Článek
Rozlítaná ženská ustavičně sbírá informace a jelikož přitom dost často vzdoruje atakám požadavků okolí, nechá si v hlavě jen to, co ji zaujalo a podařilo se jí nějak pochopit. Ona potřebuje praktická řešení a také si je najde, i kdyby kvůli tomu měla chlapa obdařit periodou a slepici nechat dýchat střevní plyny!
Po celodenním přemýšlení nad knedlíky a prádelním košem si stvoření, jako já, uvědomí, že na to, aby spojilo zdánlivě nespojitelná témata, potřebuje dva filmy. První film má název Podnikavá dívka a název druhého filmu, ten, aby to nebylo snadné, dávno zapomnělo!
Podnikavá dívka je film o sekretářce Tess McGill, která se vlastním důvtipem a pílí dostane na vedoucí místo a navíc získá srdce významného sympatického obchodníka, Jacka Trainera. Film je poměrně známý a oblíbený. Hlavní postavy představují Melanie Griffith a Harrison Ford.
To, že Jacka představuje charizmatický slavný herec, se hodí, protože Jack je velmi spontánní a uvolněný člověk. Fakt, že mu na obličeji po svačině zůstal drobek, vůbec neřeší. Když je v časové tísni, opláchne si podpaží vodou z vázy. Neumím si představit, co by nastalo, kdyby Jack začal menstruovat! Sundal by si ponožky, na ně by plácnul obal od bagety, obojí by zasunul na patřičná místa a pokračoval by v krasojízdě! Možná by si pomyslel, že příště to zvládne rozhodně hygieničtěji, ale že je každopádně rád, že se třeba neopil a bez ochrany někde nechytil ošklivou nemoc, toho by se obával víc, než vlastní ponožky!
Jistě, bagetka a třeba zmrzlina, jako sladká tečka, jednou neuškodí, ale nelze se takto stravovat dvacetčtyřisedm, to ví i Jack! To by si pak časem připadal nahoře prázdný a uprostřed zase moc plný! Ve střevě by neměl hodné bakterie „Slepičky“ (on by jim poslal zrní, ony jemu svá rádobyvajíčka), nýbrž špatné „Hyenky“ a „Supy“, s jejich povzbuzujícím pokřikem, ,„Plíseň, kvašení a hniloba, sem s nimi!“
Jack Trainer je praktický muž. Možná by to během práce přece jen radši přeháněl s bílým pečivem, dorty a salámem, a navíc, co kdyby si byl vědom i toho, že Tess jde s dobou a má přehled o jídle, které se doporučuje? Vzal by telefon a už by vyzvídal:
„Tess, co budete dnes všechno jíst? Cože? Celozrnný rohlík, smoothie s proteiny, žitné vrtule s amurem, ledový salát, bílý nízkotučný bezlaktózový jogurt a vlašské ořechy? Dobrá, Tess, uděláme obchod:
Já přimhouřím oko nad tím, že si ustavičně mixujete nějaké pití a každou chvíli chodíte na toaletu, kvůli vaší bezodpadové a vůlí ovládané menstruaci. Vy mi ale za to přinesete kousek vaší stolice! Co s ní budu dělat? Transplantovat! Snad mi ty vaše slepičky ve střevech dodají i nějaké to vajíčko, než k nim pošlu uzené a sušenky!“
Radši přejděme k filmu bez zjištěného názvu! Je o tom, jak matka uzdraví svého autistického chlapečka. To, že by taková maminka mohla, mimo jiné, myslet i na poznání, že její dítě může mít nějak problematická střeva, a že mohou mít mikrobiom, který jeho mozku neprospívá, víme. Tedy, já to již několik dní vím. Proč ale, například, nebývají na sto procent autistická obě od sebe neodlišitelná, jednovaječná dvojčata, ale někdy z nich je autistické jen jedno, jak jsem též někde vyčetla? Proč by jedno dvojče třeba napolykalo během porodu bakterie a druhé ne? Proč by mozek jednoho dvojčete ovlivnil v děloze matčin testosteron a mozek druhého ne?
Na odpověď jeden u vaření asi těžko přijde, ale jak to jen bylo třeba s tím vývojem osobnosti od narození asi … do dvou let? Více let? Je to jedno? Co to ta žena v tom filmu dělala? Poté, co jí řekli, že s jejím dítětem to půjde z kopce a že ho má dát do ústavu, odvětila, že se s tím nesmíří. Doma začala dělat vždy to samé, co zrovna dělal její chlapeček. Ten seděl a před sebou točil dvěma talířky. Tak si vzala také dva talířky, sedla si proti němu a točila. Točila dlouho a dlouho a pak se něco asi postupně měnilo, měnily se společné aktivity, chlapcovy reakce, vzájemná spolupráce? Bohužel si z filmu příliš mnoho nepamatuji - už je to dlouho, co jsem ho viděla v televizi.
Jak je vlastně takové dítě vnitřně staré? Tedy - malé? Nediferencuje matku od sebe, sebe a matku považuje za jeden celek stejných myšlenek a zájmů, bere sebe jako sebe a matku jako nezávislý objekt? Může tu něco probíhat postupně? Co oční kontakt - není? Je snad vlivem udaných nedostatků spojů v mozku dítěte změněný - jak nás dítě vidí? Máme my oční kontakt s ním? Může vznikat nějaká pozvolná adaptace na objekt? Pomůže případně dávkovat nové podněty pomalu a postupně?
Když něco takového, jako jsem napsala teď, napíšu, mám pocit, že jsem asi nepředala vůbec nic. Jestli můžu prosit, nemějte mi to za zlé! Ve filmu Podnikavá dívka je krásná písnička. Téměř vždy mě potěší. Ten film mám vůbec ráda. Fajn lidi a hlášky!
Dnes je 13.8.2023, jsem moudřejší o jeden rozhovor s matkou autisty a o poznání, že si neumím představit, co problém obnáší! To, co je napsané výše, není věda, je to spíš mé soukromé sázení myšlenek na papír. Přesto - pochopila jsem, že se doporučuje raději začít s léčbou co nejdřív, jakmile se objeví problém. Unavený rodič si možná nechce pustit žádnou píseň. Možná potřebuje jídlo, pití, spánek, přátele, vitamíny a třeba hořčík, něco na uklidnění. Potřebuje sílu, na lásku ke svému milovanému dítěti.
Je 15.8.2023 a hlásím, že jsem díky milé paní prodavačce objevila stopu. Druhý film se může jmenovat Náš syn Ronchie (1979). Film se mi doma nepodařilo pustit, ale zato jsem klikla na odkaz na video a to jsem zhlédla a vyslechla celé. Dá se najít pod názvem Son rise program - cesta z autismu. Ten uzdravený autistický chlapeček z neznámého filmu může být pan ředitel ze zmíněného videa. Jak jsem správně předpokládala - na světě jsou skvělí, do věci zasvěcení lidé, a na rozdíl ode mně se nesnaží vyrobit z vody svařák!
Moje povídání nemá závěr, jaký jsem si představovala. Netušila jsem, že se mi Son rise program a film, který mu předcházel, a film Podnikavá dívka, jednou propojí. Netušila jsem, jak skvělým příkladem se mi jednou stane optimistická postava pana Harrisona Forda. Od rána přecházím po bytě, občas si poskočím, občas se pitvořím. Koukám na žlutou propisovačku, ale nevyhovuje, asi je tlustá, tak si beru červenou. Vedle mně, v mých představách, chodí a mluví Jack Trainer. Je to sympaťák, řeknu vám! To jste nezažili, co říká (samozřejmě, že to nebude adresované mě), budu tlumočit:
,,Jste moc hezká, i když jste rozcuchaná, trochu pozvracená, páchnete a nejspíš jste to přehnala s pitím! Budu si vás muset odnést, ve vší počestnosti, domů, aby se vám něco nestalo! Moc rád vás poslouchám, vaše nápady mě baví a okamžitě, jak to půjde, zařadím je do své obchodní činnosti! Díval jsem se na vás i z povzdálí a musím říct, že jste neuvěřitelná! Skvělá!!! Já si musím vyskočit! Udělám hvězdu! Jak jste si získala tu prominentní dámu! Co jste jí to všechno navykládala? Prý, … vy, to vy jste ta velká osobnost, vy jste ta jedinečná žena, co si nejprve lakuje vlasy, než si začne mýt krk!"
