Článek
Lidem to chvíli trvá, než změní pravidla. Na to pravidla ale musíme nejprve změnit, abychom pak mohli změny vidět!…Vím, že bych se mohla vyjádřit i líp, ale popravdě, hlava mi, ještě k tomu, přináší vzpomínku na událost, která má celou věc ještě víc zamotat!
Můžeme mít dojem nebo to tak skutečně může být, že někdo nenavazuje oční kontakt. Odmalička ale vychováme děti k tomu, aby necivěly po lidech a nekladly otázky, které by mohly někoho traumatizovat. Rozhodně by nás asi třeba nenapadlo se zeptat „Paní, proč máte jeden podpatek vyšší?“
Tady to zamotám - snad už přišel vhodný okamžik:
Pouštěla jsem si jednu z videonahrávek, na kterých zpívá pan Andrea Bocelli. Slavný pěvec, oplývající výjimečným hlasem, muž impozantního vzezření. Dalo by se říct, pohledný chlápek,… se zavřenýma očima! Pokud je mi známo, pan Bocelli je od už puberty, bohužel, zcela slepý. Nenosí brýle, má jen stále zavřené oči a měl je tak vždycky, když jsem měla tu možnost ho uvidět. Pak jednou přišla zmíněná videonahrávka - určitě se dá vyhledat! Andrea, jako vždy, krásně zpívá a v jednom okamžiku prudce otevře oči! Tehdy, když jsem ho přitom sledovala, nastalo něco, co jsem nečekala! Dívala jsem se do krásných, zdravě vypadajících očí, s pohledem bez vady, který by mohl svědčit pro zdravé binokulární vidění. Nabízí se otázka - ví o tomhle mém zjištění, pan Andrea Bocelli?
Existuje film, ve kterém jedna z postav nenavazuje oční kontakt a má k tomu svůj vážný důvod. Jsou situace, kdy člověk navazuje oční kontakt a vypadá to tak, jako kdyby tak nečinil. Existují lidé po operaci strabizmu. Najdou se mezi nimi ale i jedinci, kterým se po operaci zhoršil zrak. Můžeme mít sluneční brýle, třeba i velmi tmavé, ale záleží i na tom, jak přesnou informaci potřebujeme dostat, třeba o naším zrakem vyhodnocovaných detailech, jestli můžeme brýle vždy použít.
Máme bezbariérové přístupy. Hluchoněmí lidé nemusí pracovat na stejné pracovní pozici, v jedné továrně. Lidé nevidomí mají speciální písmo a hluchoněmí znakovou řeč. Všichni cítíme potřebu pomáhat a rozumíme tomu, proč pomáháme a proč vlastní výhody, do vínku nám dané, nepovažujeme za zásluhy.
V žádném případě nemám v úmyslu někoho kritizovat, protože se domnívám, že tak, jak jsme si to zatím nastavili, tak to zatím také, tu a tam, máme. Do hodnocení pohledu se občas někdo pustí a nemusí to myslet zle - činí tak i proto, že se domnívá, že jde o problém, který je léčebně řešitelný a vůlí ovlivnitelný. Práci na něm považuje za prospěšnou, pro toho, koho se problém týká. Nemusí tomu tak ale pokaždé být a já píšu, aby se o té možnosti víc vědělo!
Všichni máme rádi pohádky o krásných princeznách a princích. Všichni ale víme, že jak jde sám život, pohne se náhle zem, srdce se rozbuší a my bychom se až rozdali, a koho máme, v tu chvíli, před sebou? Zvláštní Bardottku („Zvláštní Bardottka!“ -tak vysvětlila paní prodavačce moje kamarádka, proč jsem, při výběru šatů, nahlásila dost nestandardní míry) nebo zvláštního Gérarda Philipa! O to víc si ty pohádky užijeme, o co víc víme, že v životě to bývá, naštěstí, úplně jinak - ačkoliv, ve výsledku je to, mockrát, ještě větší pohádka!
Co se to, vlastně, chystám říct?
Ne každý mi sdělí, ať mu neradím, když jsem se sama nedokázala postarat ani o…
Ne každý má potřebu mi připomenout, že nestojí ani vlevo ani vpravo, ale uprostřed!
Ne každý mi vysvětlí, kam se mu mám dívat, než se odebere pro to, o co ho žádám.
Téměř každý ale mlčí a to je, do budoucna, velmi pozitivní zpráva!
Ať jsou nadále a ať přibydou lidé, kteří jsou toho názoru, že člověk dobré vůle, ať už s brýlemi nebo bez nich, s otevřenýma očima nebo s očima zavřenýma, člověk vidící, nevidící, vidící dvojitě, navazující oční kontakt či nenavazující oční kontakt, je člověk, jako všichni ostatní. Může jít kdykoliv kamkoliv, kam běžně všichni lidé jít mohou, a že si stejně, jako jiní lidé, zaslouží respekt a veškerou úctu!
