, že to takhle vymyslela. Mně to v první chvíli přišlo trochu kýčovité, ale zároveň milé, tak jsem se zasmál, že je blázen, a začal se svlékat. Jak jsem ale stál u té tmy, došlo mi, že vlastně vůbec nevidím, do čeho si za chvíli lehnu. Bylo mi to nepříjemné úplně instinktivně, tak jsem bez většího přemýšlení natáhl ruku po vypínači a rozsvítil.
V ten moment mě praštily do očí takové divné stíny pod pěnou, jak se voda mírně pohnula. Na vteřinu jsem ztichl a zůstal stát, protože mi nedocházelo, na co se vlastně koukám. Lenka nechápala, proč jsem najednou zmlknul, tak se v té vaně trochu pootočila. A v tu chvíli jsme to oba uviděli: u okraje vany, těsně u stěny, plaval ve vodě obrovský šváb. Aspoň mně v tu chvíli připadal obrovský. Byl napůl schovaný pod pěnou, jen mu lezly nohy a trochu zadeček. Udělalo se mi špatně od žaludku, automaticky jsem o krok couvl a jen jsem procedil něco ve smyslu, ať se na to podívá. Lenka se na to místo podívala, došlo jí, co to je, a začala ječet. Vyskočila z vany tak rychle, že půlka vody vyletěla ven na podlahu.
Šok ve vaně a marná snaha zachránit romantiku
Najednou jsme tam stáli oba nazí, mokří, naštvaní a znechucení, koukali na toho švába, jak se snaží vyškrábat po stěně vany nahoru. Chvíli jsme jen zmateně pobíhali po koupelně, Lenka nadávala, že je jí z toho na zvracení, já jsem přemýšlel, jak se ho co nejrychleji zbavit, aniž bych se k němu musel moc přibližovat. Nakonec jsem vzal sprchovou hadici, pustil silný proud vody a prostě ho spláchl do odpadu. I tak ale zůstalo takové divné ticho a pocit, že ta vana je pro nás tímhle okamžikem úplně zkažená. Lenka měla slzy na krajíčku, říkala, že se těšila na romantický večer, a teď má pocit, že se koupe v nějakém hororu. Rychle jsme se utřeli, oblékli a beze slova jsme se shodli, že tohle chceme jít řešit na recepci.
Na recepci jsem se snažil anglicky vysvětlit, co se stalo. Nebyl jsem si jistý, jestli mi budou věřit, tak jsem byl rád, že Lenka v tom zmatku ještě stihla toho švába vyfotit ve vaně. Podal jsem recepčnímu telefon s fotkou a ukazoval na ni, že tohle plavalo ve vodě, když byla napuštěná. Recepční se tvářil strašně klidně, skoro až znuděně. Řekl něco ve smyslu, že je to normální, že je to horká země a že se občas nějaký hmyz objeví. Mě to v tu chvíli spíš rozčílilo, ale nechtěl jsem tam dělat scénu. Nakonec přece jen zavolal údržbáře. Ten přišel do našeho pokoje, podíval se do koupelny, zkontroloval odpad, mávl rukou, že už je to pryč, a přiznal, že se v hotelu občas švábi objeví. Nabídl nám, že nám dají jiný pokoj. Vzali jsme to, i když jsme si s Lenkou mezi sebou říkali, že když je mají v jednom pokoji, asi se jim nevyhneme ani v jiném.
Jak jeden šváb změnil náš pohled na dovolenou
Další večery už jsme se koupali jen rychle ve sprše a vaně jsme se oba vyhýbali obloukem. Stačilo se na ni podívat a vybavil se mi ten plovoucí šváb pod pěnou. Romantickou společnou koupel už Lenka znovu nenavrhovala. Spíš jsme o tom pak mluvili s odstupem a smáli se, jak jsme tam stáli nazí a řešili jednoho švába, jako by nám šlo o život. Ve mně to ale nechalo zvláštní odpor k hotelovým koupelnám v podobných destinacích. Řekl jsem si, že příště si radši připlatím za menší, ale opravdu čistý hotel, i kdyby nebyl tak „all inclusive“. A hlavně jsem si uvědomil, že romantika je fajn, ale má svoje hygienické limity, přes které už to prostě nejde.
