Jiří Haas. Baron z Bítova, který se po válce zastřelil, než aby opustil svůj hrad a zvířata

Když dnes navštívíte interiéry hradu Bítova u Vranovské přehrady na Znojemsku, v mysli vám zůstane pohled na sbírku 51 vycpaných psů i povídání o lvici, která sedávala s hradním pánem u jednoho stolu. Příběh posledního soukromého majitele hradu, barona Jiřího Haase (1876–1945), je ale mnohem vážnější. 11. května 1945 jej partyzáni a místní představitelé KSČ označili za „Němce“ a vyzvali k okamžitému odsunu. Ze svého Bítova a od svých zvířat ale nikdy neodešel. Oblékl si parádní c. a k. uniformu, nabil revolver a zamknul se ve svém pokoji. O několik hodin později zazněly výstřely.

Budoucí baron a poslední soukromý majitel hradu Bítov se narodil 26. října 1876 v Horním Slavkově v dnešním Karlovarském kraji. Jeho otec Jiří Karel August Haas patřil k pokračovatelům tradice výroby porcelánu. Spolu s Janem Cžjžkem založil v Horním Slavkově prosperující firmu Haas & Cžjžek, která patřila k největším výrobcům porcelánu v habsburské monarchii a posléze Československu. Jiří Karel August Haas, jehož jmění vyrostlo právě na porcelánu, byl za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu a roku 1908 dokonce do stavu svobodných pánů.

Hrad Bítov na Znojemsku získala rodina Haasova zcela náhodou. A to díky inzerátu v novinách, v němž princ František Radziwill nabízel k prodeji celé bítovské panství. Otec Jiří Karel tak Bítov i s panstvím roku 1912 koupil svému synovi Jiřímu za v přepočtu 2,83 milionu korun.

Měl to být krok k tomu, aby rozmařilý jedináček Jiří Haas konečně dospěl, usadil se a choval se zodpovědněji. Jenže Jiří nebyl typ podnikatele a budovatele, jakého si jeho otec představoval. Do správy rodinných porcelánek se nehrnul, o svůj majetek se staral spíš formálně a žil z apanáže. Na hrad Bítov na Znojemsku se natrvalo přesunul až po první světové válce v roce 1920. Bylo mu přes čtyřicet a i přes naléhání matky, aby se oženil, zůstával svobodný a užíval života se vším všudy.

Podle svědectví zaměstnanců se Jiří Haas v politice příliš neangažoval a za Protektorátu si od nacistů coby antifašista držel odstup. Pokud se mu vnutili na návštěvu, přijal je ze slušnosti, ale tím to skončilo. Jiří Haas byl naopak masarykovec. Za zmínku stojí, že Masarykova busta stála v baronově kanceláři i za druhé světové války. V historii jeho rodiny navíc hrál významnou roli jeho belgický strýc baron Copée, který po první světové válce podpořil vznik Československa ve Společnosti národů, čímž si Masaryka velmi zavázal. A právě to mělo Haasům pomoci v citlivých chvílích, kdy se v nově vzniklé republice přerozděloval šlechtický majetek.

Jiří Haas se mimo jiné přátelil také s Karlem Čapkem. Tento významný český spisovatel navštívil hrad Bítov v létě roku 1934. Jeho hostitel mu na památku věnoval temně mramorovanou psací soupravu, kterou si však Karel Čapek nenechal. Při odjezdu ji věnoval devítiletému chlapci z okolí, který byl synem ředitele blízké školy v Lubnici a s nímž se během pobytu spřátelil.

Pokud barona Jiřího Haase opravdu něco uchvátilo, byla to zvířata. Z hradu Bítova si udělal jednu velkou zoologickou zahradu. V interiérech hradu byste tehdy našli terária a akvária, v divadelním sále psinec a v hradní zahradě voliéry, výběhy a kotce. V někdejší hradní kuchyni pak vznikla vývařovna pro zvířata.

Baron Haas měl obrovskou smečku psů, která čítala až dvě stě kusů. O psy, kteří měli pečlivě vedený režim, se staral personál hradu. Jiří Haas nechával své čtyřnohé mazlíčky po smrti často vycpávat a zakládal také psí hřbitovy. „Psinec na bítovském hradě čítal až 200 psů nejrůznějších ras od bernardýnů (Barry) a dog (Trevizo), po boxery (Tryglav), irské setry a jezevčíky a další rasy. Raritou je dnes již vyhynulá rasa stájového pinče, známá z Haškova Švejka. Štěňata hradní pán nikdy neprodával, výhradně daroval. O psy se staral početný, vyškolený personál. Existoval dokonce i psaný denní režim ve kterém bylo, že v sobotu se mění sláma ve všech kotcích a boudách a psi jsou koupáni černým mýdlem, někteří údajně měli i svůj ručník,“ uvádí na oficiálním webu hrad Bítov kastelán Jan Binder.

Kromě psů choval Jiří Haas rovněž koně, ale i mravenečníka a hlavně slavnou lvici Mietzi-Mausi. Tohoto netradičního mazlíčka si koupil ještě jako lvíče roku 1930 od cirkusu Kludský a pojmenoval jej po Mickey Mouseovi. A to údajně proto, že měl rád kreslené disneyovky. Lvice Mietzi-Mausi s baronem a dalšími spolustolovníky občas sedávala u jídelního stolu. Jiří Haas si navíc moc přál, aby jednou spočinula po jeho boku v hradní hrobce. Tyto plány však zpřetrhaly události roku 1945.

Haasova soukromá zoo se stala největší svého druhu na území tehdejšího Československa. O sobotách a nedělích ji nechával veřejnosti zpřístupnit zdarma nebo za dobrovolné vstupné.

Barona provázela pověst nenapravitelného svůdníka. Své známosti z hradu a okolí si zapisoval do deníku, někdy dokonce s hodnocením a částkami darů. V okolí Bítova měl mít kolem 80 přítelkyň. A kolik se mu tedy narodilo levobočků? Soudně mu byly uznány pouze dvě děti, které neměly další potomky. Na každé Vánoce ovšem posílal dárky celkem patnácti dětem, o kterých údajně věděl, že jsou jeho. Dosud existuje baronova závěť, v níž odkazuje dary dalším osmi dětem.

„Ke svým přítelkyním se choval jako pravý kavalír. Vedl si tzv. Maitressen konto – evidenci přítelkyň, ale také děvčat z chudších poměrů, která často navštěvoval. Jsou s ním fotografovány na mnohých vyjížďkách po lesích, ale také na honech. Ve své závěti jim odkázal slušné jmění, a tak ještě v devadesátých letech 20. století chodila bítovským stařenkám k pensi malá přilepšení z jeho konta,“ popisuje na webu hradu Bítov kastelán Jan Binder.

Stejně legendární byly baronovy výpravy do okolních hospod. Přijel kočárem, zaplatil útratu za všechny a dokud se hospoda nevypila, nešlo se domů. I díky této zálibě byl Jiří Haas velmi oblíbený mezi místními lidmi.

Do baronova bítovského života zásadně vstoupila stavba Vranovské přehrady, která byla budována v letech 1929 až 1933 a která souvisela se zánikem původní obce Bítov nalézající se pod hradem. Místní lidé potřebovali pozemky pro výstavbu nové obce. Po jednání těmto starousedlíkům pro stavbu Nového Bítova baron přenechal pozemky hradní obory.

Celou druhou světovou válku prožil Jiří Haas na hradě Bítově mezi svými zvířaty. Nacházel se ovšem v komplikované situaci. Byl německy mluvící aristokrat, masarykovec a antifašista. Jak navíc uvádí web hradu Bítova, Jiřího Haase se okolní šlechta stranila i proto, že byl novošlechticem a navíc židovského původu.

Web hradu Bítova rovněž poukazuje na to, že tento baron za války prokazatelně pomohl několika Židům a nejméně jednoho zaměstnance zachránil před odsunem do koncentračního tábora. Přesto pro něj byla doba osvobození fatální. 11. května jej na Bítově navštívili partyzáni spolu s tehdejšími místními představiteli KSČ a řekli mu, že bude s ostatními Němci odsunut do Rakouska a že musí do 24 hodin opustit hrad a stát. Se svým hradem, zvířaty a vlastí se však nedokázal rozloučit a raději o několik hodin později měl ve své pracovně spáchat sebevraždu. Bylo mu 69 let.

„Událost byla prohlášena za jasnou sebevraždu. Do dnes však tradují kolem jeho smrti mnohé nejasnosti. Jedna z nich říká, že baron, který byl pravák, měl mít v levém spánku dvě střely. Podle jiné verze jej zabil najatý vrah, aby bylo možno celý hrad vykrást. Pravdu se už asi nedovíme,“ píše na oficiálním webu hradu Bítov kastelán Jan Binder.

A jak to bylo se zvířaty po baronově smrti? Na hradě trpěla hladem. Když nepošla, později si je rozebrali místní zemědělci nebo je lidé vypustili do přírody. Horší osud potkal baronovu lvici Mietzi-Mausi, která uhynula těsně po baronově smrti v květnu 1945. Podle jedné verze ji kvůli kůži zastřelil sovětský voják. Druhá verze poukazuje na místní, kteří měli lvici otrávit arsenem.

Baronova tragická smrt způsobila, že k faktickému vyvlastnění Bítova po roce 1945 nedošlo. Z hradu však v poválečném chaosu mizelo jeho vybavení. Takový nábytek, obrazy či koberce byly ničeny, kradeny nebo rozprodávány za velmi směšné částky. Československo následně tento hrad převzalo do své správy a v roce 1949 jej zpřístupnilo veřejnosti.

S nejbližšími belgickými příbuznými z rodu Copée došlo k vyrovnání v letech 1962–1963, kdy jim byla podle závěti vyplacena částka jednoho milionu korun. Belgický prasynovec Jiřího Haase, baron Evance IV. Copée, nechal v bítovské kapli roku 1998 osadit pamětní desku na památku Jiřího a jeho rodiny. Právě v hrobce pod hradní kaplí je poslední soukromý majitel hradu Bítov také pohřbený. Svůj hrad tak nikdy neopustil. S baronem však v hrobce není pochovaná jeho milá lvice, jak si za svého života přál.

Zdroj:

https://www.hrad-bitov.cz/cs/o-hradu/historie

https://cs.wikipedia.org/wiki/Georg_Haas_z_Hasenfelsu

https://znojemsky.denik.cz/ctenar-reporter/hrad-bitov-vzpomina-barona-haase-miloval-psy-lvici-a-zivot-zahynul-tragicky-2022.html

https://www.knihovnazn.cz/referaty/osobnosti-regionu/2963-haas-jii-z-hasenfelsu-1876-1945.html