Článek
Lyrický básník nebo spíše básnířka. Neboť Saša Mitrofanová je nové alter ego, pod kterým sem tam publikuje svá novější díla. Alexandr Mitrofanov, tento věhlasný žurnalista a komentátor par excellence, jehož jméno rezonuje v myslích čtenářů již po dlouhá léta, se rozhodl vstoupit na pole poezie. Avšak ejhle! Kdo to kdy viděl, aby se seriózní novinář převtělil v múzu lyrickou? Svět mediální krajiny tím obrátil vzhůru nohama!
A není to ledajaká poezie, milé děti. Saša Mitrofanová ve svých verších s humorem a nadsázkou komentuje politické dění, až člověk neví, jestli se má smát, nebo plakat. Jako by Karel Havlíček Borovský potkal Václava Havla a dali si spolu frťana. Že prý je to taková politická satira pro 21. století.
Leč Saša Mitrofanová není jen tak ledajaký veršotepec. Svým poetickým perem, jež je ostré jako břitva a přesné jako laserový paprsek, si bere na paškál politické dění a kratochvíle mocných tohoto světa. Čtenář pak neví, zda tleskat, či kroutit hlavou nad tou absurditou, kterou nám Saša servíruje na stříbrném podnose satiry.
Škoda jen, že Saša své lyrické opusy neuveřejňuje častěji. Místo toho stále ještě občas vytáhne do boje pod svým starým jménem a napíše nějaký ten komentář, jako by se nechumelilo. To, aby čtenáři nepřišli o svou pravidelnou dávku sarkasmu a ironie pod značkou Mitrofanov.
Ó, jaká škoda, převeliká škoda, že Saša své veršované skvosty světu neodhaluje častěji! Ještě pořád totiž tu a tam Alexandr oprášil svou novinářskou čapku a vypustí do světa nějaký ten komentář či glosu. Jako by se nemohl rozhodnout, zda být Sašou, či Alexandrem, básníkem či žurnalistou. Inu, těžký je život rozdvojené osobnosti!
Zdá se však, že Alexandr pozvolna, leč neodvratně, předává žezlo Saše. Kéž by tak činil rychleji, aby svět nezůstal ochuzen o Sašiny básnické střípky reality. Nezbývá než doufat, že Saša nezklame a zůstane věrná svému neotřelému stylu, jenž kombinuje humor, nadsázku a špetku cynismu. Kdo ví, třeba se brzy dočkáme celé sbírky politických epigramů či dokonce satirického románu z pera téhle renesanční osobnosti, která boří mosty mezi žurnalistikou a uměním.
Buďme vděčni, že v moři českých periodik pluje i taková rebelská fregata, jež neohroženě míří proti hlavnímu proudu. Nechť je Saša Mitrofanová majákem, jenž poutníkům ukazuje cestu v bouřlivých vodách mediální reality. A nechť nám její verše přinášejí úsměv na tváři a zároveň nutí k zamyšlení nad světem, v němž žijeme. Těšme se na další básnické počiny téhle jedinečné persony. Světe, střež se, Saša Mitrofanová coby enfant terrible české žurnalistiky právě vtrhla na scénu!
Nicméně je zřejmé, že Alexandr pomalu předává žezlo Saše a chystá se definitivně přesedlat na Pegase. Nezbývá než doufat, že i jako Saša Mitrofanová bude nadále věrná svému specifickému humoru a neotřelému pohledu na svět. A že se brzy dočkáme třeba celé básnické sbírky či satirického románu z pera téhle rebelky české žurnalistiky. Protože takových osobností, co umí spojit kvalitní novinařinu s kumštem, moc nemáme. Tak jen houšť, Sašo!
