Článek
Když pila zmizela poprvé
Stála jsem u garážových dveří a celá nervózní přehrabovala policemi. Potřeboval jsem pilu – byl jsem si stoprocentně jistá, že tam včera ještě byla. Ale teď? Nikde nic, jen prázdné místo.
Začalo mi bušit srdce, protože jsem přesně tenhle pocit nesnášela: něco není v pořádku. „To není možné, já ji přece položil sem,“ šeptal jsem si sám pro sebe a snažil se uklidnit.
Když se pila objevila zpátky
Doma nikdo nevěděl, kde se pila nachází. Prošel jsem zahradu, všechny kouty, dokonce i pod keřem, kde obvykle nic neleží. Pila byla pryč. V tu chvíli jsem se snažil přesvědčit sám sebe, že jsem ji jen někde zapomněl.
Ale červíček uvnitř mě začal hlodat. O pár dní později jsem si připadal jako blázen, když jsem otevřel garáž a pila byla přesně tam, kde měla být.
Popadla mě vlna úlevy, ale zároveň mi to přišlo podezřelé. Nechtěl jsem být paranoidní, a tak jsem to nechal být. Ale někde uvnitř mě ten pocit pořád trápil.
Nebyl to ale poslední divný moment. Stejná věc se stala za týden znova, když jsem pilu potřebovala.
Zase byla pryč. Začalo mě to už vážně štvát, hlavně protože jsem si začal být jistý, že to nebude náhoda. Vždycky když pila chyběla, byl poblíž soused odvedle.
„Nesmysl,“ řekl jsem si nahlas a mávl rukou, ale podezření už rostlo jako bouřka nad hlavou. Nedalo mi to spát.
Když jsem se rozhodl sledovat
Ten večer jsem seděl v kuchyni, pozoroval oknem přes plot a viděl, jak soused přechází kolem našeho dvorku. Vím, že jsem si předtím zakazoval podezírat, ale tohle už bylo moc.
Změřil jsem ho pohledem a sevřel pěsti. Rozhodl jsem se, že to musím zjistit – jakákoli cena. Potřeboval jsem důkaz.
Vymyslela jsem plán: pilu jsem lehce potřel barvou téměř neviditelnou, která ale na rukou udělá fleky. Do rohu garáže jsem schoval starou webkameru. Hlavou mi běžely všechny možné scénáře, od trapasu až po hádku přes plot.
Ale nemohl jsem jen tak dál přehlížet, že se mi někdo hrabe v garáži. Stačilo počkat jen dva dny.
Když jsem spatřil důkaz
Otevřela jsem laptop a zpětně se mi rozklepaly ruce. Na záznamu se soused tiše vplížil do garáže, rozhlédl se a bez výčitek si vzal pilu.
V tu chvíli mi stoupla krev do hlavy. Cítil jsem směs vzteku a zadostiučinění. „Tak přece nejsem blázen,“ zamumlal jsem si pro sebe.
Za pár hodin jsem si všiml, že soused má na rukou červené fleky. Jen se letmo podíval mým směrem a rychle zmizel do domu. V tu chvíli jsem věděl, že nastal čas na konfrontaci.
Bušilo mi srdce ještě víc než tehdy, když pila poprvé zmizela. Srovnal jsem si v hlavě, co řeknu, a šel k plotu.
Když jsem šel přímo za sousedem
Zastihla jsem ho na dvorku, posadil se a tvářil se, jako by se nic nedělo. „Můžeme na chvíli?“ zeptal jsem se trochu ostřeji, než jsem chtěl.
Sedli jsme si a já vytáhl mobil. „Hele, tyhle záběry jsou z mé garáže. Poznáváš se tam, viď?“ On ztuhl a chvilku mlčel.
Pak se snažil tvářit v klidu, ale na rukou pořád rudé fleky. „Já si to jenom půjčil… chtěl jsem to vrátit,“ zahuhlal. „To sis měl říct, ne se mi vloupat do garáže,“ vypálil jsem na něj. Sklopil oči a jen tiše zamumlal: „Promiň, už to neudělám.“
Když se vše změnilo
Od té doby jako by se soused ztratil ze světa. Pila už nikdy nezmizela, garáž jsem stejně radši začal zamykat.
Když jsem šel kolem jeho domu, jeho pohled byl znatelně jiný – opatrný, trochu provinilý. Pocítil jsem i úlevu. I když tohle sousedské drama nebylo zrovna příjemné, stálo to za to.
Vím, že možná se cítí trapně nebo dotčeně, ale já už se nebojím, že bych zase lovil pilu po zahradě. Někdy si v duchu říkám, že bych se bez té pasti nehnula z místa. Teď si dávám pozor na svoje věci – a trochu víc i na lidi kolem sebe.
„Zdroj: Příběh nám čtenář zaslal na e-mail. Autor jej následně autorsky zpracoval a anonymizoval, aby byla zachována ochrana soukromí. Podstata i smysl vyprávění zůstaly zcela věrné originálu.“
