Článek
Vypadá to až na nějakou poruchu, že? Intuice mi ale naopak často velmi pomohla.
Před časem jsem na Médium.cz napsala článek. Je ve skutečnosti i o tom, že psychiatrii považuji za velmi těžký obor, zejména pak pro někoho, kdo není psychicky zcela zdráv.
Kdyby chtěl někdo číst mezi řádky, začne si myslet, že někoho hájím.
Spíš přemýšlím. Moc ráda bych teď psala písemku. Buď něco napíšu, nebo ne - na každý pád, za pětačtyřicet minut přijde paní učitelka a výsledek amatérského spisovatelského úsilí mi sebere. Už nic neopravím. Je šestnáct nula čtyři. V šestnáct čtyřicet devět končím.
Když se na psychiatrii rozběsní nebezpečný pacient, prý se někdy volá zásahová jednotka. To doma, tam se někdy rozlítí něco jako bojové psí plemeno, nemá ani vodítko ani náhubek, a zásahová jednotka nikde! V tom případě si prostě nějak poradíte. Například zamrznutím.
Evidentně jste přežili! V tom případě se panelákdrak uklidní a možná si posype hlavu popelem. Pokud bude mimořádně špatná konstelace, zapojí fantazii a složí píseň hada. …Než bych svého kluka zbil, tři dny bych s ním hovořil, sotva bych mu ránu dal, kdyby mě k tomu nedohnal!
Všichni tomu uvěří, to si pište! Zvlášť, když je drak schopný a značně perspektivní a k tomu případně dští oheň s klíči v kapse!
Nevím už, kdy to bylo, ale odhadem asi kolem roku dva tisíce. Často v hlavě obracím nějakou medicínskou problematiku. Jak mě tak zase něco dost zaměstnávalo, říkala jsem si, komu to říct? Napadl mě dávno známý sympaťák z televize - ostatně, kdo jiný?
Tenkrát jsem si na to vzala papír a propisovačku. Napsala jsem něco jako „Co říkáte téhle léčebné metodě? Mně se nezdá - proto, proto a proto…!“ Ten pán, co dopis obdržel, udělal to samé, co na začátku já. Vzal papír a propisovačku a odepsal. Dopis, plný respektu ke mně, ve kterém přiznal, že stoupencem té metody nikdy nebyl. Myslela jsem si, že mi žádná odpověď nepřijde, ale přišla asi hned třetí den.
Člověk si prostě přizná, že toho chlapíka měl, také díky různým estrádám a Silvestrům, ve kterých účinkoval, rád. Byl zábavný a uměl dát člověku naději. O to víc jeden přemýšlí, proč? Kde se případně vzala ta řešená odvrácená strana jedné osoby.
Čtyřicet devět - moment! Proč nevím, co napsat, když mi to ta písemky sbírající madam vytrhne? Omluva a odpuštění nebo vlastně, co?
