Článek
Generační rozdíly v přístupu k hromadění věcí a jednorázovým výrobkům jsou vskutku fascinující téma hodné hlubšího prozkoumání. Představte si ty proslulé dědečky a babičky, kteří by snad ani neupustili špendlík na zem, natož aby ho vyhodili.
Jejich dom se hemží krabicemi plnými věcí, které „by se jednou mohly hodit“ - staré noviny, prázdné sklenice od marmelád, dokonce i léta nemódní oblečení, co už dávno vyšlo z módy. Průzkumníci v jejich skříních by mohli narazit na poklady z dávno zapomenutých dob!
Naproti tomu mladá generace jako by soutěžila, kdo bude mít doma méně krámů. Minimalismus je jejich druhé jméno a heslo „méně je více“ by si nejradši vytetovali na čelo. Jejich garsoniéry zdobí prakticky jen postel, stůl a jeden květináč s kaktusem, protože víc už by byl nepřípustný luxus. Tihle mládežníci by snad vyhodili i vlastní ledviny, kdyby zjistili, že mají náhradní!
A co teprve jednorázové plasty? Pro starší ročníky je plastové nádobí a příbory základní výbavou na pikniky a výlety. Bez umělohmotného brčka snad ani nepozřou limonádu a jednorázové kapesníčky považují za jeden z největších vynálezů lidstva. Naproti tomu mladí se při pohledu na plastovou lžičku málem roztečou a pokud jim v kavárně nepodají znovupoužitelný hrnek z žitné mouky a bambusu, div nepadnou do mdlob.
Je jasné, že každá generace to vidí jinak a těžko říct, kdo má vlastně pravdu. Starší by se mohli od mladých učit, že není potřeba doma hromadit tuny krámů a plastů, co zamořují planetu.
Mladí by zase mohli trochu ubrat ze svého minimalistického radikalismu a uvědomit si, že i jejich babičky recyklovaly - jenže se tomu tehdy říkalo „šetření“. A až příště někdo z vás vyhodí PET lahev do směsného odpadu, vzpomeňte si na tuhle úvahu a řekněte si - co by na to řekla babička a co vnuk? Třeba časem najdeme tu správnou rovnováhu mezi hromaděním a vyhazováním.
