Článek
Gratuluji pánům Ztracenému, Dykovi a Noidovi k zaslouženým vítězstvím! Zároveň se omlouvám za poznámky o dělbě koní a za nadsázky nějaké maminky (viz předešlý článek)!
Jedna paní napsala do diskuzí pod píseň Jedno ráno (kterou zpívá Martin Hofmann s Tinou), že to není zpěv, ale je to krásný! Je to zpěv!
Je to smutné, ale z nějakého důvodu už se nedostanu ani na youtube. Snad to zvládnu- hudba je jako fantazie, nikdy nekončící příběh!
Kdysi prý slavný skladatel Karel Svoboda slíbil zpěvákovi Petru Kolářovi, že mu ušije písničku na tělo. Chtěl prý mu vynahradit, že mu nedá roli Draculy. Jenomže hlas se na Draculu asi hodil…
Tak se mi zdá, že se něco chystá, živelného - vždy mi to tak připadá, když píseň slyším:
Je horko, dusno, vypadá to na bouřku, už trochu hřmí - „…chtěl, že rád se … “ Bude bouřka, už se to rýsuje- „…už nikdy nechci sám!“ Je tu blesk z čistého nebe, tady už to nikdo nezastaví! Nabíráme výšku, „V žáru noci do tvý kůže…, každý mi tě tiše závidí,“ jdeme na to - slejvák!
„Ještě že tě, lásko, mám,
s tebou …“
Manželka pana Svobody, paní Vendula, nyní Pizingerová, naše Kapka naděje - nevím už přesně, kdy a v kterém pořadu to bylo, jednou přiznala, že ve skutečnosti si její manžel v autě nejprve poznamenal - blbou ženu, mám blbou ženu! To byl prý skutečný začátek písně!
