Článek
To jsem vám tak jednou a už je to pěkně dávno, seděla na zvláštním sedánku! Středem pozornosti byl muž, velmi empatický a zajímavý. Kolem něj spousta žen - manželka, exmanželka, jeho početné děti, jeho kamarádky, přítelkyně a další významně pomrkávající fraucimor. Fraucimor jsou ženy, to vím od klasika, jen netuším, jestli muži jsou herrcimor! Jak jsem si tak v duchu říkala, že by ten sympaťák stál za hřích, napadlo mě, jak upřímný je asi smích těch jeho kamarádek. Tak jsem tam provedla svoji tajnou psychickou nátlakovou akci - jednu z nich jsem přitlačila v duchu do kouta! Povídám jí „Co kdybys nám zazpívala, jak je to s tím fešákem doopravdy?“
Musím říct, že toho z ní vypadlo hodně! Když říkám, zazpívala, tak samozřejmě zapěla, tak už to ve vlastní hlavě chodí! Já vám to napíšu do řádků, vedle sebe. Texty k písničkám se na Médiu vždycky příliš táhnou do dáli!
Tak povídej, krasavice, jsem jedno ucho!
„Zůstáváš tu dál a nemíním už lhát, není jisté, kdo byl prost všech vin a kdo zůstal beze ztrát. Jsi tu se mnou dál, mně nechybíš, to vím, není nutné nápravu si přát, jsem tu já, ty bledý stín.
Dnes už vím, že mi staré rány v žití nebrání. Připouštím, že tu není žádný důvod k strádání - a tebe znám, jak ti tulipány z trávy nemizí! Tajně dávno nezkoumám, jak koukáš na cizí.
Zůstáváš tu dál. Já mám se, je to fér, užívám si každodenních štěstí, lásky her. Jsi tu se mnou dál, že netrpím, jsi rád…“
Musím ji popostrčit! „Tedy, myslela jsem, že mu konečně někdo řekne něco, co si za rámeček nedá! Co to tu líčíš, ty jedna pokrytecká Vždy nad věcí?“
„… ale jestli čekáš nutně drámo, můžeš brát:
Ty to víš, že mi dáváš další ránu za ranou! Ty to víš - zatímco v jednom lásky končí, v druhých zůstanou. Možná to víš, jak jsi pro pár vteřin touhy čaroval - poslal náruč nevadnoucích růží a šel dál!“
Poslal náruč nevadnoucích růží? Už je někdo viděl? To jako, že v druhých zůstanou vůně? Voda z květin? To, že dámy chtějí? Chci nevadnoucí růže!
Zatímco v jednom něco asi končí, v druhých zůstane, že něco chtějí? Roky si pleteš názvosloví, ty naše zpěvačko o květinách! Nepomotala jsi pokušení s láskou? Kdybys to byla nechala na srdci, růže už by někdy zařídilo samo. Srdce musí nejprve vydat své prohlášení a v tisku to nebude!
