Článek
Káva v centru? Pohoda na dosah ruky, myslela jsem si…
Bylo krásné sobotní odpoledne, když jsem si domluvila schůzku s kamarádkou v jedné z těch malebných pražských kaváren blízko Staromáku. Měla jsem dobrou náladu, těšila se, až si v klidu popovídáme, a hlavně až ochutnám ten pověstný cheesecake, o kterém se rozplývala snad celá Instagramová scéna. Usadily jsme se ke stolečku u okna, objednaly si cappuccino a dezert. Všechno vypadalo báječně, až nezvykle hladce.
Říkala jsem si, že mě nic nepřekvapí. Pak přišel účet
Když servírka přinesla účet, byla jsem ještě v pohodě – proč by taky ne, říkala jsem si, žádné rozmary, prostě dvě kávy a dva kousky dortu. Ale v momentě, kdy jsem se zadívala na cifru, naskočila mi husí kůže. 484 korun? Za co, proboha? Stiskla jsem rty, abych nevykřikla přímo ve dveřích kavárny. Z beatického rozjímání mezi kávou a smíchem mě vytrhla realita, která pálila jako čerstvě připravené espresso.
Začala jsem pátrat: Co mi vlastně naúčtovali?
Rozklepanou rukou jsem začala pročítat položky na účtu. Najednou jsem spatřila dvě skryté položky, které jsem rozhodně neobjednávala: příplatek za „prémiové mléko“ a poplatek za „rezervaci stolu“. Naprosto mě to šokovalo. „To snad není možné!“ vydechla jsem a ukázala účtenku kamarádce. Ta jen pokrčila rameny a zašeptala: „Myslíš, že to je chyba, nebo to dělají schválně?“ Srdce mi bušilo, vztek se mísil se studem před ostatními hosty.
S konfrontací přišel strach a rozpaky
Nevydržela jsem to a šla jsem se zeptat servírky, jestli se někde nestala chyba. Odpověděla mi s naučeným úsměvem: „U každé objednávky dáváme prémiové mléko a rezervace se účtují automaticky, je to v našem ceníku.“ V tu chvíli jsem nevěděla, zda se mám smát, nebo brečet. Taková drzost! Neměla jsem ale sílu se hádat, nedokázala jsem se ani nadechnout. Zvláštní pocit bezmoci, bez šance na spravedlnost.
Učím se: Pozor na skrytá překvapení
Cestu domů jsem šla pěšky a přemýšlela. Kolik dalších lidí naběhne na podobné triky, aniž by si toho všimli? Je dnes běžné, že místo kavárenské pohody člověk odchází s pálivou pachutí v ústech a dírou v peněžence. Od té doby kontroluji každý účet, ať už v kavárně, restauraci nebo baru. Co mě ale mrzí nejvíc, je ztráta důvěry ve zdánlivě přívětivé podniky, do kterých jsme chodili právě pro ten pocit férovosti.
Nepříjemné lekce: Příště to už nepřehlédnu!
Zpětně si uvědomuji, jak moc jsme zahlcení detaily, že nám často unikne něco, co nám zbytečně zkomplikuje život. Už nikdy nedopustím, aby mě podobná kavárna překvapila bez varování! Pamatujte na to i vy – i v té nejútulnější kavárně může číhat nefér past. Překvapení za rohem nejsou vždycky ta sladká.
Autor příběh redakčně zpracoval a anonymizoval. Jména, věk a detaily byly změněny. Smysl a jádro sdělení zůstaly zachovány.
