Článek
Zbožňuji Candice! Candice Renoir. Komisařku ze známého policejního seriálu. Jak vždy vejde s tím svým zářivým úsměvem, který, jako kdyby prozrazoval, co jeho krásná nositelka všechno ví! Tak třeba, že ideální přirozený způsob, jak si udržet úzký pas, je pořídit si pod něj viditelnou zadnici!
Do vagónu metra vejde fena chrta, na sobě má menstruační kalhotky. Za ní do vozu skočí fena vlčáka a začne se do chrta obouvat:
„Proč máte tak malé kalhotky a proč jste si ten pásek tak utáhla! To je tak demotivující!“
Na to, aby byl někdo slavný, musí nějak vypadat a jistě musí mít i něco v hlavě. To je asi základní předpoklad k tomu, aby se jím někdo zabýval nebo je to jinak?
Zrovna jsem se změřila! Osmdesát osm - sedmdesát - devadesát! Jeden známý mi kdysi řekl, že člověk má takovou postavu, jakou si zaslouží. Co jsem komu udělala, že se tak rozjíždím?
Obávám se, že na klamu stojí celý šoubyznys! Navíc - všichni se těšíme na překrásnou Popelku, která je zároveň hodná, pracovitá, přátelská a tak dále - se superlativy! Možná se někde v záběru mihla i prokřehlá Libuška s cígem, ale byla vystřižena…
To, jestli je holka k světu, to se, naštěstí, neměří na centimetry! Na centimetry se neměří ani láska, ani přátelství. K čemu by nám bylo, do kohokoliv se obouvat? Stejně vždycky budeme někde stát a vedle nás se najednou objeví mladá, štíhlá holka, padesát kilo, přírodní pevné pětky, husté vlasy do pasu a ne, opravdu nemá…
Buďto umřeme závistí nebo si řekneme „Co má být? Kdo ví, co tu holku čeká? Prvního kluka jí odloudí teta Candice, druhý bude chvíli opěvovat její parametry, pak najde někoho krásnějšího, s pasem osmdesát, botami desítkami a nevím, s jakou velikostí trenek, a zmizí na ostrov!“
