Článek
Zpočátku je to jen pocit, tušení, že něco je jinak, než se zdá. Nejdříve si myslíš, že se světem je něco špatně, ale později přicházíš na to, že to jde z tebe. To ty jsi jiný, jiný než sis myslel, to co jsi věděl o sobě dříve, už nestačí, teď je to jinak. Cítíš se v zajetí nevědomosti, nevíš, kdo jsi, nevíš, kde jsi, ani proč tu jsi a uvědomíš si, že nic na světě nechceš víc, než poznat odpovědi na tyto otázky. Neházíš to za hlavu, nevzdáváš to, srdcem jsi bojovník, toužíš najít odpovědi, chceš porazit svoji nevědomost. Vykročíš po neznámé, někdy těžké, nebezpečné cestě a hledáš světlo poznání, z mystérií k tobě doléhá hlas „poznej sám sebe“. Jsi bojovník, tak bojuješ, hlavně sám se sebou, přemáháš se, tím poznáváš sám sebe pořád víc, když v tom vytrváš, zvítězíš, tvoje chvíle přijde. Ve vnitřním jasu spatříš svou věčnou jiskru, světlo celého vesmíru. Poznáš pravdu o své nejvnitřnější podstatě a ta pravda tě osvobodí, pochopíš svoje místo ve vesmíru, ve světě, mezi lidmi. Ta pravda tě změní, změna se děje uvnitř tebe, ve tvých myšlenkách, ale díky tomu se mění celý svět kolem, nejen ty, ale i svět je náhle jiný. Všude je jasno, kam se podíváš, vidíš do nekonečna, nic ti nestojí v cestě, nic tě nepoutá, nic neomezuje, sebepoznání je svoboda. Můžeš si dělat, co chceš, jsi volný v nekonečnu, které splní všechna tvoje přání, tys ale došel tam, kde ti zbylo už jen jedno, miluješ svět a všechny lidi.
