Článek
Rakousko-Uhersko a Itálie bojovaly proti sobě i proti přírodním živlům
Před 110 lety se Evropa nacházela uprostřed první světové války. Na italské frontě proti sobě stály rakousko-uherské a italské jednotky na jednom z nejtvrdších bojišť v dějinách. A to ve vysokohorském terénu. Rakousko-Uhersko a Itálie však tehdy nebojovaly jenom proti sobě, ale také proti přírodním živlům.
Nejvyšší horou italských Dolomit, které jsou součástí Alp, je Marmolada (3343 m. n. m.). Tento rozsáhlý skalní masiv se nachází vzdušnou čarou 25 km jihozápadně od Cortiny d´Ampezzo, které je jedním z dějišť současných zimních olympijských her. A právě přes Marmoladu probíhala do roku 1919 hranice mezi Rakousko-Uherskem a Itálií, která za první světové války tvořila také část fronty. I zde probíhaly velmi těžké boje.
Geografie tohoto masivu je výrazně asymetrická. Jižní stranu Marmolady tvoří 800 m vysoká skalní stěna, zatímco severní strana, pokrytá v horní třetině ledovcem, klesá do průsmyku Fedaia.
Od jara 1916 docházelo na Marmoladě pouze k drobným bojovým střetům rakouských a italských vysokohorských hlídek. Poté, co rakousko-uherská strana začala systematicky budovat stanoviště polních stráží na Punta di Penia, Monte Serauta, Piz Serauta, v sedle Forcella Serauta a na hřebeni Punta Serauta, se však zásadně změnil charakter bojů v této části válečné fronty.
Jeden z úseků ledového města, které vzniklo v Marmoladě.
Rakušané vytvořili v Marmoladě ledové město
Rakousko-uherské jednotky přitom obsadily nejen vrcholové partie Marmolady, ale i nižší příčné skalní hřebeny Sasso delle Undici a Sasso delle Dodici. Současně vytvořily mimořádně rozsáhlý systém chodeb a kaveren v ledovci, o kterém často mluvíme jako o tzv. ledovém městě. Tyto chodby umožňovaly přesuny rakousko-uherských vojáků, materiálu i munice relativně chráněně před nepřátelskou palbou i počasím a sloužily rovněž jako provizorní ubytování.
„V létě roku 1916 přišel poručík-inženýr Leo Handl s myšlenkou využít vnitřek ledovce a provrtat jej systémem tunelů tak, aby bylo možné skrytě dosáhnout nejvýše položených a nejexponovanějších postavení, chráněných před nepřátelskou palbou. Původní tunel v Marmoladě byl během deseti měsíců rozšířen do sítě o celkové délce přibližně 12 kilometrů, která propojila všechna rakouská postavení v oblasti. Ta postupně přestala sloužit jako ubytovací zázemí a fungovala už převážně jen jako strážní stanoviště, protože noclehárny, kuchyně i ošetřovny byly přesunuty do zvláštních kaveren pod ledem. Pod ledovým příkrovem Marmolady tak mohlo dlouhodobě a bez přímého ohrožení pobývat až 200 vojáků,“ popisuje muzeum první světové války Marmolada Grande Guerra, které se nachází nedaleko od skalního masivu Marmolada v Dolomitech.
Italská strana reagovala nasazením specializovaných horolezeckých jednotek. Ty dokázaly zdolat i jinak prakticky nepřístupnou jižní stěnu Marmolady a vytvořit vlastní síť skalních pevnůstek zvaných kaveren, které byly vybavené kulomety, horskými děly a světlomety. Italové rovněž vytvořili síť chodeb, které tyto kaverny propojovaly.
Síť tunelů rakousko-uherské armády pod Marmoladou měla až 12 kilometrů.
Velitel chtěl kasárna evakuovat už začátkem prosince 1916
Zima 1916/1917 patřila v Dolomitech k mimořádně bohatým na sníh. Od začátku prosince se na hřebenech Marmolady hromadila sněhová pokrývka o síle několika metrů. Situaci zhoršovalo kolísání teplot, které narušovalo stabilitu sněhových vrstev. Jedním z nejohroženějších míst tehdy byla rakousko-uherská kasárna jednotek Kaiserschützen, která byla vybudovaná v létě 1916 v kotlině Gran Poz na úpatí severní strany Marmolady. Dřevěné objekty sloužily především 1. praporu císařského střeleckého pluku č. III a podpůrným jednotkám, které mimo jiné tvořili bosenští nosiči.
Poloha kasáren byla zvolena s ohledem na vojenské hledisko. Kasárna byla chráněná před přímou nepřátelskou palbou a mimo účinný dosah minometů. Z hlediska lavinového nebezpečí však šlo o velmi problematické místo. Velitel jednotky Rudolf Schmid už začátkem prosince 1916 sepsal žádost o dočasné vyklizení tábora Gran Poz, protože obrovské množství sněhu vojákům výrazně omezovalo pohyb a v takových podmínkách považoval větší nepřátelský útok za nepravděpodobný. Jeho žádost však byla vyšším vedením zamítnuta.
„Díky rekonstrukci počasí dnes můžeme říci, že tento muž vůbec nepřeháněl. Na místě správně vyhodnotil nebezpečí pro svou jednotku. A i když se pokoušel nařídit ústup, nebylo mu to dovoleno. Důstojníci v údolí si situaci z bezpečné vzdálenosti totiž často nedokázali představit a žádostem o stažení jednotek ne vždy vyhověli,“ uvedl v roce 2016 klimatolog Daniel Marc Segesser z Univerzity ve švýcarském Bernu, který se svým týmem na základě dat a historických dokumentů zrekonstruoval katastrofu, ke které na Marmoladě došlo před 110 lety.
Takto průběh lavin v Dolomitech zobrazil dobový tisk.
Osudný 13. prosinec 1916 odstartoval sérii lavin
Dne 13. prosince 1916 krátce po půl šesté ráno se z horních svahů Marmolady uvolnila masa sněhu a ledu o objemu přibližně 150 až 200 tisíc tun. Tato obrovská lavina zasáhla přímo barákový tábor na Gran Poz a dřevěné stavby se pod její vahou zhroutily jako domečky z karet.
V kasárnách se v té době nacházelo přibližně 320 mužů. 270 rakousko-uherských vojáků bylo pohřbeno zaživa, jen malému počtu se podařilo uniknout nebo byli bezprostředně vyproštěni v následujících hodinách. Z masy sněhu a ledu bylo nakonec vyproštěno pouze 40 těl. Mezi přeživšími byl i kapitán Schmid a jeho pobočník, kteří vyvázli s lehkými zraněními. Značná část těl zůstala pod sněhem a ledem a byla nalezena až s odstupem měsíců, případně vůbec.
„Chtěli jsme jít ke dveřím a utéct, ale v tom okamžiku byla vnější stěna rozdrcena sněhem a ledem. […] Můj spolunocležník jen řekl: Krucifix, teď je s námi konec,“ popsal přeživší rakouský voják Josef Strohmaier. Vojáci, kteří měli štěstí, přežili a byli zachráněni, byli rozvezeni do okolních nemocnic, a to i v Cortině d’Ampezzo.
Lavina na Gran Poz nebyla jediná. Téhož dne zasáhly další laviny i jiné rakousko-uherské a italské pozice v Dolomitech, a to včetně jednotek italského 7. pluku Alpini. V italském prostředí se 13. prosinec 1916 připomíná pod označením La Santa Lucia Nera, tedy Černá svatá Lucie.
Podle výzkumníků z Univerzity v Bernu byly události z 13. prosince 1916 výsledkem devíti dnů nepřetržitých srážek, které způsobila tzv. blokovaná atmosférická cirkulace, označovaná jako východoatlanticko-západoruský vzorec. Tento typ cirkulace patří podle autorů studie z roku 2016 k dominantním povětrnostním vzorcům v Evropě. V jižních Alpách často vede k intenzivním srážkám a zároveň k neobvykle vysokým teplotám ve Středomoří. „Sněhová pokrývka na alpské válečné frontě narostla do kritické hmotnosti. Když se následně zvýšila hranice sněžení a začal padat déšť, sníh ještě více ztěžkl a zhutněl, což nakonec vedlo k lavinám,“ doplnil Daniel Marc Segesser z vědeckého týmu.
Hroby obětí Bílého pátku. Za zmínku ovšem stojí, že tzv. Bílý pátek byl ve skutečnosti středou 13. prosince 1916. Samotné laviny v Dolomitech tehdy začaly právě ve středu 13. prosince 1916 a další sesuvy pokračovaly i v následujících dnech. Někteří historici termínem Bílý pátek označují celé období lavin v prosinci 1916 v Dolomitech, nikoliv jen jeden konkrétní den.
Laviny si v prosinci 1916 vyžádaly tisíce mrtvých
V důsledku Bílého pátku zahynulo během prosince 1916 v Dolomitech pod lavinami, ale i skalními sesuvy podle odhadů kolem 5 tisíc rakousko-uherských a italských vojáků, ale i civilistů. Během zimy 1916/1917 to mělo být až 10 tisíc mrtvých. Celkově se jednalo o největší počet obětí způsobených lavinami v historii. Za tato neštěstí však nemohla pouze příroda. Podle některých zpráv obě strany záměrně ostřelovaly dělostřelectvem oslabené sněhové masy ve snaze pohřbít protivníka.
Vzhledem k tomu, že k těmto neštěstím došlo uprostřed daleko větší tragédie, kterou byla první světová válka, zůstala v té době téměř bez povšimnutí.
Zdroj:
https://www.sn.at/panorama/wissen/wie-es-zur-groessten-lawinenkatastrophe-im-ersten-weltkrieg-kam-art-11306
https://scnat.ch/de/uuid/i/968b9feb-7574-50f8-b988-a577bccf7a05-Weisser_Tod_im_Ersten_Weltkrieg
https://www.dolomythos.com/wp-content/uploads/wissenswertes_die-stadt-aus-eis.pd
https://www.researchgate.net/publication/311582551_December_1916_Deadly_Wartime_Weather
https://en.wikipedia.org/wiki/White_Friday_%281916%29
https://www.museomarmoladagrandeguerra.com/
