Článek
Je úterý, půl sedmé ráno, a mě právě inspiroval článek o Sharon Stone. Článek s fotografií - s pohledem na slavnou umělkyni, v úsporných dvoudílných plavkách, zezadu!
Bylo mi asi osmadvacet, když se objevily reklamy na film Základní instinkt. To byla bomba! Sharon! Ten úsměv! Nevím, jestli všichni muži popadali, ale u nás doma se padalo docela dost! Kromě toho se ukázalo, že v souboji Stone s gravitací je to jedna nula pro Stone. Ostatně - obě si stojí stále stejně!
Nemůžu se nezmínit, i když už jsem to, před časem, v jednom článku udělala, o překvapení, které mi tenkrát přinesl článek o právě zářící hvězdě:
„Paní Sharon, na co jste nejčastěji myslela, při erotických scénách s Michaelem Douglasem?“
„Bože, proč mám tak velkou *****!“
Sharon stále cvičí, jak sama říká. Cvičí i během natáčení a cvičí tvrdě. Co z toho plyne, milí čtenáři? Ta její minisednička může být zrovna cvičením dosažitelné maximum!
V práci mě jednou jeden rozverný kolega plácnul po hýždích. Ozvala se rána, jako když praštíš do stolu. Instinktivně jsem zaťala svaly. Nezapomenu na ten jeho překvapený výraz!
Existují hlášky, které mají odlehčit situaci:
Správnou ženskou, když plácneš, pozadí se jí ještě deset minut třese!
Ženská bez břucha je jako hrnek bez ucha!
Všichni máme třeba nějaký tvar pánve. Všichni máme stehenní kosti. Ty mají krček a na něm hlavici. Krček svírá se stehenní kostí nějaký úhel - jak při pohledu zepředu, tak ze strany. Všechny tyhle parametry se můžou individuálně lišit. Hlavice mohou být malé, krčky krátké, takzvané chocholíky moc vysoko, moc vepředu a tak dále - je dobré se i podívat na rentgen! Když má nějaká ženská vyšpulené hýždě, tak to není jen tím, že poctivě cvičí, může to být i tím, že má vyklenuto už od přírody!
Každý máme, s čím se pochlubit a co světu ukázat, ať se potěší!
Jsme jako šnůry na prádlo. Visí na nás utěrky, ručníky, prostěradla, tu a tam kapesník! Někdy máme, třeba někde, moc blízko u sebe kolíčky. Kdyby to nešlo spravit, můžeme celý den cvičit. Můžeme se na to ale i vykašlat - tedy, ne úplně! Vždycky se ale pro nás najde něco moc slušivého na sebe a o to přece jde!
Kdybych byla někdo jako Sharon, možná bych si řekla, že pokud by si někdo mezi mnou a jistou paní, s pojištěným pozadím, vybral ji - jenom pro tuhle její zadní přednost, vzala bych to asi tak, jako Ivan Mládek ve své písni:
Přesto happy budu,
hlavně, že je v čudu!
Investujeme energii do nedokonalostí, zapomínáme na krásu v nás a zatímco krása, bez povšimnutí, právě nevzkvétá, nedokonalosti rostou a chtějí pořád víc.
Nehodí se probírat cizí parametry a zpochybňovat jejich půvab. Spíš mě zaujal přístup k nim, speciálně u paní Sharon. Sharon pořád oslňuje v Cannes…
Přeberte si to sami, prosím!
Ostatně, Filemon a Baucis to jistí!
