Článek
Narození Ježíše je z esoterního hlediska okamžikem, kdy se otevřela brána mezi nebem a Zemí. V nadpozemských sférách vesmíru se po věky připravoval sestup bytosti, která měla lidstvu přinéstnový stupeň vědomí prostoupeného láskou. Nešlo tu pouze o vtělení lidské duše, ale o vstup duchovního Slunce do hmoty Země. V Betlémské noci vstoupila kosmická sluneční bytost do pozemského vývojea od té chvíle začalo žít božské světlo uvnitř člověka. Dvě ježíšovské linie, nesoucí moudrost hvězd a čistotu původního rajského lidstva, vytvořily alchymickou nádobu, v níž se mohl kosmický Duch plně propojit s lidstvím. Hvězda nad Betlémem je obrazem této události, je to znamení, že se vědomí vesmíru dotklo lidského srdce. Kristus přišel mezi lidi proto, aby v nich probudil schopnost vnímat duchovní svět skrze svědomí, svobodu a lásku. Duchovní osa světa se Jeho příchodem přesunula z kosmických slunečních dálav do nitra lidské bytosti. V temnotě zimního slunovratu se zrodil zárodek nového vědomí, který od té chvíle tiše roste v každé lidské duši. Každý člověk v sobě nese betlémskou jeskyni – místo, kde se může kosmické světlo rozžehnout jako vnitřní Slunce. Vánoce jsou připomínkou, že příchod Krista není věcí minulosti, ale pokračuje v každém okamžiku, kdy se člověk otevře lásce a tím umožní zrození Krista ve svém srdci.
