Článek
Blešák – co to jako je? Hele, možná si říkáš: „Bleší trh? To zní, jako že tam prodávají blechy, ne?“
No – a ono to tak trochu fakt bylo. Název pochází z Francie, kde prý lidi kdysi na trhu prodávali starý nábytek, matrace a kabáty… no a hádej co? Občas v nich skákaly blechy. Takže „marché aux puces“, česky bleší trh, byl vlastně takovej cirkus harampádí, kde sis mohl domů odnést i bonusovýho parazita.
Co se tam vlastně prodává?
Tak hele – co tě napadne, to tam najdeš. A taky věci, co tě ani nenapadnou. Stará žehlička, co vypadá jako z muzea. Lžičky, co pamatujou první republiku. Céčka, kazety, hodinky, vázy, obrazy… prostě všechno od babičky až po retro mobily z doby, kdy ještě Nokia vládla světu.A jo, občas se tam fakt objeví poklad. Někdo prodá za dvacku brož, co má cenu jako víkend v Alpách. Ale to chce mít čuch. Anebo štěstí. Nebo bejt trochu střelenej jako já – a hrabat se v krabicích s nadšením archeologa.
Kdo tam může prodávat? Kdokoliv. Fakt. Nejsi omezenej věkem, profesí ani tím, jestli umíš dělat inventuru. Máš doma plnou půdu? Můžeš prodávat. Vyklízíš sklep po strejdovi, co hromadil všechno? Můžeš prodávat. Máš 3 mixéry, 2 lampy a jednu manželku, co tě nutí to vyházet? Přijeď na blešák a vydělej si na oběd. Stačí deka, stůl nebo kapota auta, a nějaký to „zboží“. A trochu drzosti říct si za to kilo.
Blešák je hlavně atmosféra, to musíš zažít…
Není to jak nakupování v obchodním centru. Tam ti nikdo neřekne:„Tuhle sošku jsem koupil na dovolený v Bulharsku v roce 1984, byla v kufru vedle konzerv s lančmítem.“ Je to místo, kde se zastaví čas. Kde najdeš předměty s příběhem. Kde tě pán v klobouku přesvědčí, že ten zrezlej klíč je určitě od truhly s pokladem.
A proč já blešáky miluju?
Protože nikdy nevíš, co najdeš. Hlavně mě to baví – hrabat se, smlouvat, pokecat, ulovit poklad.A hlavně: protože jsem zjistil, že v krabici plné harampádí se často schovává něco, co má hodnotu, duši, nebo aspoň pořádný příběh.
Jak to celé začalo, první můj blešák z pozice prodejce i kupujícího…
Pamatuju si to jako dnes. Někdy v devadesátých letech, v Mostě, ještě u fotbalového stadionu FK Baník Most. Sobota ráno, na zemi rozložené deky, krabice plné harampádí… a mezi tím vším já – poprvé.
Přivedla mě tam moje máma. Dovedla mě za ruku mezi stánky a ukázala mi úplně nový svět. Ne obchodní centrum, ale tržiště příběhů. Vzduchem se nesla vůně párků v rohlíku, lidi smlouvali o desetikoruny, mostečtí prodejci nabízeli všechno možné – od starých hrnků po nářadí.
Byla tam spousta vietnamských stánků s oblečením, ale ty mě jako kluka vůbec nezajímaly. Já měl oči jen pro ty rozhrabané krabice, ve kterých ostatní viděli bordel – a já poklady. Staré hodinky, odznaky, autíčka, mince, i věci, o kterých jsem nevěděl vůbec nic… ale v každé z nich jsem cítil nějaké kouzlo.
Po roce 2000 se blešák přesunul na jiné místo – na fotbalové hřiště FK Baník Souš. A ne jen tak ledajaké – tohle hřiště mělo kdysi škvárový povrch a pamatuje si ještě zápasy z dob, kdy se hrávalo tvrdě a bez pozlátek.
Dnes už tam místo fotbalu každou sobotu brzy ráno rozbalují své stánky prodávající, sběratelé, hledači, a sem tam i náhodní kolemjdoucí. Blešák se tam zabydlel a stal se sobotní stálicí. A já? Jsem u toho pořád. S termoskou kávy v ruce, kapsou plnou drobných a hlavně s tou známou zvědavostí: co dnes asi ulovím?
Jestli existuje nějaký lovecký instinkt, pak věř, že se dá probudit i krabicí starých časopisů nebo hromádkou zašlých odznáčků. A právě ta myšlenka – „co když mezi tím harampádím leží poklad?“ – je pro mě hnacím motorem. Touha, která se nedá ukojit.
🧒 První krůčky za pultem
Ještě jako dítě kolem roku 2000 jsem si vyzkoušel i stranu prodejce. S mamkou jsme zabalili pár nepotřebných věcí, staré hračky, a vyrazili je nabídnout dál. Pro mě to bylo fascinující: vidět, jak něco, co už doma nechceme, udělá radost někomu jinému – a k tomu z toho ještě přistanou peníze do kapsy! Ten pocit, že dokážeš vydělat na něčem, co jsi včera považoval za „krám“, byl pro malého kluka neuvěřitelný.
Tenhle princip mě dodnes baví. Dát věcem druhý dech. Vidět, jak si někdo odnese autíčko, se kterým jsem si hrál, nebo lampičku, co u nás jen chytala prach, a najednou jí svítí oči. To není jen obchod – to je výměna příběhů.
Dnes už ale nejde jen o pár drobných za plyšáka nebo časopis. Postupem času jsem začal cílit na věci, které mají větší hodnotu – ať už sběratelskou, historickou nebo estetickou. Už to nejsou náhodné úlovky za desetikorunu – dnes často narazím na kousky, které mají cenu v řádu tisíců korun. A právě to dělá tuhle zálibu ještě napínavější. Každý blešák je tak trochu detektivka – a já jsem vždy připravený najít něco, co ostatní přehlédli.
A příště? Poodhalím bleší trumfy!
V příštím blogu odklopím víko své bleší truhly a ukážu vám, co se mi za ta léta podařilo vyčmuchat – a hlavně za kolik.
Některé nálezy byly za pár drobných a nakonec se proměnily ve zlaťáky (obrazně i doslova). Jiné zase zůstaly doma, protože jsem se do nich zamiloval dřív, než jsem stihl napsat inzerát.
Prostě vám ukážu ty nejzajímavější kousky: co stálo pár korun, co se zhodnotilo jako bitcoin v roce 2010, a co bylo tak bizarní, že jsem si to musel nechat už jen ze zvědavosti.
Tak si nezapomeňte příště přečíst pokračování – protože kde jiní vidí starou vázu, já vidím dobrodružství s cenovkou!
