Článek
Typický gibbus (velké vyklenutí - hrb) na úrovni dolní hrudní části páteře a přechodu v její bederní část. Namaloval jste to velmi pěkně, drahý Michelangelo!
Namaloval jste to, mimo jiné, snad i proto, aby ten, kdo přijde k vašemu obrazu, poznal, že nejde cestou, kterou obsahují jen labyrinty jeho vlastní bloudící duše. Taková je role umění - aby ten, kdo sám sebe v cizím díle pozná, věděl, že nepatří za ploty psychiatrických zařízení, ale před ně! Odvěká role mýtů - poznat sám sebe v cizím příběhu!
Říká se, že když se směješ, směje se s tebou celý svět, když pláčeš, pláčeš sám!
Mohla bych být taková, jako vždy - neprůstřelná, vtipkující a jen zdánlivě nad věcí:
„Michelangelo, vypadá to, že si to usnadňuji! Oslovím někoho, u koho mám jistotu, že mi neodpoví! Někoho, kdo za to nemůže, že se dočkám jenom prázdna a ticha!“
Pokud se ukáže i něco dalšího, než jen to ticho, beru to jako dárek, povzbuzení a hlavně, cestu ke zdraví!
Vděčné a nepředstírané, díky!
Když pláčeš, třeba nebrečíš vždycky sám! Musíš ale v životě něco dělat! Musíš alespoň někdy myslet i na to, co s tebou nesouvisí!
Možná dnes ráno pár vteřin brečím.
Nejsem sama, kdo brečí!
Ještě pláče nebo spíš možná plakal, Michelangelo Buonarroti!
Ještě možná pláče i někdo další - někdo, komu by se také zdálo, že se mu asi nepodaří něco říct!
Literatura:
1. C. G. Jung - Analytická psychologie - její teorie a praxe -
Tavistocké přednášky. Vyd. Academia, Praha 1993, str.114
2. P. Dungl, a kol. - Ortopedie, 2., přepracované vydání, vyd. GRADA Publishing,
2014, str. 451
