Článek
Přitom jsme se v mládí dost užily! Do všeho jsi mi mluvila. Tenhle steh jsi nedotáhla, tamten je přetažený, tohle ti bledne, tady ti to červená, tam ti zůstala pod kůží kapsa, na kraji ti to teče! Nedělej ten žebřík moc úzký, stehy se prořežou! Menší steh, tak velký otok se nevytvoří!
Někdy tě mám moc ráda. Třeba tehdy, když utírám nádobí a v televizi dávají pěveckou soutěž. Najednou mi vztyčíš chlupy a v tu ránu už trůním metr od obrazovky!
Jinak si ale často vedeš svou, viď? Postříkám se slavnou vůní „Chci tě!“ a ty mi z ní ve vteřině vytvoříš „Odprejskni!“ Neříkej! Celý život čekáš, kdy mi dojde, že odprejskni je odprejskni?
Neboj, všimla jsem si! Přihlásím se někam, kam se moc nehodím, a ty začneš zavánět jako slepičí polévka pátý den. Další skvělý přítel - moje milé střevo, čeká, jestli mi dojde! Když se nedočká, začne produkovat sirovodík. Já, samozřejmě, pokračuji ve svém parafrázování Arnolda Schwarzeneggera: „Když má kůže a mé střevo říkají, ne, já říkám, ano!“ Doufám, že jste si alespoň všimly, ochránci moji, za jak velkou sumičku jsem následkem ignorování vašich signálů jednoho dne zastonala!
Pokožko moje, snad nejsi uražená? Jsi nějaká popelavá a loupeš se! Proč právě moje kůže se cítí ukřivděná? Dělám snad něco špatně? Já, která dostatečně piju, nechlastám, nekouřím, kávu si sice dopřávám, ale vím, kdy přestat! Nepatlám na tebe make-up, nechodím do solária, nosím v létě klobouk, nevyplňuji tě a nestříhám tě!
Cože? Nebudeš se omlouvat někomu, kdo si barví vlasy, maluje si oči a večer sebou praští na postel i s řasenkou? To snad přeháníš!
Dovol, abych ti připomněla jedno tvoje superčíslo! Řekla jsem ti tehdy jasně, že toho mužského, co vidíš, nechceme! Toho ne, protože jsem starší, nejsem zrovna krasavice a nejsem žádný génius! Co jsi udělala ty? Hurá za ním, že si o něj opřeš alespoň kolo! Nedělej, laskavě, mrtvého brouka! S tím pánem jsme pak museli pět hodin čekat, až se nám přestanou přátelit naše o sebe opřené uši!
Neboj se, jenom žertuji! Je dobře, že tě mám! Kamarádky? Tak to si zasloužíš písničku!*
Nesnáším loučení,
jsem dál,
v hlavě mě máš,
mně na tom záleží,
to zlý
a hloupý smaž!
Já už přišel na to,
proč mám tě rád,
na to,
že láska je největší
z mých nálezů
a ztrát!
Poznámka:
Část textu písně Největší z nálezů a ztrát skladatele, zpěváka a muzikanta Michala Davida. Jejími spoluautory jsou, podle zdroje na Seznam.cz, Eduard Pergner a František Janeček.
