Článek
První prasklina na poklidné dovolené
Slunce pálilo a já si užíval blažené nicnedělání na chorvatské oblázkové pláži. Najednou ale idylu narušily výbuchy smíchu o pár dek naproti. Němci, v partě asi šesti lidí, si nahlas povídali, přičemž neustále padalo slovo „Tschechen“ provázené posměšky.
Když jsem slyšel, jak se naváží do mých
S manželkou jsme užasle hleděli jeden na druhého. Němčina nám není cizí, a tak nám neunikla ani jediná narážka na typické české jídlo, pivo a prý „omezenost“ ve všem, co Češi dělají. Jeden z Němců dokonce zvedl plechovku a teatrálně zvolal: „Na zdraví českým pivním turistům!“
Manželka mlčky trpěla. Já už nechtěl!
Sandra šeptala: „Nevšímej si jich, nestojí to za to.“ Já však cítil, jak mi stoupá krev do hlavy. Byl jsem hrdý na svůj původ i rodinu, a tak jsem nemohl dál jen trpně přihlížet, jak někdo šlape po naší národní hrdosti. Uvědomil jsem si, že mlčet by byla ztráta vlastní tváře.
Když jsem vykročil a řekl jim svoje
Pomalu jsem vstal, přešel k jejich dece a klidně, ale s rozhodností v hlase řekl: „Můžu se zeptat, znáte vůbec nějaké Čechy osobně?“ Muž s bílou kšiltovkou se zazubil: „Naštěstí ne! Stačí se podívat, ne? Dalo by se je poznat i po slepu.“ Ten výsměch mě bodl, ale navenek jsem zachoval klid.
Obrátit zrcadlo zpět: odveta bez útočení
Vytáhl jsem mobil a hlasitě spustil v němčině českou hymnu. „Měříte všem stejně? Když teď děláte legraci z Čechů, měl bych začít hodnotit všechny Němce podle Oktoberfestu a ponožek v sandálech?“ Jeden starší Němec rozhodil rukama: „To myslíte vážně?“ V tu chvíli se kolem nás začali zastavovat další turisté, tlumené rozhovory utichly.
Nečekané ticho a zahanbení posměváčků
Němci znatelně znejistěli, jejich posměšky se proměnily v rozpačité úsměvy. Ani si neuvědomili, že jejich vtipy veřejně urážejí nejen nás, ale i samotnou myšlenku, že každý národ má právo na respekt. Jeden mladík dokonce sklopil oči a zamumlal cosi o „hloupém žertování“.
Když mě přišli podpořit úplně cizí lidé
Nečekal jsem, že z vedlejší deky ke mně přistoupí polská rodina. Otec se usmál: „Dobře jste to řekl, takových lidí je víc, než si myslíme.“ Najednou jsem cítil v zádech sílu, která chybí, když člověk mlčí. Moje žena mě stiskla pevně za ruku a poprvé za celou dobu se šťastně rozesmála.
Změna naladění: klid místo posměchu
Atmosféra na pláži se jako mávnutím proutku proměnila. Němci umlkli, už žádné narážky nezazněly. Cítil jsem hrdost, že jsem ustál situaci slušně, bez křiku nebo sprostých slov. Naši sousedé z pláže mi krátce kývli hlavou – bylo jasné, že jsme všichni na té správné straně.
Autor příběh redakčně zpracoval a anonymizoval. Jména, věk a detaily byly změněny. Smysl a jádro sdělení zůstaly zachovány.
