Článek
Je to příběh jako z hollywoodské produkce. Až na to, že je reálný a odehrál se před rokem a půl v Praze. Tereze, do té doby úspěšné manažerce jedné finanční společnosti, se po dlouhých osmi letech mlčení ozval drogově závislý bratr, aby ji požádal o pomoc. Jeho přítelkyně, také drogově závislá, totiž měla rodit, a protože brala drogy i v průběhu těhotenství, a navíc nechodila nikam na lékařské kontroly, bylo zřejmé, že jim miminko odeberou.
Na rozhodnutí bylo minimum času
Ačkoliv vůbec nevěděla do čeho jde, a na rozhodnutí měla jen pár hodin, rozhodla se Tereza, že si miminko vezme do pěstounské péče. V podcastu 30 Minut Lajfu řekla, že důvod byl jediný. Chtěla se pokusit připravit malé Barunce lepší život, než by ji jinak čekal. Je to neskutečně silný příběh, který kromě jiného, dokazuje také to, že jsou mezi námi stále lidé, kteří více než na svoje osobní pohodlí hledí na konání dobra pro druhé. Klobouk dolů. Snadné to totiž vůbec nebylo.
Miminko s pervitinem v krvi
Holčička totiž měla v sobě metamfetamin a trpěla abstinenčními příznaky. Po krátkém pobytu v nemocnici tak šla malá Barunka do přechodné péče, kde čekala, jak se situace vyvine. Možnosti však byly v podstatě pouze dvě. Buď se miminka ujme Tereza, jakožto příbuzenský pěstoun, nebo holčička půjde do kojeneckého ústavu. Adopce nepřipadala údajně v úvahu, rodiče by s ní nesouhlasili.
Chce jí zajistit domov a kvalitní život
Tereza měla na rozmyšlenou jen několik hodin. Několik hodin na rozhodnutí, které mělo natrvalo změnit nejen její život, ale také život malé Barunky. „Chtěla jsem, aby Barunka měla domov. Aby měla lepší život, než by ji pravděpodobně čekal,“ řekla v podcastu Tereza, kterou od jejího rozhodnutí vzít si Barunku do péče všichni odrazovali. „Říkali, že jsem blázen, že si zničím život a že to stejně nezvládnu. Že to je vlastně cizí dítě a ať se do toho nemotám,“ přibližuje Tereza reakci nejbližšího okolí.
První týdny byly extrémně náročné
Tereza se nakonec rozhodla Barunku si do péče vzít a podle svých slov nelituje. „Ano, bylo to neskutečně těžké rozhodnutí a je pravda, že první měsíce nebyly žádný med,“ říká v podcastu a pokračuje: „Barunka měla navíc abstinenční příznaky a péče o ni byla v těch prvních týdnech a měsících skutečně náročná. Vůbec jsem na to nebyla připravena, ale teď už to je relativně v pohodě.“
Stálo to za to
Tereze se ale pochopitelně obrátil život vzhůru nohama. Musela skončit v práci, za své vzal i soukromý život, finance také ubývají rychleji, než by chtěla. Ale podle ní to stojí za to. „Barunka rozzářila náš dům. Každé ráno se na mě usmívá, a to je za všechny peníze světa,“ uzavírá Tereza, jejíž příběh na internetu vzbudil poměrně silnou vlnu sympatií. Ne každý by se ale zachoval stejně. Terezo, klobouk dolů…
