Článek
Ráda bych pozdravila paní magistru Liliu Khousnoutdinovou! Není to snad vůbec absurdní, i kdybychom připustily, že to, co se ve mně při pohledu na porod do vody ošívá, možná nemusí ani být pokaždé mozkový kortex!
Člověk, který má plíce, se narodí do vody! Kdyby to nějak pozitivně fungovalo, proč ne? Já se nechci hádat se ženskou, která je sympatická, pohledná, v názorech není rigidní, je přemýšlivá, snaživá a inteligentní!
Mám málo informací! Od té doby, co jsem napsala svůj poslední článek (a po pár dnech ho odpublikovala a dnes zase publikovala - po napsání tohoto článku, má název, Není nad bublinky… a omlouvám se, je to opravdu ošklivé, s tím Bridgetem! ), marně hledám informace. Dvě tepny, jedna žíla v pupečníku. Žíla kolabuje evidentně dřív. Wartonův rosol v pupečníku a pokojová teplota… To funguje jako poleva na dort? Narodí se dítě, zkolabuje žíla, dostaví se hyperkapnie a dítě začne s pláčem? Drážděním dechového centra? Dítě vykoukne na svět, jenom hlavičkou, kouká a nic! Pak se stane co? V pokojové teplotě se octne pupečník? Kdy vlastně dojde k placentární transfúzi? Už pod vodou? Když je hlavička nad vodu a pupečník ještě pod ní? Pokud by došlo k placentární transfúzi již pod vodou, pak by mohlo skutečně u dětí dojít k hyperkapnii, vysokému tlaku kysličníku neboli oxidu, uhličitého, který by mohl vyvolat potřebu nádechu - u dítěte. Takhle to ale nejspíš nefunguje, lékaři nejsou žádní hlupáci a předpokládám, že pravděpodobně „znovuobjevuji Ameriku.“
Před časem jsem popsala v jednom článku, jak jsem oslovila známého lékaře a zeptala jsem se ho na cosi. Co, to jsem neudala, to napíšu teď! Šlo o to, že jsem někde našla, že když se někdo podrobí holotropnímu dýchání, octne se nějak, psychicky, v okamžiku svého porodu! V okamžiku příšerného pocitu během vlastního porodu! Tak jsem lékaři nabídla tuto myšlenku - vydýchám si kysličník uhličitý, utlumím si dechové centrum a jak nedýchám, můj mozek se octne v nedostatku kyslíku, na který je moje tělo (nějaké konkrétní receptory) citlivé míň, než na nadbytek kysličníku uhličitého. Ten v těle nějak, v důsledku dýchání a metabolizmu, vzniká, a musí být dýcháním, v přiměřeném množství, odveden.
Vznesla jsem dotaz, jestli ten stav, který vyvolal představu porodu, nemůže nějak připomínat sen o nucení na močení a logické následné cestě, ve snu, na toaletu? Kolik nás se už takhle ve snu prošlo na záchod, abychom se vzápětí v posteli probudili a zjistili, že účel byl splněn? Nabízí se otázka, co vyvolalo ten sen? Plný měchýř? Co vyvolalo, potažmo, tu porodní vzpomínku? Něco v těle si o něco zrovna řeklo?
Paní magistro, zjistila jsem , že porodů do vody bude v západních zemích možná něco kolem deseti procent. Jak se přišlo statisticky na to, že porody do vody došlo k poklesu přijetí na novorozeneckou jipku o čtyřicet čtyři procent? Zavání to podezřením, že se ta procenta počítala jen u souboru žen, které rodily do vody!
Zkusím příklad - pro lepší představu:
Říká se, že na to, aby někdo vystudoval lékařskou fakultu, musí mít IQ sto dvacet (není to ale pokaždé zcela pravda, jak kdysi ukázal průzkum v jednom konkrétním ročníku). Říká se, že inteligence se dědí po matce. Fajn! Máme pět stovek těhotných žen a všechny z nich chtějí mít dítě doktorem! Co uděláme? Změříme jim IQ a ty, kterým vyjde sto dvacet a víc, pošleme se modlit na schody, vedoucí na Svatou horu u Příbrami! Pověst říká, že když si těhotná žena něco přeje, předpokládám, že v zájmu svého nenarozeného, pod srdcem nošeného dítka, má se na každém tom schodu pomodlit a jistě by měla i pokleknout! Co budeme jednoho dne měřit? O kolik procent poklesne pravděpodobnost, že dítě vyletí od přijímaček na medicínu, když se jeho matka, v době jeho očekávání, pomodlí na těch našich schodech? Chybí nám si uvědomit, že jsme na tu Svatou horu poslali jen část budoucích matek, na základě jednoho kritéria?
I na to, kdo bude rodit do vody, máme kritéria! V tom počtu žen, které rodily do vody, se očekávala nějaká statistická čísla, za předpokladu, že by tyto ženy rodily do vzduchu? Pak jsme se podívali, jaká čísla přinesly porody do vody?
Moc bych si přála zdravé, spokojené děti a zdravé a spokojené jejich matky. To je něco, co si přejeme všichni! Moc bych si přála, abych měla vždy k dispozici špičky ve svých oborech, abych se mohla ptát! Pokud spolu lidé komunikují a mají dobrou vůli poslouchat, přemýšlet a spolupracovat, jde všechno!
