Článek
Kdo se někdy zabýval tématy ztracených civilizací a dávných epoch, zná asi jména autorů jako Graham Hancock a Erich von Däniken. Jejich poznatky, informace i spekulace jsou jistě rozšířením stručného stanoviska oficiální vědy o počátcích lidstva a civilizace. I když jsou často zesměšňováni a dehonestováni, na jejich teoriích je zřejmě i něco pravdy, protože jejich teorie jsou často mnohem smysluplnější než vědecké teorie o počátku civilizace podle mainstreamové vědy. Pokud ale chceme o historii uvažovat v ještě širších aspektech a možnostech, je nutné k celkovému obrazu připojit i další úhly pohledu, které nepochází pouze z vědeckého dokazování, ale jsou dosažené ze spirituálních lidských sil. Mystika, esoterika, ať už se to nazývá jakkoli, čakrové vnímání nebo jasnovidnost, tyto úhly pohledu na historii také existují. Odedávna byly v historii lidstva společnosti nebo jedinci, kteří si předávali spirituální poznání o lidské historii. To poznání bylo většinou tajné, ne proto, že by bylo vždy utajováno, ale spíše proto, že tomu vědění rozumí pouze jasnovidní lidé. Pouze takoví lidé, kteří se naučí používat duševní jasnovidné síly, znají tajemství historie lidstva, protože jsou schopni připojit svoje vědomí ke kronice Akáša, kde lze vnímat všechny informace o celé historii naší soustavy. Skryté, okultní vědění o původu lidstva získané z rozvinutých duševních sil vždy v nějaké podobě někde na světě existovalo a existuje i dnes. Jeden takový esoterický pohled na historii a také na budoucnost nabízí moderní duchovní věda Antroposofie, kde se hovoří z úhlu pohledu jasnovidných sil, jaké může v sobě rozvinout každý člověk, když nalezne spojení s duchem Krista, který působí v zemské auře. Kristus je duch a duch člověka se s tímto duchem Krista může v životě spojit, z toho spojení vzniká v lidském vědomí jasnozřivá schopnost. Lidské duchovní síly podpořené mocí éterického Krista mohou osvětlit lidskému vědomí všechna tajemství světa, života i smrti. Tato metoda jasnovidnosti vychází z esoterního křesťanství, pochází částečně od Pavla a také od Jana, kterého do ní zasvětil sám Ježíš, nositel Krista. Tento způsob rozvíjení sil duchovního poznání a posílení lidské duše pomocí síly éterického Krista se předával od počátku esoterního křesťanství a souvisel například s Gnosí, s Grálem, nebo s Rosekruciány. Dnes tyto možnosti rozvoje jasnovidných sil souvisí s Antroposofií Rudolfa Steinera, která je dalším pokračováním esoterního proudu, v němž žije a jiskří síla éterického Krista. Antroposofie popisuje moderními slovy příběh Apokalypsy, která se vyučovala v esoterních školách dávno před křesťanstvím, původ těchto škol, kde se cvičili lidé, aby byli schopni tento příběh duchovně vnímat, sahá až do Slunečního orákula ve staré Atlantidě. Esotericky neznamená Apokalypsa zkázu, nebo zničení, Apokalypsa je příběh lidstva, které se ve vesmíru vyvíjí k tomu, k čemu bylo Bohem stvořeno. Příběh Apokalypsy, jak ho sepsal Jan ve svém Zjevení, je neustále duchovně vnímatelný v kronice Akáša, ukazuje všechny události tak, jak se staly a zároveň jsou v něm viditelné předobrazy věcí tak, jak se stanou. V Akáše je vidět minulost, přítomnost i budoucnost celé soustavy, jejíž vývoj je řízen stvořitelskými božími duchy. Ta část událostí, kterou lze v kronice Akáša vnímat o původu a smyslu existence lidstva ve vesmíru, se nazývá Apokalypsa.
…
Podle Antroposofie začal příběh lidstva, který je znám jako Apokalypsa už tři sluneční soustavy před tou naší a další tři soustavy ještě potrvá, příběh lidstva a jeho vývoje ve vesmíru se rozprostírá v čase přes sedm slunečních soustav. Tři předchozí soustavy se vyvíjelo lidské duševní jádro v metamorfozách hmoty, až se objevilo na počátku existence naší soustavy jako individuální lidské já. Toto lidské já je teď zasazené do současných, krystalických forem hmoty a účastní se procesu vtělování, kde se vlivem karmy vyvíjí a zdokonaluje, duchovně stále roste. Na konci vývoje sedmice soustav bude z tohoto dnešního lidského já svobodná duchovní bytost, která se v duchovních hierarchiích vesmíru zařadí z bytostí stvořených mezi bytosti stvořitelské. Na konci lidského vývoje se lidská duše stává samostatně tvořící duchovní bytostí, stává se tvořivou láskou a Bohem. Toto je stručný popis příběhu Apokalypsy, jak se o něm můžeme dočíst například v této knize, která je popisem událostí, jaké může vnímat každé lidské vědomí, pokud se dokáže připojit ke kronice Akáša. https://www.databazeknih.cz/knihy/janova-apokalypsa-46129
…
Když tedy k tomu co říká o historii mainstream a co říkají lidé jako Graham Hancock, nebo Däniken připojíme ještě i to, co říkají jasnovidci jako je Steiner, můžeme získat úplnější obraz o tom co se dělo a děje, než když to ve svých úvahách úplně vynecháme. Ano tyto esoterické věci, jako je Akáša, čakry, duchovní vnímání, to nelze nijak empiricky dokázat, ale nemělo by se to při úvahách o historii ani zcela ignorovat. Jasnovidnost je také způsob lidského poznání, který je ze všech druhů lidského poznání zřejmě ten úplně nejstarší, při úvahách o podstatě světa a člověka bychom neměli dělat, že tento způsob poznání neexistuje.
