Pohádka o nás: Jak a proč autoritářské režimy likvidují inteligenci a svobodné myšlení

Autorita je uznávaná schopnost nebo právo ovlivňovat, rozhodovat nebo vést druhé. Může vycházet z postavení (např. učitel, lékař), odbornosti (znalosti a zkušenosti) nebo přirozeného respektu (charisma, morální síla).

Autoritářský režim je forma vlády, kde moc drží úzká skupina nebo jednotlivec, a kde je omezena svoboda projevu, opozice i občanská práva. Rozhodování probíhá shora dolů, bez kontroly ze strany veřejnosti nebo nezávislých institucí.

Je typ autority, která není založena na respektu, důvěře nebo přirozeném vlivu, ale spíše na formální moci, vynucování nebo strachu.

Taková autorita bývá často spojována s pozicemi, kde má člověk moc z titulu své funkce, nikoli díky osobnostním kvalitám. Nepřirozená autorita může fungovat ve strukturovaném prostředí, kde lidé musí plnit své úkoly z povinnosti, ale obvykle nevytváří pozitivní nebo kreativní pracovní atmosféru.

Typické vzory:

Druh autority, kterou se člověk stává na základě svého chování, schopností a osobnostních vlastností, aniž by měl nutně formální nebo oficiální moc.

Tento druh autority je velmi účinný, protože nevychází z formálního postavení, ale z osobnostních kvalit a způsobu, jakým daná osoba jedná a působí na své okolí.

Typické vzory:

Strach z konkrétních informací, otázek a argumentů často pramení z obavy z odhalení slabosti – ať už jde o slabost faktickou, logickou, morální, nebo o snahu udržet si moc či kontrolu nad situací. Naopak ti, kdo si jsou jisti svými postoji a nemají co skrývat, konkrétní a věcnou diskusi obvykle vítají.

Lidé, kteří něco skrývají
Ti, kdo lžou, podvádějí, spáchali něco nekalého nebo se snaží zakrýt vlastní chyby či nekompetentnost. Konkrétní otázky a informace by mohly odhalit pravdu, kterou chtějí utajit.

Lidé s nepevnými nebo neobhajitelnými názory
Jedinci nebo skupiny, jejichž přesvědčení, ideologie nebo postoje nejsou podloženy fakty, logikou nebo jsou vnitřně rozporuplné. Konkrétní argumenty a otázky mohou snadno odhalit slabiny jejich myšlenkových konstrukcí. Patří sem často dogmatici nebo zastánci konspiračních teorií.

Manipulátoři a propagandisté
Ti, kteří se snaží ovlivňovat ostatní pomocí polopravd, emocionálních apelů nebo zavádějících informací.

Autoritářské postavy nebo režimy
Vlády, vůdci nebo organizace, které si zakládají na kontrole informací a potlačování disentu. Svobodná výměna konkrétních informací a kladení nepříjemných otázek ohrožuje jejich mocenskou pozici a kontrolu nad veřejným míněním.

Lidé s nízkou sebedůvěrou nebo velkou nejistotou (v dané oblasti)
Někdy se lidé vyhýbají konkrétním diskusím, protože se bojí, že se ukáže jejich neznalost, nebo protože vnímají zpochybnění svých názorů jako osobní útok.

Příklady lidí, kteří byli potrestáni za své pokrokové myšlenky, které často zpochybňovaly stávající politické, náboženské nebo vědecké normy. Jejich osudy ukazují, jak „společnost“ (přesněji ti, kteří jsou u moci a rozhodují o tom co je „správné“) reaguje na ty, kdo předbíhají svou dobu.

Giordano Bruno (1548–1600) – Italský filozof, astronom a mnich, který prosazoval heliocentrismus a myšlenku, že vesmír je nekonečný a obsahuje mnoho dalších planet a sluncí. Tyto názory byly v rozporu s církevní doktrínou. Bruno byl nakonec upálen za kacířství roku 1600.

Michael Servetus (1511–1553) – Španělský lékař a teolog, který objevil funkci plicního oběhu (malý krevní oběh) a vyslovil kritiku některých doktrín katolické i protestantské církve. Kvůli svým náboženským a lékařským názorům byl odsouzen za kacířství a roku 1553 upálen v Ženevě.

Hypatia z Alexandrie (cca 360–415 n. l.) – Filozofka, matematička a astronomka z Alexandrie. Prosazovala neoplatonskou filozofii a věnovala se matematice a astronomii v době, kdy byly podobné vědecké přístupy podezřívány z odporu vůči křesťanským hodnotám. Kvůli své vzdělanosti a vlivu byla brutálně zavražděna křesťanským davem v roce 415.

Sokrates (469–399 př. n. l.) – Slavný řecký filozof, který učil své studenty klást otázky a přemýšlet o základních pravdách. Jeho metoda byla považována za hrozbu pro tradiční aténské hodnoty, a proto byl odsouzen k smrti pro údajné „kazení mládeže“ a „bezbožnost“. Nakonec byl popraven vypitím jedu.

Jan Hus (1370–1415) – Český náboženský reformátor, který byl upálen za své náboženské názory a kritiku církevní korupce. Jeho myšlenky předznamenaly reformaci a měly velký vliv na budoucí náboženské a společenské změny.

Cílem následujících dvou bloků je zejména jiný úhel pohledu oproti běžným stereotypům. V kontextu těchto témat nacházím prakticky neustále odlišné názory, fakta, tvrzení.

Ilumináti (hnutí volnomyšlenkářů – původní název byl „řád perfekcionistů“)

Ilumináti usilovali o reformu společnosti, odmítali absolutismus a církevní vliv na státní záležitosti, což byl v té době velmi odvážný postoj. Cílem iluminátů bylo podporovat racionální myšlení, vědu, vzdělání a svobodu od pověr a autoritativních institucí. Růst řádu byl rychlý, členové se rekrutovali zejména mezi intelektuály a vzdělanci

V roce 1785 však byla činnost iluminátů zakázána bavorskou vládou, která považovala jejich ideje za hrozbu pro státní moc a stabilitu. Řád byl rozpuštěn a činnost „oficiálně“ ukončena.

Svobodní zednář

Hnutí středověkých zednářských cechů a bratrstev, které sdružovaly řemeslníky a stavitele. Tito lidé si navzájem předávali znalosti a dovednosti, a jak postupně jejich práce přerostla hranice běžného řemesla, začaly se uplatňovat filozofické a morální principy.

Ilumináti i svobodní zednáři často součástí různých konspiračních demagogií. Například:

„Zabíjením nevinných lidí jsme chtěli donutit vládu zasednout k jednomu stolu a zahájit dialog“ (dokument o teroristické organizaci ETA)

Prohlášení, jež v rámci uzavřeného kolektivu teroristické skupiny působilo jistě vznešeně, majestátně a opodstatněně, se při konfrontaci s připraveným oponentem (v tomto případě autorem dokumentu) ukázalo jako zcela neobhajitelné, nelogické a primitivní.

To se zřetelně projevilo na bývalém členovi teroristické skupiny ETA, jenž při konfrontaci před kamerou začal být zřetelně nejistý, zakoktával se, snažil se vyhnout přímé odpovědnosti.

Jedná se o typický vzorec chování lidí s nízkým intelektem nebo sníženou kognicí.

„Někdy musíte utrpení nejdříve způsobit, aby bylo možné jej ukončit“

Výše uvedené prohlášení člena nejmenované teroristické organizace, jakkoli může některým jedincům imponovat svou zdánlivou hloubkou, představuje při racionální analýze nesmyslný a zcela absurdní výrok postrádající jakékoliv morální či faktické opodstatnění.

Základní stavební kameny výše uvedeného:

Tyto vzorce chování neplatí jen pro autoritářské režimy. Lze si jich všímat také ve společnosti okolo nás (například vrcholová politika).

V příštím článku se zaměřím na vysvětlení, co to vlastně inteligence je. I zde totiž dochází k extrémnímu zkreslení.