Československo přijalo po roce 1952 tisícovku sirotků ze Severní Koreje. Je tu spousta nevyřčeného

Korejská válka, která probíhala na Korejském poloostrově v letech 1950 až 1953, má svou zapomenutou stránku. Vyžádala si až tři miliony životů a zhruba 100 tisíc dětí tehdy přišlo o rodiče. A právě osiřelé děti ve věku 4 až 13 let ze Severní Koreje přijaly komunistické země v rámci programu na výchovu sirotků, který byl řízen Sovětským svazem.

Odhaduje se, že do východoevropských satelitů Sovětského svazu dorazilo po strastiplné cestě vlakem přes Čínu a SSSR za účelem vzdělávání téměř 6 tisíc severokorejských válečných sirotků. Tyto severokorejské děti našly na několik let azyl v Bulharsku, Maďarsku, Rumunsku, Polsku a v neposlední řadě v Československu.

Československo v 50. letech 20. století přijalo zhruba tisícovku severokorejských dětí. První skupina 200 sirotků přijela do Československa v květnu 1952 ještě během Korejské války. Tento krok byl součástí širšího plánu, kdy komunistické Československo poskytovalo pomoc Severní Koreji v různých oblastech včetně školství a zdravotní péče.

V roce 1953 přijelo do ČSR dalších 700 severokorejských dětí, které dorazily krátce po podepsání korejského příměří. Tyto severokorejské děti byly doprovázeny zhruba dvěmi desítkami severokorejských učitelů.

Československá pomoc pro korejské sirotky zahrnovala především vzdělání, odbornou přípravu a materiální podporu v podobě bydlení, oblečení a dalších základních potřeb. Děti se učily korejštinu, klasické předměty, místní jazyk či historii Severní Koreje. Samozřejmě, že měly i české učitele a vychovatele. ČSR tímto způsobem podporovala severokorejské sirotky až do jejich repatriace. Odhaduje se, že se státní výdaje na jejich péči a vzdělávání tehdy vyšplhaly na více než 100 milionů československých korun.

O tom, kde v Československu byli severokorejští sirotci ubytováni, nemáme příliš dostupných informací. Jeden ze sirotčinců pro severokorejské děti se nacházel v zámku Valeč v Karlovarském kraji, který v červnu 1956 při své návštěvě Československa navštívil přímo severokorejský diktátor Kim Ir-sen.

Na zámku Valeč ani po letech na korejské děti nezapomněli. K osudu severokorejských sirotků se mimo jiné vztahuje obelisk umístěný v zámeckém parku, na kterém jsou vyryta jména dětí, které ve Valči pobývaly.

O osudy severokorejských sirotků umístěných ve Valči se zajímala korejská profesorka Young-ja Beckers-Kim, která se svým německým manželem žije v německém Regensburgu. Snem této ženy je zřídit ve Valči projekt Korea Room, který by připomínal osudy válečných sirotků na čas umístěných v Československu.

Manžel této dámy Christopher Beckers vypátral českou učitelku, která na zámku ve Valči severokorejské děti přímo učila. „O dětech měla poměrně dost informací a měla i fotky, na kterých jsou severokorejské děti. Na jedné z nich byl severokorejský vůdce Kim Ir-sen během návštěvy Československa. Tyto materiály předala mému manželovi,“ řekla pro The Korea Times Young-ja Beckers-Kim s tím, že se jim do rukou kromě fotografií dostaly také pohlednice, které děti poslaly svým českým učitelům poté, co se musely vrátit zpátky do Severní Koreje.

Poznámka autorky: Téma korejských válečných sirotků v Československu není zpracované a myslím si, že si zaslouží mnohem větší pozornost. Proč nepíšu vyloženě severokorejských, se dozvíte na konci tohoto článku, kde podávám vysvětlení.

Doplnění: Děkuji diskutujícím za další informace. Korejští sirotci našli v 50. letech 20. století v ČSR azyl také na zámku Jindřichov v okrese Bruntál a na zámku Liběšice v okrese Litoměřice. Stejně jako v případě zámku Valeč v okrese Karlovy Vary šlo o příhraniční oblasti.

„Já jsem s nimi chodila do školy v Jindřichově ve Slezsku. Ubytování měly děti na zámku a školu měly ve vedlejší budově. Setkávaly jsme se na hřišti. Ještě mám od několika děvčat přáníčka v památníku. Často jsme si se spolužačkami říkaly, co se s nimi stalo,“ napsala v diskusi pod tímto článkem paní Jarmila.

„Když jsem se jako 10letý kluk od roku 1957 dva roky léčil s kostní TBC v  Hamzově léčebně (tehdy Gottwalova státní léčebna) v Luži - Košumberku, tak tam se se mnou ještě asi půl roku léčil kluk s Koree, jmenoval se Kim-Nung-Gun. Byl už tam delší dobu, mluvil slušně česky a protože dle svých slov přišel o rodinu, tak z Košumberku odcházel do dětského domova v Liběšicících u Úštěku. Víc o něm nevím,“ zavzpomínal pan Ctibor.

Také sousední Polsko poskytlo v 50. letech azyl takřka 1500 severokorejským sirotkům. I tento příběh měl zůstat zapomenutý a teprve po roce 2000 se o něm začalo v Polsku výrazněji mluvit. Tímto tématem se začala jako první vážněji zaobírat polská novinářka Jolanta Krysowatová, která náhodou na hřbitově nedaleko Vratislavi našla hrob 13leté severokorejské dívky jménem Kim Ki Dok, která zemřela v polské Vratislavi roku 1955. Novinářka vypátrala, že příčinou dívčiny smrti bylo onemocnění krve. A při rekonstrukci příběhu Kim Ki Dok narazila na příběh o korejských sirotcích, kteří se dostali do Polské lidové republiky během Korejské války a po ní.

Polsko poskytlo azyl severokorejským válečným sirotkům hned na několika místech. Sirotčince se nacházely v Plakowicích, Świderu, Otwocku, Bardu, Glotczyzně a Szklarské Porębě u českých hranic. Tyto sirotčince byly umístěné v lesích a neměly být zvenčí příliš viditelné. Odlehlá místa byla opravdu pečlivě vybírána, protože tehdejší polská vláda nechtěla, aby veřejnost o korejských dětech vůbec věděla.

Největší centrum pro korejské sirotky, které vzniklo roku 1953, se nacházelo v Plakowicích v Dolním Slezsku na jihu Polska. Žilo zde až 1200 severokorejských sirotků. Uprostřed lesa zde vyrostl obrovský a moderní komplex, který se skládal ze 13 budov, nemocnice a školy. Toto centrum střežila armáda a nikdo do něj nesměl bez povolení. Děti vyučovali mladí polští učitelé, kteří byli velmi pečlivě vybraní. Dostali zvláštní úkol, o kterém nesměli nikomu mimo centrum cokoliv říkat. Obyvatelé okolních vesnic také předstírali, že o korejských dětech nic nevědí.

V červenci 1956 do Polska poprvé přicestoval severokorejský vůdce Kim Ir-sen. Tehdy navštívil sirotčinec a školu v polském Otwocku a osobně se setkal se severokorejskými sirotky. Dětem řekl, aby se „tvrdě učili“ a požádal je, aby svými znalostmi přispěly k poválečné rekonstrukci Severní Koreje.

Tomuto tématu se věnovala i jihokorejská režisérka Chu Sang-mee, která v roce 2018 natočila dokument Děti poslané do Polska (The Children Gone to Poland). V tomto dokumentu mimo jiné vystupuje několik svědků, včetně polských učitelů a vychovatelů, kteří vzpomínají na roky strávené s korejskými dětmi. Popisují je jako chytré, talentované a dobře vychované, ovšem také poznamenané traumatem z války a odloučením od rodiny.

Všechny děti, které byly vyslané do východní Evropy v průběhu a po Korejské válce, byly na příkaz Kim Ir-sena v průběhu let 1956 až 1959 repatriovány zpátky do Severní Koreje. Severokorejský vůdce se zřejmě bál toho, že by se mladí Korejci nechali příliš ovlivnit cizí kulturou.

Repatriované děti se měly podílet na poválečné obnově své země. O jejich osudech od té doby nevíme takřka vůbec nic. Podle historiků byly mnohé z nich „přiděleny“ ke konkrétním profesím nebo pracovním místům. Vše bylo organizováno s ohledem na potřeby státu a ideologii režimu. Je také možné, že některé z nich byly dokonce pronásledovány za to, že strávily své dětství v zahraničí, a byly poslány do pracovních táborů.

K repatriaci severokorejských dětí ze zemí východní Evropy včetně Československa přispělo také několik událostí. K těm hlavním patřil vznik odbojových hnutí proti Sovětskému svazu v zemích východní Evropy, takzvaný srpnový incident v Severní Koreji, kdy se pokusili svrhnout Kim Ir-sena během jeho návštěvy Bulharska, a také případ dvou severokorejských sirotků umístěných v Polsku, kteří byli chyceni při pokusu o útěk do Rakouska.

„Nikdo nám dopředu nic neřekl,“ řekla Halina Dobeková, která učila několik severokorejských dětí v Polsku. „Prostě přestaly chodit do školy. Neměly ale vůbec radost, že se vracejí domů,“ zavzpomínala. Její slova zazněla ve filmu Kim Il Sung's Children (Kim Ir-senovy děti) jihokorejského režiséra Kim Tok-jonga, který zkoumal osudy dětí v pěti zemích bývalého východního bloku včetně Československa.

Některé severokorejské děti si podle pamětníků dokonce lehaly do sněhu nebo se polévaly studenou vody, aby onemocněly a vyhnuly se repatriaci. Ale to jim nepomohlo. Například někteří jejich polští učitelé a vychovatelé od nich posléze dostávali z KLDR dopisy, ve kterých tito sirotci popisovali své dny v Polsku jako nejlepší období svého života a stěžovali si na drsný život a vyčerpávající práci ve své domovině.

Další severokorejské dítě dokonce zemřelo při neúspěšném pokusu ilegálně překročit hranici do sousední Číny (utopilo se v bažině) poté, co poslalo svému bývalému polskému učiteli několik prosebných dopisů, aby jej vzal zpátky. Tato korespondence kompletně ustala roku 1961, kdy severokorejský režim zcela omezil kontakty s vnějším světem.

Podle badatelů a aktivistů z Jižní Koreje a Polska byly mezi sirotky umístěnými v sirotčincích v zemích východního bloku také jihokorejské děti. V počátečních fázích korejské války totiž severokorejské jednotky obsadily Soul a další části Jižní Koreje, než je spojenecké síly vedené USA zatlačily zpátky. Při těchto přesunech na Korejském poloostrově s sebou severokorejští vojáci brali spoustu válečných sirotků. Učitelé z polských sirotčinců vzpomínali, že některé korejské děti jim říkaly, že pochází ze Soulu.

Podle polské novinářky Jolaty Krysowatové tak v chaotických podmínkách korejské války mohli Severokorejci shromáždit děti z obou částí Koreje, aniž by si byli vědomi jejich původu. Děti byly mnohdy bez dokladů nebo jiných identifikačních prostředků, kvůli čemuž byl jejich původ velmi nejasný.

Zdroj:

https://mzv.gov.cz/file/506920/Svamberk040109.pdf

https://www.koreatimes.co.kr/www/nation/2024/12/113_264570.html

https://www.tyden.cz/rubriky/kultura/film/snimek-kim-ir-senovy-deti-pojednava-o-sirotcich-z-kldr-v-evrope_545247.html

https://docuwiki.net/index.php?title=Kim_Il_Sung%27s_Children

https://www.kf.or.kr/kfEng/na/ntt/selectDgtldetailView.do?dgtlType=A&mi=2114&dgtlSn=6340&langTy=KOR

https://www.dhi.waw.pl/pl/aktualnosci/detail/uchodzcy-polityczni-w-czechoslowacji-w-latach-piecdziesiatych-xx-wieku/

https://www.france24.com/en/20181006-children-gone-poland-traces-n-korea-war-orphans-abroad

https://pozdrozkrld.com/koreanskie-sieroty-w-polsce-ludowej-historia-mojej-babci/

https://gazetawroclawska.pl/tajemniczy-grob-malej-koreanki-na-cmentarzu-osobowickim-we-wroclawiu-kim-byla-kim-ki-dok/ar/c1-18568287

https://nowiny24.pl/tajny-osrodek-dzieci-milosc-smierc-na-tropie-losow-malej-kim-ki-dok/ar/5784971

https://culture.pl/en/article/a-new-home-korean-orphans-in-poland-during-the-1950s

https://en.wikipedia.org/wiki/Koreans_in_Poland