Sedm teenagerů z Trutnova chtělo roku 1969 prorazit trambusem železnou oponu. Následovala tragédie

Po dlouhých 20 letech byl 1. července 1969 znovuotevřen pro osobní a nákladní dopravu silniční hraniční přechod Železná Ruda Alžbětín / Bayerisch Eisenstein, který propojoval Československo a Německou spolkovou republiku. O třináct dnů později se skupina teenagerů z Trutnova pokusila odcizeným trambusem prorazit zabezpečovací závory.

Začátkem letních prázdnin roku 1969 se v bytě rodiny Michnových v Trutnově začala scházet parta několika teenagerů. 16letý Gert Michna a stejně starý František Linhart se znali z dětského domova v Králíkách, kam se v minulosti dostali z výchovných důvodů. K nim se postupně přidali 19letý Miroslav Kovář, 15letý Mičos Baliamis, 16letý Antonín Linhart, 18letá Jaroslava Hladíková a 15letá Olga Salčáková, která se však následného pokusu o útěk na Západ neúčastnila.

Tuhle partu spojovaly podobné životní zkušenosti. Vyrůstali v neúplných či problémových rodinách, pobývali v dětských domovech, předčasně ukončili středoškolskou, ale i základní docházku a měli nejisté pracovní vyhlídky. Někteří střídali zaměstnání, jiní byli nezaměstnaní nebo se pohybovali na hraně sociálního systému.

S ohledem na svou aktuální životní situaci si právě první červencový týden roku 1969 řekli, že společně utečou do Německé spolkové republiky (SRN). Původně plánovali ukrást osobní auta, kterými by přejeli do pohraničí, kde by následně odcizili nákladní vůz a s ním prorazili hraniční závoru. Nedostatek peněz a obavy ze zadržení v československém vnitrozemí je však přiměly ke změně plánu. První část cesty se proto rozhodli absolvovat vlakem.

Parta bez Olgy Salčákové odjela 11. července 1969 z Trutnova do Hradce Králové vlakem. Na nádraží se k nim připojil 19letý Milan Rumanovský, se kterým se Gert Michna a František Linhart znali z dětského domova v Králíkách. Tento mladík měl zkušenosti s řízením nákladních vozidel a zároveň celou skupinu finančně podpořil. Právě on rovněž ostatní přesvědčil, aby nekradli osobní auta, která by okamžitě přitáhla pozornost Veřejné bezpečnosti.

Sedm teenagerů posléze odjelo vlakem z Hradce Králové do Prahy a následně do Plzně, kde navštívili výstavu EX Plzeň 69 a přenocovali v podnikové ubytovně. O den později pokračovali do Klatov. Tam si začali vytipovávat nákladní automobil, který by mohli odcizit a dostat se s ním přes železnou oponu.

Nedaleko nádraží v Klatovech se nacházel areál ČSAD s řadou zaparkovaných náklaďáků. V oplocení byl improvizovaný otvor, který řidiči používali pro neoficiální výjezdy „načerno“. V neděli večer 13. července pronikli čtyři mladíci do areálu. Původně vyhlédnutý vůz se jim nepodařilo zprovoznit, proto odjeli odemčeným nákladním automobilem Škoda 706 RT, kterému se přezdívá trambus.

Krátce před půlnocí mladíci vyjeli z areálu a za městem naložili zbytek skupiny. Poté, co projeli Železnou Rudou, za touto obcí zastavili a část skupiny přešla na krytou korbu, aby v kabině zůstalo minimum osob vystavených případné střelbě.

Krátce po druhé hodině ranní 14. července 1969 se nákladní vůz se čtyřmi teenagery v kryté korbě a se třemi v kabině přiblížil k první závoře u hraničního pásma. Hlídka dávala znamení k zastavení, řidič však pokračoval v jízdě. Pohraničník na poslední chvíli uskočil a vůz prorazil lehkou kovovou závoru. Byl vystřelen signál o násilném průlomu.

Trambus bez zapnutých světel pokračoval směrem k hraničnímu přechodu Železná Ruda Alžbětín / Bayerisch Eisenstein. Další hlídka pohraničníků zahájila palbu, ale rychle jedoucí náklaďák projel bez zásahu. Druhá závora byla rovněž proražena.

Poslední překážku v cestě na Západ tvořila masivní zabezpečovací závora zasazená do železobetonových pilířů. Přibližně padesát metrů před státní hranicí do ní nákladní automobil Škoda 706 RT narazil. Kabina se utrhla, části vozidla se rozletěly po vozovce a náraz dva ze tří mladíků sedících v kabině vymrštil ven.

„Kdo sloužil u PS nebo kdo někdy cestoval přes hranici před rokem 1989, ten ví, že šlo o železobetonovou konstrukci a mohutnou ocelovou závoru, ovládanou buď motorem, nebo ručně. Prorazit tuto závoru bylo nemožné,“ zavzpomínal na svém blogu bývalý pohraničník Stanislav K.

Co následovalo, nemůžeme spolehlivě popsat. Výpovědi přeživších teenagerů i příslušníků pohraniční hlídky se lišily už v roce 1969 a rozcházely se i při pozdějším prověřování. Jisté je, že 21letý vojín Pavel Sedlák tehdy použil služební zbraň. Dvě dávky ze Sedlákova samopalu zasáhly teprve 16letého Gerta Michnu, který byl na místě mrtvý. Podle pitevního protokolu způsobila střelba devastující poranění krční páteře a vnitřních orgánů.

„Náraz trojici vpředu vymrštil proti čelnímu sklu utržené kabiny. Dle výpovědí zasahujících pohraničníků, kteří se mezitím přiblížili k troskám vozu, pak uprchlíci vykročili ke státní hranici, vzdálené pouhých několik desítek metrů. Z šoku, který zřejmě při nárazu utrpěli, možná i proto, že jim náraz poškodil ušní bubínky, údajně nereagovali na výzvu příslušníků pohraniční stráže, kteří jim cestu zastupovali, takže velitel zasahující hlídky vojín Pavel Sedlák vystřelil dvě dávky ze svého samopalu. Smršť kulek zabila Gerta Michnu. Ostatní byli zadrženi a předáni do vazby v Plzni na Borech,“ popsal na svém webu tragickou událost spolek Region Šumava – Bavorský les.

Vojenský obvodový prokurátor v Plzni posoudil použití zbraně jako oprávněné a případ odložil. Velitel 7. pohraniční brigády rozhodl již 26. srpna 1969 o odměně pro zasahujícího vojína Pavla Sedláka „za projevenou osobní statečnost a rozhodnost při likvidaci pokusu o násilné proniknutí do zahraničí“. Vojín Sedlák a vojín Pacal z pohraniční stráže obdrželi jako dar hodinky s věnováním v hodnotě 450 Kčs, odměněni byli i ostatní zasahující příslušníci. Samotní účastníci útěku byli stíháni pro pokus opuštění republiky a související trestné činy. Okresní soud v Trutnově v lednu 1970 uložil hlavním organizátorům nepodmíněné tresty odnětí svobody v délce osmi až dvanácti měsíců, dalším podmíněné tresty.

„Soudní tribunál všem přeživším udělil tresty v rozmezí osmi měsíců až jednoho roku za trestné činy neoprávněného užívání cizí věci z majetku v socialistickém vlastnictví. Tresty pro Milana Rumanovského, Miroslava Kováře a Františka Linharta byly nepodmíněné, ostatní s podmínečným odkladem na dobu dvou let,“ uvedl spolek Region Šumava – Bavorský les.

Z archivních materiálů i pozdějších svědectví vyplývá, že celý incident měl vážné dopady i na vojína Pavla Sedláka, který na hranicích střílel. Utrpěl psychický otřes a krátce po incidentu byl z důvodu silného rozrušení propuštěn ze služby. Podle pozdějších informací se dlouhodobě potýkal s následky traumatického zážitku.

„Vojín byl jen o 6 měsíců starší než já, nastoupil na podzim roku 1968. Pohraničník se psychicky zhroutil a byl převezen na psychiatrii do Plzně, odkud ho následně propustili do civilu. Osud tohoto vojína dále neznám,“ uvedl na svém blogu bývalý pohraničník Stanislav K.

Na základě vlastního podnětu se tímto případem od roku 2002 zabýval Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Vyšetřovatel vyslechl většinu žijících účastníků z řad tehdejších teenagerů a pohraničníků, jejich výpovědi se však výrazně lišily od těch původních i mezi sebou navzájem. Chyběly také některé důležité archivní podklady. V květnu 2003 bylo prověřování odloženo s odůvodněním, že nelze prokázat nezákonnost použití zbraně.

Zdroj:

https://www.ustrcr.cz/uvod/dokumentace-usmrcenych-statni-hranice/usmrceni-statni-hranice-portrety/gert-michna

https://www.abscr.cz/wp-content/uploads/2020/06/fond-2343_2.pdf

https://www.begegnungsraum-geschichte.uni-passau.de/fileadmin/dokumente/projekte/region/Bilder/Begegnungen/Begegnung_Bayerisch_Eisenstein/Begegnung_Bayerisch_Eisenstein_-_Materialien/Thema_-_Flucht_-_Gert_Michna.pdf

https://www.sumava-bavorskyles.cz/gabreta/fr.asp?burl=&id=485&pt=STS8&tab=gabstezcz

http://pohranicnik.blogspot.com/2012/06/tragicky-pribeh-z-opk-zelezna-ruda.html