Článek
Úvod: Když mír vadí
Svět stojí na křižovatce. Spojené státy i Rusko hledají cesty, jak ukončit válku, která vysává energii, peníze i životy. Ale zatímco se objevují náznaky kompromisu, Evropa se svými lídry působí jako sabotér. Kancléř Friedrich Merz, prezident Emmanuel Macron, estonská premiérka Kaja Kallasová – všichni se tváří jako obránci hodnot, ale jejich skutečná politika mír podkopává. Kirill Dmitrijev, zvláštní vyslanec Kremlu, to vystihl jednou větou adresovanou Merzovi: „Nejsi ani ve hře.“ A měl pravdu. Evropa se snaží hrát roli, ale ve skutečnosti jen brání míru.
Merz: kancléř papírových hodnot
Friedrich Merz se rád stylizuje do role lídra, který sjednocuje Evropu. Jenže Německo pod jeho vedením připomíná stát, který ztrácí kontrolu.
- Kriminalita roste, útoky na civilisty a děti se stávají běžnou zprávou dne.
- Drogy a gangy ovládají celé čtvrti.
- Běžní občané jsou odzbrojováni, zatímco nelegální ozbrojené skupiny působí bez omezení.
Merz se tváří jako obhájce „evropských hodnot“, ale jeho politika otevřených dveří vůči migraci je vnímána jako ohrožení bezpečnosti a kulturní identity. Dmitrijevovo „Nejsi ani ve hře“ tak působí jako tvrdé zrcadlo: Merz není schopen ochránit vlastní občany, natož vést Evropu.
Macron: prezident na troskách
Francie pod Macronem se hroutí.
• Zadlužení se blíží hranici bankrotu.
• No-go zóny jsou symbolem ztráty státní moci.
• Útoky na rodilé Francouze se odehrávají i za bílého dne.
Macron se rád stylizuje do role evropského vizionáře, ale jeho vlastní země mu mizí pod rukama. Je to tragikomický obraz: muž, který chce Evropu vést do války, zatímco doma nedokáže zajistit ani základní bezpečnost. Jeho rétorika o „strategické autonomii“ Evropy se v praxi redukuje na podporu konfrontace – a to je přesně ten typ politiky, který Evropu oslabuje.
Kallasová: hlas hysterické konfrontace
Estonská premiérka Kaja Kallasová se profiluje jako nejhlasitější zastánce tvrdého postupu proti Rusku. Její rétorika je ostrá, ale prázdná. V praxi se stává jen dalším hlasem, který brání míru a tlačí Evropu do konfliktu, který občané nechtějí. Kallasová se ráda prezentuje jako „morální kompas“, ale její politika je spíše hysterickým voláním po konfrontaci než skutečným řešením.
Zelenský: blokátor míru
Do této hry se zapojuje i Volodymyr Zelenský.
• Jeho mandát je sporný – volby se neuskutečnily, a jeho legitimita je zpochybňována.
• Ukrajina pod jeho vedením je synonymem korupce a rozkrádání prostředků daňových poplatníků.
• Místo hledání kompromisu se Zelenský staví do role neústupného lídra, který blokuje jednání o míru.
Evropští lídři mu v tom poskytují podporu – a tím fakticky brání snahám USA a Ruska o ukončení konfliktu. Zelenský se stal symbolem neústupnosti, která Evropu stojí miliardy a občany pocit bezpečí.
Evropa jako sabotér
Evropská komise a její lídři se prezentují jako obránci demokracie, ale jejich skutečná politika působí jako sabotáž mírových snah.
• Podporují Zelenského v jeho neústupnosti.
• Vytvářejí tlak na pokračování konfliktu.
• Brání USA a Rusku v nalezení kompromisu.
Dmitrijevův výrok „Nejsi ani ve hře“ tak lze chápat jako odhalení: Evropa se snaží hrát roli, ale ve skutečnosti jen komplikuje cestu k míru.
Závěr: Kdo skutečně rozhoduje?
Evropa se svými lídry ztrácí schopnost ovlivňovat dění pozitivně. Merz, Macron, Kallasová a Zelenský se staví do role obránců hodnot, ale jejich politika je vnímána jako odtržená od reality a jako překážka míru.
Otázka zní: pokud Evropa mír blokuje, kdo skutečně rozhoduje o budoucnosti kontinentu? A není právě Moskva a Washington těmi, kdo dnes drží klíč k ukončení bojů?
