Článek
Lidský život má smysl, který je čistě duchovní. Naše duše jsou zárodky vedené k tomu, aby vyrostly a mohly svobodně obývat duchovní rozměr reality. Nad pozemským světem je devět duchovních hierarchií, z nichž všechno pozemské vychází, co je na světě fyzické, to vychází z ducha těchto devíti hierarchií. Všechen inteligentní design pozemského světa, celá příroda, všechny vibrace a síly jsou zhmotněný otisk vůle a vědomí devíti stupňů duchovních bytostí. Tyto bytosti zná člověk jako anděly, archanděly, prasíly, panstva, mocnosti, síly, serafy, cheruby a trůny, tato devítka se dělí na tři skupiny, kterým se říká Otec, Syn a Duch. Z duchovního rozměru reality působí tyto duchovně vyvinuté bytosti do skutečnosti tak, aby ze hmoty vzniklo to, čemu říkáme svět, příroda a člověk. Pokud byste se zajímali o smysl jejich společné práce a všeho toho dění a mohli byste se těchto bytostí zeptat, co a proč to vlastně dělají, slyšeli byste odpověď: „tvoříme svět kvůli člověku, aby v něm mohl vyrůst, duchovně zesílit a být s námi. Člověk je desátá duchovní hierarchie vesmíru, která má ve svém stvoření ještě i jiné poslání, než má devět hierarchií nad ním. To poslání je mystérium, které se odhalí lidem teprve postupně, až se vyvinou k vyšším stupňům vědomí.“
