Článek
Vyhlídka Devět mlýnů nabízí výhled do údolí i na protější Šobes
Údolí Devíti mlýnů v Národním parku Podyjí, které má dodnes velmi zvláštní atmosféru, se v průběhu 20. století radikálně proměnilo. Většina mlýnů zde zanikla v důsledku událostí druhé světové války a pod tíhou železné opony. To vše dnes v údolí řeky Dyje vyvažuje krásná příroda, kterou vedou turistické stezky vyznačené zpravidla na bývalých silnicích socialistické pohraniční stráže.
Se skalní vyhlídky Devět mlýnů můžete shlédnout do údolí řeky Dyje. Parádní výhled z ní máte také na protější vinici Šobes.
Do údolí Devíti mlýnů, kde v minulosti stál například Zemský neboli Struppův mlýn, Wefthoferův mlýn později zvaný Pekárna, Gruberův mlýn, Lauerův mlýn později zvaný Papírna nebo Judexův mlýn, se můžete pěšky vydat přímo z jihomoravské vinařské obce Hnanice, která se nachází v bezprostřední blízkosti rakouských hranic. Než se vypravíte do údolí řeky Dyje, rozhodně ještě odbočte k vyhlídce Devět mlýnů. Najdete ji kousek od Hnanic, přímo v první zóně národního parku. Tato vyhlídka, která se nachází na skalním výběžku, vám nabídne dechberoucí výhledy na meandry Dyje, ale také na protější proslulou vinici Šobes.
Přesné souřadnice údolí Devíti mlýnů: https://mapy.com/s/kajerogezu
Z původních devíti mlýnů dnes zbyly ruiny a sklepy
Všech devět mlýnů, ze kterých se do první poloviny 20. století zachovala celkem šestice stavení, bylo v údolí pod Hnanicemi rozeseto po pravém břehu Dyje. Rychlý tok řeky totiž na tomto místě vytvořil výrazné meandry a zúžené koryto, což představovalo ideální podmínky pro umístění vodních mlýnů.
Údolí Devíti mlýnů na pohlednici z roku 1911. Zleva směrem dopředu vidíte Zemský, Wefthoferův a Gruberův mlýn.
Koncentrace mlýnů na tak malém území byla vážně neobvyklá. I proto se této lokalitě, která měla v minulosti spádovost nejen na Znojemsko, ale také na Dolní Rakousy, říkalo a dodnes říká Devět mlýnů (německy Neunmühlen). V současné době však z těchto budov zbyly jenom ruiny nebo opravdu nenápadné pozůstatky, které najdete jen díky informačním tabulím nebo dobrým mapám.
Devět mlýnů v údolí Dyje fungovalo několik století. Byly zdrojem obživy i domovem vícegeneračních rodin – tyto mlýny totiž měly samostatná hospodářství s políčky, sady, kosenými loukami, pastvinami a lesem. Zpravidla šlo o prosperující rodinné podniky, které byly předávány z generace na generaci. Podle historických záznamů první mlýny v údolí vznikly ve středověku. Například privilegium z roku 1497 vydané českým panovníkem Vladislavem II. Jagellonským již hovoří o zavedeném a prosperujícím mlynářském sídle.
Pozůstatky Zemského mlýna poblíž současné Lipinské lávky přes řeku Dyji. Právě Lipinská lávka přiváděla pohraničníky v éře železné opony k Lipinské louce, odkud vedly tzv. Železné schody na hřbet kopce nad Šobesem.
Za zmínku také stojí, že některé mlýny v údolí začaly v průběhu času sloužit k jiným účelům. Změnily se v papírnu, pekárnu, ale dokonce hostinec nebo hotel. Například přezdívku „Pekárna“ si v údolí vysloužil Wefthoferův mlýn, odkud si sedláci spolu s namletým obilím odváželi vyhlášený čerstvý chléb.
Zrekonstruovaný náhon u bývalého Lauerova mlýna neboli Papírny.
Lauerův mlýn neboli Papírna: Jeho ruiny jsou tichým svědkem minulosti
Největší stopu v údolí Devíti mlýnů zanechal Lauerův mlýn, kterému se říká také Papírna. Původně to byl klasický vodní mlýn, jehož vlastníky byli postupně mlynáři Lauer a Lantzberger. Ve 20. letech 20. století budovu koupil brněnský podnikatel Potouček a proměnil ji v papírnu, v níž se vyráběl papír z hadrů, starého papíru a dřevité vlny. Během druhé světové války tento podnik (začleněný až do května 1945 s celou oblastí v rámci landrátu Znojmo a provincie Niederdonau pod nacistické Německo) jel naplno, protože produkoval zatemňovací papír pro celé Znojemsko. Tento papír sloužil k zatemňování oken, aby při přeletu letadel po setmění nebylo znát, kde přesně se nachází obytné stavby.
Původní mlecí kameny Lauerova mlýna.
Po odsunu německy mluvících obyvatel a po nastolení železné opony Papírna fungovala až do 70. let 20. století, kdy byla uzavřena. Mimochodem dodnes na jejích zdech můžete vidět nápisy, které zde zanechali příslušníci socialistické pohraniční stráže.
Vyryté nápisy na zdech po pohraničnících.
V současnosti je bývalý Lauerův mlýn neboli Papírna nejzachovalejší stavbou v údolí. Stará se o ni Správa Národního parku Podyjí, která zakonzerovovala ruiny a vytvořila zde malou expozici, která se věnuje historii Devíti mlýnů. Vedle Papírny se rovněž nalézá zrekonstruovaný náhon a studna, kde si můžete posedět, nasát genius loci a pak si třeba vyšlápnout do nedalekého skalního ráje, kde se nachází proslulý Sealsfieldův kámen, který patří k nejkrásnějším skalním vyhlídkám v Podyjí.
Zaniklý hotel Gruber se pyšnil i bazénem
Dalším významným objektem v údolí Devíti mlýnů byl Gruberův mlýn, který za dobré sklizně dokázal zpracovat až 10 tun obilí denně. V důsledku průmyslové revoluce a se změnami v technologii mletí obilí tento mlýn v první polovině 20. století přešel z mlýnského kola na moderní vodní turbínu, a mohl si tak navíc vyrábět vlastní elektřinu. Rodina Gruberova tento mlýn provozovala po generace.
Terasa hotelu Gruber v roce 1938.
Údolí Devíti mlýnů a přilehlá obec Hnanice přitom již za první republiky těžily z turistického ruchu. Mimo jiné právě Gruberovi zřídili ve svém mlýně hostinec s možností ubytování, kterou využívala jak německá, tak česká klientela.
V letech 1931 až 1933 rodina Gruberova nechala na místě svého dalšího mlýna postavit Hotel Gruber, ve kterém se hosté ubytovávali hlavně na léto. Šlo o moderní rekreační zařízení, které mělo 57 pokojů, restauraci a terasu pro stovky hostů, kteří se koupali přímo v nedaleké řece Dyji. Po výstavbě Vranovské přehrady ale klesla teplota vody v řece natolik, že majitel hotelu Gruber nakonec musel v roce 1936 zbudovat vybetonovaný plavecký bazén o rozměrech 148 × 35 metrů, který byl dokonce vyhřívaný.
Pohled do údolí řeky Dyje z vyhlídky u Hnanic (druhá pol. 19. stol.). V popředí Gruberův mlýn s jezem, patrný je i brod přes řeku a mlýnská cesta lemující patu severních svahů údolí.
Posted by Šobes - Devět mlýnů on Saturday, October 14, 2017
Po druhé světové válce v bývalém hotelu Gruber sídlila ozdravovna, po roce 1950 tu byla kasárna Pohraniční stráže. Nakonec byl objekt zbořen a v současné době zbylo z hotelu Gruber pouze torzo sklepa. Když se toto místo vydáte prozkoumat, jenom o pár desítek metrů dál narazíte na visutou Šobeskou lávku přes řeku Dyji, která je vstupní branou na vinici Šobes.
Přeplutí řeky na pramici kvůli ochutnávce šobeského vína bylo malým dobrodružstvím
Mimochodem, zhruba v místech, kde je dnes Šobeská lávka, měl svůj revír převozník. S údolím Devíti mlýnů totiž byla úzce spjata i hospodůdka Krieg, která sice nebyla mlýnem, ale nesmazatelně se zapsala do historie údolí. Stala se totiž oblíbeným cílem výletníků a znalců vína.
V hospůdce Krieg se pilo i víno z vinice Šobes, která se vypíná nad údolím Devíti mlýnů.
Hospoda Krieg byla pojmenována podle místního hostinského Eduarda Kriega, který ji provozoval začátkem 20. století. Nacházela se přímo pod úpatím vinice Šobes naproti Gruberovu mlýnu a byla přístupná přes řeku pouze na vratké pramici. Její návštěva tak byla takovým malým dobrodružstvím. V neposlední řadě i převozník, který často posedával na zahradní lavici u sklenky vína, byl rovněž nedílnou součástí místního koloritu.
„V Devíti mlýnech byla otevřena nová hospoda, která bude vítaným místem pro turisty ze Znojma. V tomto hostinci Pod Šobesem (u přívozu) se každou neděli odpoledne koná taneční zábava. O dobrou obsluhu je postaráno! K návštěvě srdečně zve hostinský Eduard Krieg. První taneční zábava na velikonoční pondělí!“ informovalo 19. dubna 1905 periodikum Znaimer Tagblatt vydávané v nedalekém Znojmě.
Údolí Devíti mlýnů bylo za socialismu přísně střežené, neboť spadalo do hraničního pásma.
Hotel Gruber a Papírna byly zbourány kvůli plánované stavbě přehrady
Po druhé světové válce po odsunu německy mluvícího obyvatelstva a následně po roce 1951, kdy byl přijat zákon o zřízení nepřístupného hraničního pásma, začala celá oblast upadat. Údolí Devíti mlýnů se ocitlo v zajetí železné opony, kam byl civilistům vstup zakázán.
Budovy mlýnů v hraničním pásmu, které dle zákona nesměly být obydleny, rychle chátraly a některé pro větší přehlednost terénu pohraničníci srovnali se zemí. Jedinou výjimkou byly budovy hotelu Gruber, které od 50. do 80. let 20. století sloužily jako rota pohraniční stráže.
Kromě hotelu Gruber v údolí Devíti mlýnů i nadále stála také Papírna, kde se papír vyráběl až do 70. let. Proč byly tyto budovy nakonec zbourány? Kvůli plánované výstavbě vodního díla Býčí skála, jehož vody měly zatopit údolí. Výstavba této přehrady naplánovaná v 80. letech minulého století se nakonec neuskutečnila.
Dnes je údolí Devíti mlýnů součástí Národního parku Podyjí a pyšní se nádhernou přírodou, kterou lemují pozůstatky původních budov. V tomto případě můžeme názorně vidět, jak si příroda postupně bere zpátky vše, co člověk budoval několik století.
Zdroj:
https://www.obechnanice.cz/obec/historie-obce/obdobi-1918-1945/
https://znojemsky.denik.cz/zpravy_region/mlynari-z-deviti-mlynu-k-sobe-lakali-vyletniky.html
https://www.vodnimlyny.cz/en/mlyny/estates/detail/3339-gruberuv-mlyn-hotel-gruber
http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=3115
