Článek
Ve známé pohádce Princezna se zlatou hvězdou chce princezna po králi Kazisvětovi troje šaty, jejichž popis souhlasí z antroposofického hlediska se třemi duchovními články lidské bytosti.
První šaty jsou tělo éterické: jsou jako Slunce ranní, které na jezeře září nad svítáním, z paprsků a mlhy se musí šíti, ať se na nich ještě ranní rosa třpytí.
Druhé šaty jsou tělo astrální: jsou světlem vyšívané, jako letní den, když slunce horce plane, lehoučké jak list, když padá do vody, jsou nastříhané z letní oblohy.
Třetí šaty jsou lidské já: jsou jako nebe, když se večer setmí, ušité z teplé noci letní, lehoučké, jak tóny písně vzdálené.
Z antroposofického pohledu jsou tato poetická slova imaginací lidské duchovní ústrojnosti. První šaty popisují nejbližšího ducha co má člověk ve svém fyzickém těle a to je éter. Ten je růžový a modře jasný, jako východ slunce a zároveň je vodní a tekutý, jako mlha a rosa. Druhé šaty jsou popisem lidské astrality, zlaté aury, která je utkaná ze slunečního světla a mihotá se kolem člověka jak opar za horkého letního dne. Třetí šaty jsou popisem lidského já, které je z nekonečného vesmíru, z těch temných hlubin, kde plane bezpočet hvězd a odkud zaznívá vibrace té písně vzdálené, která formuje vše co je. A nakonec je tu myší kožíšek, do kterého se halí sama princezna, tedy celá trojnost duše a ty jsou popisem těla fyzického. Fyzické tělo je sestaveno z prvků, látek a mnoha částí, stejně jako kožíšek z myší, kterých pro jeho ušití muselo být snad tisíc.
…
V pohádkách se často skrývá hluboká duchovní moudrost. Duchovní věda Antroposofie používá síly lidského ducha, aby tu moudrost mohla v pohádkách najít a osvětlit.
