Článek
24. září 1945 se ve slovenských Topoľčanech odehrály události, které připomínaly temné časy druhé světové války a ukázaly, že nenávist a antisemitismus nezmizely s kapitulací Třetí říše. V Topoľčanech žilo před válkou asi 3 000 Židů, ale holokaust přežilo pouze asi 550 z nich. Ti se po válce vrátili do svého rodného města, aby se opět začlenili do běžného života, ale setkali se s nepřátelstvím a odmítáním.
Během existence Slovenského štátu byl majetek židovských rodin konfiskován arizátory, kteří na Slovensku často vzešli z řad členů Hlinkovy slovenské ľudové strany, jediné legální politické strany v období druhé světové války. Otec Mikuláše Nátana Brödera, který před vypuknutím války vlastnil podnik na zpracování kůže, přišel jako ostatní židovští obchodníci o celý svůj majetek.
Příčinou pogromu byla kombinace poválečného chaosu, antisemitismu a majetkových sporů. Mnoho majetků Židů bylo během války arizováno, tedy převedeno do vlastnictví „árijských“ občanů. Návrat přeživších Židů proto vyvolal obavy o to, že si budou chtít svůj majetek vzít zpět. Navíc se šířily fámy o tom, že židovské učitelky nahradí jeptišky v místní katolické škole, což vyvolalo odpor.
Vše vyvrcholilo, když židovský lékař Berger očkoval ve škole děti a byl obviněn ze záměrné otravy nežidovských dětí. To byla jiskra, která rozpoutala násilí. Dav rozvášněných občanů napadl Židy, ničil jejich majetek a útočil na ně. Četníci a někteří vojáci, kteří měli situaci uklidnit, se často přidali k útočníkům nebo byli nečinní.
Po příjezdu další vojenské posily se podařilo dav rozehnat, ale 48 Židů bylo zraněno, z toho 15 těžce. Tento pogrom způsobil mezinárodní rozruch a byl využit komunistickou stranou k obvinění demokratických úřadů z neschopnosti. Po pogromu nezůstal v Topoľčanech ani jeden Žid.
Případ Topoľčan je příkladem toho, jak hrůzy války mohly přetrvávat i po jejím oficiálním konci a jak těžké bylo pro mnohé přeživší navrátit se k normálnímu životu. Je to připomínka, že zločiny proti lidskosti a nenávist nemají místo v civilizované společnosti a že je důležité pamatovat na tyto události, abychom předešli jejich opakování v budoucnosti.
Mikuláš Bröder a jeho bratr Gejza byli jediní přeživší z pětičlenné rodiny Bröderových. V městě panující protižidovské nálady vygradovaly, když byl židovský lékař Berger obviněn slovenskými matkami ze škodlivého očkování dětí v škole. I když ošetřoval všechny děti bez rozdílu. Obvinění směřovala k tomu, že poškozuje křesťanské děti. Po falešném obvinění byl lékař vytáhnut z třídy a venku byl brutálně napaden davem. Následně vypuklo ve městě pronásledování Židů, při kterém byli biti a jejich domovy ničeny. Četníci se snažili zastavit rozzuřený dav, ale byli téměř bezmocní, a někteří dokonce odmítali pronásledovaným Židům pomoci.
Dokumentární film „Miluj blížneho svojho“ od Dušana Hudce z roku 2004 otevřel diskusi o historii těchto událostí a v roce 2005 primátor Topoľčan vyslovil oficiální omluvu za pogrom. Události v Topoľčanech jsou důležitou součástí málo známé historické pravdy o poválečném období a o osudech Židů, kteří válku přežili.
Zdroje: Wikipedia, Tribečské múzeum v Topoľčanoch
