Článek
Nic konkrétního nekomentuji, ani to není žádný návod - spíš můj text. Jeho konec byl dokonce i déle v šuplíku. Začínalo to „Měsíčku na nebi hlubokém…“ a bylo to v jednom dopisu - mělo to být žertovné…
Nemusíš se dát,
kam se chystáš jít,
když ti osud hází,
zcela znenadání,
jiný plán.
Vždy se nedá říct,
co větší význam má,
ten, kdo necítí se sám,
to zná!
O dvou kůrkách nejspíš chlebíky jsou,
i tam, kam tě velké neony zvou,
jako v pohádkách je největší král,
kdo přístav má!
I když zní tu právě klišé, jak dům,
je v tom mistrovství a um,
když si dokážeš říct,
doma je ráj,
když se nechováš, jak blázen,
co o žních hledá máj!
Jedno přání mám,
jako slavík znít,
nemá totiž v zádech
kupu názorů
na sedmý pád!
Nemusí to psát,
jak deštík v trávě zní,
ani nevymýšlí trylkům
spád.
Hele, měsíc, dej si radit, nech těch konin,
šmíruješ a lidem chybí melatonin!
Zas se culíš, obligátně, jako na hnůj,
zajeď trochu za mraky a neunavuj!
Nestarej se, kamaráde, o můj botník,
u sousedů startuje ti náměsíčník!
Rusalka se posté zeptá, každou chvílí,
jestli nevíš, kde se toulá její milý!
