Článek
V horkém dni otevřete lednici, vytáhnete plastovou láhev a nalijete si sklenici vody. Pro řadu domácností je to úplně běžná věc. Balená voda působí čistě, bezpečně a někdy také zdravěji než ta, která teče z vodovodu.
Jenže ve velké části Česka máme doma pitnou vodu, která podléhá pravidelným kontrolám a musí splňovat přísné požadavky. Přesto za vodu v plastové lahvi běžně platíme násobně více.
Rozdíl přitom nemusí být v kvalitě takový, jaký naznačuje cenovka.
Voda z kohoutku není žádná druhá kategorie
Pitná voda z veřejného vodovodu musí v Česku splňovat stanovené hygienické limity. Její kvalita se pravidelně sleduje a pokud nastane problém, provozovatel vodovodu musí situaci řešit.
Samozřejmě neplatí, že voda chutná všude stejně. Někde je tvrdší, jinde měkčí a rozdíly mohou být znatelné i mezi sousedními městy. Chuť ovlivňuje například obsah minerálních látek nebo způsob úpravy vody.
Právě chuť bývá jeden z hlavních důvodů, proč někteří lidé dávají přednost balené vodě. To je naprosto pochopitelné. Z chuti ale nelze jednoduše usuzovat, že jedna voda je zdravější nebo bezpečnější než druhá.
Tvrdší voda například může zanechávat vodní kámen v rychlovarné konvici. Člověk pak snadno získá pocit, že s ní musí být něco špatně. Ve skutečnosti je tvrdost způsobena především rozpuštěnými minerálními látkami, zejména vápníkem a hořčíkem.
Vodní kámen tedy může vadit spotřebičům. Pro člověka ale automaticky neznamená nekvalitní vodu.
Největší rozdíl najdeme na účtence
Zajímavější začne být porovnání ve chvíli, kdy se podíváme na cenu.
Za litr vody z kohoutku zaplatí domácnost pouze zlomek koruny. U balené vody jde podle značky a typu o několik korun až desítky korun za litr. Pokud někdo vypije dva litry denně, rozdíl se během roku nasčítá.
Řekněme, že čtyřčlenná rodina spotřebuje jen na běžné pití šest litrů vody denně. To je více než dva tisíce litrů za rok.
U kohoutkové vody jde z pohledu celkového rodinného rozpočtu o velmi malou částku. Pokud stejný objem kupujete v lahvích, mohou to být tisíce až desetitisíce korun ročně podle toho, jakou vodu vybíráte.
A k tomu je potřeba přidat ještě jednu věc, kterou na účtence neuvidíte. Někdo musí všechny lahve přinést domů.
Šest litrů vody znamená šest kilogramů. Za rok už rodina přenese z obchodu přes dvě tuny vody.
Minerálka je trochu jiný případ
Do jednoho pytle ale není dobré házet všechny vody prodávané v obchodech.
Přírodní minerální vody mají specifické složení a mohou obsahovat větší množství některých minerálních látek. Člověk si je může kupovat právě kvůli chuti nebo složení. To je něco jiného než představa, že obyčejná balená pitná voda je automaticky kvalitnější náhradou vody z vodovodu.
Ani u minerálek navíc neplatí, že čím více minerálů, tím lépe. Jednotlivé vody se složením výrazně liší a silně mineralizovaná voda nemusí být ideální jako jediný zdroj tekutin každý den.
Pro běžné pití je důležitější dostatečný příjem tekutin než honba za co nejvyšším číslem na etiketě.
Plastová láhev má jednu velkou výhodu
Balená voda samozřejmě není zbytečná. Má vlastnost, kterou kohoutek nikdy mít nebude: můžete si ji vzít kamkoliv.
Na cestě autem, na výletě nebo v místě bez přístupu k pitné vodě je láhev praktická. Stejně tak dává smysl mít několik balení doma jako nouzovou zásobu pro případ odstávky vody.
Otázkou je spíš to, zda je nutné každý týden vozit z obchodu celé balíky vody do bytu, ve kterém je o několik metrů dál kohoutek s pitnou vodou.
Pokud člověku vadí chuť chloru, někdy pomůže úplně obyčejný trik. Napustit vodu do otevřené nádoby a nechat ji chvíli odstát v lednici. Studená voda navíc mnoha lidem chutná lépe.
Někdo používá filtrační konvici. Ta může chuť vody změnit a u tvrdé vody omezit některé látky způsobující tvorbu vodního kamene. Je ale potřeba pravidelně měnit filtr a nádobu udržovat čistou. Zanesený filtr není způsob, jak vodu vylepšit.
U starších domů může být problém jinde
Existuje ale důležitá výjimka. Kvalita vody na výstupu z vodárny a kvalita vody ve sklenici nemusí být za všech okolností úplně totéž.
Ve starších domech může hrát roli stav vnitřních rozvodů. Pokud má voda nezvyklou barvu, zápach nebo chuť, je lepší problém nepřehlížet a zjistit jeho příčinu. Stejně tak je rozumné respektovat případná upozornění vodárenské společnosti nebo hygieniků.
To ale není argument proti vodě z kohoutku obecně. Spíš připomínka, že posledních několik metrů potrubí vede přímo naším domem.
V naprosté většině běžných situací tak není potřeba vybírat mezi „bezpečnou vodou z lahve“ a „horší vodou z kohoutku“. Tak jednoduché rozdělení neexistuje.
Někdo má rád minerálku, jinému nechutná místní voda a další si láhev kupuje jednoduše ze zvyku. Na tom není nic špatného.
Pokud ale každý týden nesete z obchodu několik těžkých balíků jen proto, že máte pocit, že voda v plastu musí být kvalitnější, možná stojí za to jednou otočit kohoutkem a dát té levnější variantě ještě šanci.
Peněženka i vaše záda ten rozdíl pravděpodobně poznají.
Pijete doma vodu z kohoutku, nebo kupujete balenou? A jaká je voda právě u vás? Napište do diskuse.
