Harlem Hellfighters: Bojovali ve Francii, doma čelili rasismu

Původně se jednalo o 15. pěší pluk newyorkské Národní gardy, který vznikl ještě před vypuknutím 1. světové války na popud zástupců černošských komunit, kteří chtěli sloužit v Národní gardě USA. Když USA vstoupily do války a začaly v roce 1917 vysílat vojáky do Evropy, byl mezi nimi vypraven i 369. pluk. Do Francie dorazili na Nový rok 1918 a připojili se ke 185. pěší brigádě. Jejich jednotka neprošla bojovým výcvikem. Místo toho jim byly přiděleny manuální práce, například kopání latrín, a zažili velkou rasovou šikanu ze strany armády

Americký velitel John Pershing v dubnu „zapůjčil“ 369. pluk francouzské 161. divizi a teprve poté si začali vydobývat své bojové úspěchy. Neoficiálním důvodem tohoto zapůjčení bylo, že někteří bílí vojáci odmítali sloužit po boku Afroameričanů. Americké expediční síly dokonce vydaly brožuru pro celou francouzskou armádu s názvem „Tajné informace týkající se černošských amerických jednotek“ neboli SICBAT. SICBAT požadoval, aby francouzští vojáci - z nichž většina nesdílela převládající rasistické názory svých amerických kolegů - přestali s Afroameričany jednat jako se sobě rovnými V polovině dubna byla 369. pluk přidělen na 4,5 kilometru dlouhý úsek fronty v Argonne pod velením francouzského generála Henriho Gourauda a byly jim vydány francouzské pušky a přilby. Jejich heslem bylo „Sakra, jdeme na to“. Stále však neprošli bojovým výcvikem.

Jak již bylo zmíněno, jednotka sloužila jednou více než 6 měsíců v kuse (oněch 191 dní) a během této doby utrpěla 1 300 ztrát - nejvíce ze všech pluků americké armády. I přes jejich zjevnou statečnost se jim však nedostalo dobrého zacházení. Vojáci byli někdy odváděni z fronty, aby sloužili jako sanitáři; téměř celému pluku byla v jednu chvíli zastavena výplata. Podobné věci museli snášet poměrně často.

A nebylo to jen za války. Když počátkem roku 1919 opouštěli Francii a vraceli se domů, jejich plukovní kapela nesměla hrát, když pochodovali k transportní lodi. Když se Harlem Hellfighters vrátili do New Yorku, byl už únor a oni uspořádali vítěznou přehlídku po 5. avenue, kterou vedl seržant Henry Johnson. Průvod ukázal, že navzdory tomu, co se stalo v zámoří, to doma moc nerezonovalo, protože průvod byl celý černý. Hellfighters a další afroamerické pluky se nesměly účastnit hlavní vítězné přehlídky; ta byla přísně segregovaná.

Byli však první newyorskou jednotkou, která se vrátila domů, a byli zařazeni na stálý seznam, stejně jako ostatní veteránské jednotky. Francouzská vláda mimochodem udělila Croix de Guerre (nejvyšší vojenské vyznamenání) 170 vojákům 369. jednotky, včetně Henryho Johnsona, velitele přehlídky, který byl prvním Američanem, jenž toto vyznamenání obdržel za jejich úsilí a úspěchy během války.

Johnson v květnu 1918 předvedl jedny z nejpozoruhodnějších činů této války. V té době byl vojínem. V noci 14. května měl spolu s dalším vojínem Needhamem Robertsem strážní službu. Oba se dostali pod palbu německých odstřelovačů ve svém zákopu. Připravili si bednu s granáty pro případ, že by na ně Němci zaútočili. Těsně po 2:00 Johnson zaslechl, že se u obvodového plotu stříhají dráty, a řekl Robertsovi, aby se vrátil a upozornil Francouze. Poté, co Johnson hodil granát, Němci odpověděli granáty a střelbou. Roberts se otočil zpět, aby Johnsonovi pomohl, ale byl zasažen střepinou granátu a těžce zraněn. Johnsonovi se podařilo dostat ho zpět do zákopu, ale nyní čelili přesile 20-30 Němců přicházejících z více směrů. Johnsonovi došly granáty a schytal i několik kulek, ale nepřestával střílet do tmy ze své pušky, dokud se nezasekla, když do ní omylem nabil francouzskou munici.

Němci se na něj vrhli, a tak použil pušku jako kyj, dokud se pažba neroztříštila. Johnson dostal ránu do hlavy a padl k zemi, ale když se Němci pokusili Robertse chytit, Johnson se znovu zvedl a zaútočil na ně svým nožem, jedinou zbraní, která mu zbyla. Zranil jednoho Němce, zabil dalšího, dostal ránu z pistole do paže, když probodl dalšího Němce, který mu vlezl na záda. Když si Němci uvědomili, že na místo dorazili Francouzi a Američané, dali se na útěk. Johnson údajně zabil 4 Němce a zranil přes dva tucty a sám utrpěl 21 zranění.

Dostal přezdívku „Černá smrt“ a po válce se věnoval přednáškovým turné. Na těchto turné měl mluvit o rasové harmonii v zákopech, což byla velká lež. Na některých místech to rozhodně nedělal, místo toho mluvil o zneužívání a šikaně, kteru on a jeho kamarádi snášeli. V rozporu s tím, co tvrdí více zdrojů, skutečně dostával od americké vlády invalidní důchod. V roce 1929 zemřel na zánět myokardu.

Henry Johnson nedostal od americké armády ani od americké vlády žádné vyznamenání až do roku 2014, kdy dostal Medaili cti (nejvyšší americké vojenské vyznamenání), díky legislativě, která prošla kongresem.

Zpět k plukovní kapele jednotky. Někdo možná nepovažuje za velký problém, že nesměli hrát při pochodu na loď, ale neměli by pravdu.

Stejně jako ostatní plukovní kapely hráli pro zvýšení morálky, ale na rozdíl od jiných kapel byli na konci války jednou z nejslavnějších kapel v celé Evropě. Na začátku roku 1918 urazili tisíce kilometrů a hráli pro britské, francouzské a americké vojenské i francouzské civilní publikum. Do Evropy uvedli ranou jazzovou hudbu, což byla tehdy významná věc.

Můj kamarád z Ameriky

Sabaton. Online. Dostupné z: https://www.sabaton.net/historical-facts/the-369th-infantry-regiment-was-constituted/. [cit. 2024-06-02].