Článek
V šumavských lesích kolem Železné Rudy se během studené války odehrála řada dramatických příběhů. Jeden z nich se ale vymyká tím, že nešlo o útěk na Západ, nýbrž opačným směrem. V červnu roku 1954 železnou oponu překonala 60letá žena, která se chtěla ze Spolkové republiky Německo dostat přes Československo do rodného Polska.
Po překročení hranice se sama nahlásila úřadům
Bylo 10. června 1954, když z lesa nedaleko Hojsovy Stráže u Železné Rudy na Šumavě vyšla starší žena. Krátce nato oslovila 54letého Rudolfa Stahla z Krchleb na Plzeňsku, který v místě trávil dovolenou v zařízení Jednotného národního výboru Plzeň. Tato paní mluvila podivnou směsicí jazyků a žádala jej o pomoc. Chtěla, aby ji odvedl na místní vojenské velitelství. Tvrdila, že právě překonala železnou oponu z Německa do Československa. Zároveň jej prosila o jídlo.
Rudolf Stahl ženu nejprve zavedl do budovy zotavovny, kde jí dal kávu a chléb. Poté, co si krátce odpočinula, ji doprovodil do jiné chaty v Hojsově Stráži, kde byli na dovolené důstojníci Československé lidové armády z Plzně. Tam žena zopakovala, že prošla železnou oponou nedaleko Železné Rudy.
Hojsova Stráž u Železné Rudy na Šumavě těsně u hranic s Německem. Právě zde měla Rozálie Sledžinská žádat o pomoc.
Rekreující nadporučík Holeček ženu na místě zadržel a telefonicky informoval velení 7. brigády Pohraniční stráže. Eskorta ji následně převezla na velitelství brigády k výslechu coby narušitelku státní hranice.
Postarší žena během výslechu vypověděla, že se jmenuje Rozálie Sledžinská a že se narodila v Polsku. Dále tvrdila, že byla během druhé světové války odvlečena do Německa na nucené práce a po válce v západním Německu zůstala. Proč tak dlouho, však nedokázala vysvětlit.
Na služebně dále uvedla, že se rozhodla odejít do svého rodného města, které označila „Kielt-Chelno“. Do výslechového protokolu po zadržení v Hojsově Stráži dále doplnila, že ze Spolkové republiky Německo prchá před uvězněním. Za co měla být odsouzena, však neřekla.
Mladá německá převaděčka překonání železné opony dobře znala
Jak probíhala cesta Rozálie Sledžinské do Československa? Z německého města Gelsenkirchenu v Severním Porýní-Vestfálsku se podle svých slov vydala vlakem přes celé Německo do Řezna, kde přenocovala v noclehárně pro uprchlíky. Odtud pokračovala na hraniční nádraží v Bayerisch Eisensteinu, kam dorazila 8. června 1954 odpoledne.
(Na facebookovém snímku výše vidíte hraniční nádraží Bayerisch Eisenstein / Železná Ruda Alžbětín v druhé polovině 60. let 20. století. Jde o pohled z československé strany do Spolkové republiky Německo a nelze si nevšimnout, jak železná opona kopírující hranici prochází přímo nádražím.)
Po příjezdu do Bayerisch Eisensteinu se Rozálie Sledžinská najedla v místním hostinci a šla se pomodlit do kostela, kde potkala neznámou starší ženu, kterou poprosila o pomoc s převedením přes státní hranici do Československa. Oslovená žena přislíbila pomoc paní Rozálii za úplatu 25 marek s tím, že její dcera se na hranici velmi dobře vyzná. Železnou oponu měla Sledžinská s mladou převaděčkou překonat až po setmění, mezitím čekala v domku ženy, kterou oslovila v kostele. Po 21. hodině vyrazila v patách mladé převaděčky směrem ke státní hranici.
„Kde konkrétně překonala železnou oponu, vyšetřovatelům 7. brigády PS říct nedokázala. Uvedla jen, že šla s mladou Němkou k hraničním plotům zhruba hodinu. Po chvilce odpočinku ukázala převaděčka Rozálii Sledžinské, jak má podlézt nohama napřed dráty jednotlivých plotů železné opony. Pomohla jí dostat se přes dvě pásma, pak se rozloučila a vrátila se zpět na německou stranu, zatímco Rozálie Sledžinská podlezla poslední, třetí plot a vyrazila do neznámého lesa. Záhadou zůstává, jak ženy překonaly prostřední zátaras, který v tu dobu byl většinou pod vražedným elektrickým napětím. V určitých časových intervalech však byl údajně vypínán. Neznámá německá převaděčka to zřejmě věděla, protože rizikový prostřední plot překonala ještě se Sledžinskou. Při dalším postupu šťastně překonala paní Rozálie signalizační drát ve výši kolen, na který ji Němka upozornila. Pak však v lese zabloudila a musela zde přespat. I druhý den bloudila stále lesem a nezbylo jí nic jiného, než i druhou noc přečkat v hlubokém hvozdu. Až 10. června vyšla ven a potkala výše uvedeného rekreanta,“ popsal na svém webu přeshraniční spolek Region Šumava a Bavorský les.
Z uprchlice se stala „vyzvědačka“, její další osud neznáme
Pohraničníci byli z výpovědi Rozálie Sledžinské velmi překvapení. Jelikož neměli žádný záznam o narušení hranice, chtěli po ženě, aby jim ukázala místo, kde přesně železnou oponu překonala. Ač s nimi tato šedesátiletá žena prošla celý úsek, kudy mohla pravděpodobně jít, nedokázala jim přesně říct, kde to bylo. Přes železnou oponu šla totiž v noci a krajinu vůbec neznala. Do dnešní doby se však dochovaly fotografické záznamy toho, jak pohraničkům ukazovala, jakým způsobem překonávala dráty na hranicích.
„Ve výslechovém protokolu se objevila poznámka o tom, že proud ve stěně vypli příslušníci pohraniční stráže, protože v něm uvízla srna: Pravděpodobně se však jednalo o vyrobení si umělé alibi ze strachu před kázeňským postihem,“ dodal přeshraniční spolek Region Šumava a Bavorský les.
Rozálie Sledžinská během rekonstrukce svého přechodu státní hranice, kterou si pohraničníci pečlivě nafotili.
Rozálie Sledžinská trvala na tom, že státní hranici překročila 8. června 1954 večer. Pohraničníci však poukazovali na nesrovnalosti a nakonec dospěli k závěru, že musela přejít dříve a pobyt v Československu zatajila kvůli splnění zpravodajského úkolu. Šedesátiletá žena, která podle svých slov směřovala do Polska, byla nakonec obžalována z vyzvědačství. Jakékoliv dokumenty o jejím soudu či trestu se však nedochovaly. Také neznáme její další osud a nevíme, zda se skutečně dostala do svého rodného města, kam směřovala. Pokud o této ženě víte něco víc, můžete to uvést v komentářích níže.
Tento příběh přinesl také velmi zajímavou informaci o německé převaděčce, která dobře věděla, jak zdárně překonat železnou oponu. V okolí Železné Rudy se dodnes traduje, že koncem 40. a začátkem 50. let někteří vysídlení Němci státní hranici s Československem tajně překračovali, aby navštívili hroby svých blízkých nebo si z bývalých domovů odnesli drobné osobní věci.
Zdroje:
https://www.sumava-bavorskyles.cz/gabreta/fr.asp?burl=&id=485&pt=STS8&tab=gabstezcz
https://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/19897/jak-se-pozna-ze-jste-v-cesku-diky-trpaslikum-a-prostitutkam.html
https://www.facebook.com/groups/762971645894361/posts/1248095380715316/
https://www.facebook.com/photo/?fbid=122246694836245726&set=pcb.1218531030338418
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hojsova_Str%C3%A1%C5%BE
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezn%C3%A1_Ruda
