Článek
Koupila jsem červené víno. Pokud něco takového piju, stojí to zlomek jeho ceny. Teď by se mohl případný čtenář rozčílit - kde má normální smrtelník na tyhle nápady brát? Nejen to, ono má ještě přituhnout!
Bylo právě sedmatřicet stupňů ve stínu. Dostala jsem strach, že se to víno zkazilo! Někomu ho darovat jsem považovala za vyloženě nevhodné. Vystavila jsem si ho doma a naplánovala jsem nákup číslo dvě.
Jelikož jsem studnice nápadů, tu a tam na suchu, koupila jsem tentokrát víno bílé. Paní prodavačka mě upozornila, že jde o skvost pro skutečné znalce. Možná mi chtěla říct, že jestli ho chci dát někomu, kdo si ho svaří, tak ten jistě ocení spíš něco levnějšího. Pochopila jsem, že chuť toho moku bude možná poněkud specifická. Pozorováním svého chování jsem ale odvodila, že možná nejde zachraňovat životy a nebýt skutečným znalcem vína!
Jelikož neumím dávat dárky, předala jsem raději vínko zdárně odoperovanému pánovi. Vrátil se i s ním - prý ho s tím vyhodili! Vzápětí jsem vsunula láhev do tašky a odjela k rodičům. Mámě jsem vysvětlila, že jde o drahé víno, navíc, pro skutečné znalce, aby zvážila, při jaké příležitosti se otevře. Mamince rychle došlo - vzala fix, načmárala na láhev NESAHAT a postavila ji na kredenc. Tam si víno počkalo asi tři roky, až jsme spolu usoudily, že má asi definitivně dost a je potřeba zkusit, kolik vydržíme!
Jestli si myslíte, že nám bylo špatně, mýlíte se! Obě z těch vín byla vynikající a nikdy jsem nic lepší nepila! Maminka byla rovněž spokojena. Láhev od červeného moku stojí u mě, vysoko na skříni, abych na ni viděla, kdybych se někdy chtěla chovat nevděčně.
Po letech jsem napsala e-mail našemu operatérovi. Okamžitě mi zavolala sekretářka, ať laskavě řeším problémy s odborníky na své úrovni! Tak jsem ji ubezpečila, že takové počínání bylo víckrát marné, ale nestačilo to! Trochu jsem ale přece pochodila…, ale nebylo to nic platné!
Přišla jsem domů, chvíli jsem bezcílně pobíhala a pak jsem sundala láhev od červeného ze skříně. Hodila jsem ji na postel a vyfotila.
Dívám se na svůj obrázek a imaginárně ho odesílám:
Vážený pane…,
kdyby vaše sekretářka tušila, co chlastám, chovala by se ke mně jinak!
