Článek
Když plavu dobře, je mi dobře, když plavu špatně, je mi špatně a je třeba včas změnit styl! Někdy si říkám, že by bylo záhodno změnit plavky. Za větší! Za menší ne, to už, za prvé, moc nesnáším, a za druhé, lidé by měli řeči, že jsem anorektička! Za větší asi také ne, říkalo by se, že se chystám do Extrémních proměn!
U psaní sedím v půjčených trenýrkách XXL a je mi dobře. Psaním vydělávám velké kulové a má to něco do sebe! Rozumíte - vypadám jako strašák a nevydělám si ani na slanou vodu. Člověk prý má žít tak, jako by měl žít věčně a jako kdyby nepotřeboval peníze!
Když takhle žijete, je to moc fajn! To třeba ani nekoukáte, co jíte, kdy jíte a jak dlouho sedíte!
Člověk nežije věčně. Peníze potřebujete, pokud třeba nejste Debbie, z filmu Debbie a její parťačky! I ona ale musí mít, co nabídnout! Také není úplně praktické, nechat se na nějaký čas, jako ona, zavřít do díry, za účelem důkladného promyšlení postupu. Ne každý je, navíc, Debbie, aby si při tvorbě plánu ani nepovšiml, že už je dlouho v non contact režimu!
Kdybych snad plavala špatně a přesto přežila příštích deset let, možná bych si měla dávat pozor na dvě věci - na deku a na plavky! Na mobil a na fotografický záběr, na …
Co to melu? Na postavu si musím dávat pozor!
Za deset let, na stejné dece, ve stejných plavkách, za stejných podmínek. Myslíte si asi, že si své červené plavky oblékám jen o kulatinách, že? Myslíte si to špatně! Moje plavky a moje deka jsou po desetiletí často užívány!
Za deset let se vyfotím znovu…
Debbie - slavná paní Sandro, holky, spíš vám ty plavky asi za deset let půjčím:
„Sandro, vratťe mi plavky! Simono, copak nemáte svoje červené plavky? To jste parťačky? To se vám to tu válí, na mé dece a v mých plavkách,
když už je půl století peru v …!“
