Článek
Ve čtvrtek byla její odsouzení zrušena odvolacím soudem poté, co vyšetřování, které zahrnovalo nové vědecké důkazy, zjistilo, že existuje rozumná pochybnost o její vině. Dříve byla v červnu po 20 letech vězení omilostněna a propuštěna.
Její případ by mohl vést k největšímu odškodnění za nespravedlivé odsouzení v historii Austrálie a mohl by přimět k přehodnocení právního systému země. „Po téměř čtvrt století jsem čelila nedůvěře a nepřátelství,“ řekla Folbiggová po svém osvobození. „Zažila jsem zneužívání ve všech jeho formách. Doufala jsem a modlila se, že jednoho dne budu moci stát zde s očištěným jménem. Doufám, že nikdo jiný nebude muset trpět tím, čím jsem trpěla já.“
Její původní verdikt byl založen na deníkových zápiscích, které byly vytrženy z kontextu a použity jako doznání viny. Případ proti Folbiggové se také opíral o tzv. Meadowovo pravidlo – kontroverzní a nyní diskreditovaný předpoklad, že tři nebo více náhlých úmrtí dětí v jedné rodině jsou vraždy, dokud není prokázáno opačně.
Rozhodující průlom přišel v roce 2018, kdy výzkum týmu odborníků včetně imunoložky prof. Caroly Vinuesy objevil, že Folbiggová a její dvě dcery – Laura a Sarah – nesly vzácnou genetickou mutaci známou jako CALM2-G114R. Naznačovalo to vysokou pravděpodobnost, že úmrtí byla přirozená.
V roce 2019 bylo vyšetřování Folbiggové obnoveno a v roce 2023 bylo zjištěno, že kolem jejích odsouzení existuje rozumná pochybnost. V červnu byla omilostněna a propuštěna z vězení. Jednou z největších zastánkyň Folbiggové byla její dětská kamarádka Tracy Chapman, která v její nevinu vždy věřila. Po 20 let čelila urážkám a výhrůžkám smrtí, zatímco Folbiggovou podporovala během neúspěšných odvolání.
Folbiggová uvedla, že je vděčná za to, že aktualizovaná věda a genetika poskytly odpovědi na to, jak její děti zemřely. Nicméně, právní odpovědi k prokázání její neviny byly podle ní již k dispozici v roce 1999, ale byly ignorovány a zamítnuty. „Systém raději obvinil mě, než aby přijal, že děti někdy mohou a umírají náhle, nečekaně, srdcervoucím způsobem.“
Folbiggová se nyní považuje za jednu z „štastnějších“, protože má šanci se podporou znovu postavit na nohy. Nicméně zdůrazňuje, že je mnoho dalších lidí, kteří nejsou tak šťastní. Apeluje na skromnost a otevřenost k vylepšení systému, aby byla pravda odhalena, protože pravda a správné právní výsledky jsou důležité.
Její právnička, Rhanee Rego, uvedla, že případ by měl být bodem obratu, který donutí Austrálii zavést nezávislý orgán, jako je britská Komise pro přezkum trestních případů. Celý případ Kathleen Folbiggové nyní znovu otevírá diskuse o způsobech, jakými australský právní systém funguje, a o jeho schopnosti identifikovat a napravit justiční omyly včas.
Případ Kathleen Folbiggové je otřesným příběhem, který zdánlivě dospěl ke svému vyvrcholení, když bylo její odsouzení zrušeno a rýsuje se vyhlídka na rekordní odškodnění. Je to příběh, který nás vrhá do temných hlubin systému trestního soudnictví a nutí nás čelit nepříjemným otázkám o naší kolektivní schopnosti rozpoznat pravdu a vykonávat spravedlnost.
Po dvě desetiletí byla Folbiggová očerňována, vyvrhel s potupným titulem „nejnenáviděnější žena Austrálie“. Její odsouzení, které se z velké části zakládalo na deníkových záznamech nesprávně interpretovaných jako přiznání, je jasnou připomínkou nebezpečí subjektivní interpretace. Záznamy, které jsou mozaikou vnitřního zmatku truchlící matky, byly použity proti ní, její slova byla zkroucena do smyčky, která ji málem stála život za mřížemi.
Odvolání se na Meadowův zákon v původním procesu s Folbiggovou je obzvláště znepokojivé. Tato dnes již zdiskreditovaná zásada ztělesňuje nebezpečnou směs domněnky a omylu, která dokáže z náhody udělat vzorec viny. Je to varovný příběh o škodách, které vznikají, když se zastaralé nebo chybné lékařské teorie nechají proniknout do právního uvažování.
Zlomový okamžik Folbiggové příběhu – objev vzácné genetické mutace, kterou sdílela se svými zemřelými dcerami – je svědectvím o neúprosném postupu vědy. Zdůrazňuje potenciál pokročilého genetického výzkumu, který může objasnit pravdu v případech, kdy tradiční vyšetřovací metody selhávají. Zdůrazňuje však také znepokojivou skutečnost: kola spravedlnosti se sice otáčejí, ale rychlostí, která může přesáhnout věk člověka v nejlepších letech.
Folbiggova konečná milost a propuštění jsou sice úlevou, ale nevymažou dvě desetiletí života ztracená ve vězení. Jizvy veřejného opovržení a osobní peklo, které si prožil, když byl označen za vraha dětí, se jen tak nezahojí. Vyhlídka na odškodnění, ačkoli je oprávněná, je hořkosladkou útěchou – protože jak vyčíslit hodnotu ztraceného času a zničené pověsti?
Herkulovské úsilí Folbiggových obhájců, zejména její kamarádky z dětství Tracy Chapmanové a jejího bezplatného právníka Rhaneeho Rega, je inspirující i obviňující. Jejich neochvějná podpora a snaha o spravedlnost slouží jako maják naděje, ale zároveň vrhají stín na systém, který vyžadoval tak mimořádný zásah, aby se napravil.
Folbiggův případ by měl skutečně sloužit jako jasná výzva ke zřízení nezávislého orgánu v Austrálii, podobného britské Komisi pro přezkum trestních případů. Takový orgán by mohl být zásadní kontrolou soudnictví a zajistit, aby justiční omyly byly rychle odhaleny a napraveny, a ne aby se léta promarňovaly a nenávratně měnily životy.
Odkaz utrpení Kathleen Folbiggové přesahuje její osobní ospravedlnění. Je to střízlivé zamyšlení nad omylností našich právních institucí a nutností neustále zdokonalovat naše metody hledání spravedlnosti. Je to připomínka, že hledání pravdy je neustálé a že musíme zůstat ostražití, pokorní a otevření poučení z našich nejzávažnějších chyb.
Nakonec Folbiggové příběh není jen o osvobození jedné ženy, je to vyprávění o trvalém lidském boji za spravedlnost v nedokonalém světě. Je to výzva k akci pro nás všechny, abychom zajistili, že zásady spravedlnosti, objektivity a vědecké přísnosti budou základem našeho právního systému, aby pravda zvítězila a nevinní netrpěli nespravedlivým odsouzením.
Zdroje: ABC.NET.AU
